Josef Zajíc: Táta byl přísný, jeho rady mě ale hodně posunuly
Proč jste si vybral právě Znojmo?
O Znojmě jsem slyšel velice dobré reference. S panem Dočekalem jsem mluvil už během sezóny, takže jsem Orly sledoval. Líbí se mi, že tady dostávají příležitost mladí hráči. To je rozdíl oproti extralize, kde je několik týmů, které dají mladým prostor, ale jen pár minut za zápas. Ve Znojmě mám šanci dostat se do hry. Není to o tom, že když se něco nepovede, tak okamžitě padá deka. V extralize je to u nás juniorů tak, že nesmíme udělat chybu, jinak sedíme. Hrozně moc se těším na novou sezónu. Znojmo jsem si zamiloval, krásné město.
Dá se tedy říct, že vás inspirovala cesta Libora Šuláka, jenž se skrz EBEL dostal až na mistrovství světa?
Určitě! Všichni jsme na něj koukali a fandili mu. Podle mě je cesta k vrcholovému hokeji všude. Musí se ale pracovat. Někde člověku klub pomůže, někde zase hází klacky pod nohy. Já jsem rád, že jsem v takovém klubu, kde mladé hráče podporují.
Víte něco o EBEL?
Těším se na konfrontaci s mezinárodním hokejem, kde je spousta zahraničních týmů. Jsem na tu ligu zvědavý. Na některé zápasy jsem se díval, takže mám představu, jaký hokej se v lize hraje, ale představa může být zkreslující. Můžete si představit NHL, ale když ji pak hrajete, tak je to úplně jiné. Fyzického a silového hokeje se nebojím, naopak se na něj velmi těším! Hokej nahoru dolu je záživnější pro hráče i pro fanoušky.
V loňské sezóně jste okusil extraligu v dresu Pardubic, kterým se však příliš nedařilo. Asi ve vašem věku nebylo jednoduché probojovat se natrvalo do týmu, který má nůž na krku a potřebuje výsledky…
Já už jsem v dospělém hokeji třetím rokem, takže nějaké zkušenosti už jsem měl. V Pardubicích se opravdu vůbec nedařilo, nemohl jsem si dovolit udělat chybu. Byla jasně stanovená pravidla a taktika, která se musela dodržovat. Hokejista nemůže udělat nic navíc. V přechodu do dospělého hokeje je podle mě důležité nesoustředit se na to příliš, abych se necítil svázaný.
Váš otec je slavný extraligový hokejista, nyní trénuje. Jak se on podílel na vašem hokejovém vývoji?
Táta mě k hokeji přivedl, ale nešlo mi to. Potom to zkusila máma ještě jednou a od té doby hraji (úsměv). Táta mě trénoval od první do sedmé třidy. Určitě mě popoháněl k tréninku, ale nešlo o žádné extrémy. Byl na mě přísný, až to bylo občas nepříjemné. Tím si ale projde každý. S odstupem času jsem za to rád, že mi mohl předávat své zkušenosti.