Aleš Sova: Máme před sebou čistý stůl

Jaké ve vás nyní přetrvávají pocity? Hlavně zklamání, nebo vás těší i to, že jste s týmem, který se skládal na poslední chvíli, dokázali v semifinále potrápit největšího lídra soutěže?

Bezprostředně po skončení série to člověka samozřejmě štve a je zklamaný. Když se ale nyní na to dívám v kontextu toho, jak a kdy se tým skládal a že jsme měli mladý tým dokonce i s hráči, kteří v seniorském hokeji debutovali, tak si myslím, že můžeme být více než spokojení. Určitě tedy letošní ročník hodnotím pozitivně.

Cítíte, že jste mohli něco udělat jinak, co by sérii s Kohouty následně prodloužilo?

Průběh semifinále hodně ovlivnilo i to, že už osmifinále a čtvrtfinále s Valašským Meziříčím a Havlíčkovým Brodem nebylo vůbec jednoduché a hráli jsme stále v nekompletní sestavě. I mnohdy ti, co nastoupili, hráli se zraněními, nebo nemocní, tudíž se soupiska neustále lepila. To bych označil za jeden z hlavních faktorů. Věřím, že kdybychom byli v plné síle, Tábor bychom potrápili ještě více. Vyzdvihnout ale samozřejmě musím jejich sílu. Měli nejsilnější tým z celé ligy a také široký kádr. Myslím, že i když se ve finále může stát cokoliv, protože rozhodují maličkosti, postoupí nakonec i do MAXA ligy. O to více mě těší, jak jsme to přes všechny okolnosti s nimi odehráli, každý nechal na ledě maximum a řekl bych, že máme před sebou čistý stůl.

Jak se z pozice kapitána celkově díváte na již uplynulý ročník?

Když se na to podívám zpětně, hodnotím ho, jak jsem říkal pozitivně. Měli jsme opravdu velké štěstí, že jsme si mezi sebou sedli a vytvořila se zde skvělá parta – možná nejlepší, kterou jsem zde zažil. Byl to parádní rok. Zase jsem se každý den do kabiny těšil, a co se týče hokeje tak vždy, když bylo potřeba se semknout a táhnout za jeden provaz, jsme se spojili. Několikrát jsme díky tomu dokázali otočit i nepříznivý výsledek v poslední třetině a právě v těchto momentech se vždy ukáže obrovská síla a vůle celého mužstva. Navíc jsem mohl sledovat, jaký kluci udělali progres. Z některých se dokonce stali úplně jiní hráči. I musím zaklepat, že nás ani nepotkala žádná krize. Jasně, vždycky vše zalité sluncem není, ale když už byl nějaký menší problém, hráči si to dokázali pohlídat. Něco si k tomu řekli a tím pádem k ničemu podobnému pomalu ani nedošlo. Určitě tedy jedna z mých nejlepších sezón, zejména co se týče pohody, kterou jsem zažil.

Řekl byste, že jste mohli určitým způsobem atakovat i první Havířov, čímž byste se právě Táboru pravděpodobně vyhnuli?

Kromě jedné výjimky jsme s Havířovem sehráli vyrovnané bitvy, v některých pasážích jsme dokonce byli i lepším týmem. Ve své podstatě, jak jsem zmínil na začátku, by se ale sezóna měla hodnotit komplexně a je vlastně „jedno“, že jsme skončili „až druzí“, protože úspěch a euforii nakonec přinese stejně play-off, kde je potřeba porazit každého.

Vy osobně jste byl nucen vynechat určitou část základní části i play-off, to asi nebylo nic příjemného, že?

Nebylo. Štvalo mě hodně, že nemůžu týmu na ledě pomoci, tudíž jsem se snažil vždy o přestávkách hráče alespoň určitým stylem nabudit, nebo jim předávat své poznatky atd. Člověk má na to z tribuny přece jen zase jiný pohled.

Do vyřazovacích bojů jste ale nakonec zasáhl. Ovšem skákat do takto rozjetého vlaku hádám úplně jednoduché není...

Nejtěžší na tom bylo, že skrze zranění jsem nemohl ani trénovat, takže jsem vlastně absolvoval jeden trénink s týmem po měsíční pauze a pak mě hned čekal ostrý zápas, tudíž to úplně optimální nebylo. Nějak jsem se s tím ale popasoval.

Jste tedy i určitým způsobem se sebou spokojen? Přeci jen po roční pauze od hokeje jste úspěšně odehrál sezónu s „céčkem“ na hrudi a po zranění jste se dokázal vrátit zpět na led.

Řekl jsem to i klukům v kabině a platí to stále. Po roční pauze od hokeje jsem šel do letošního ročníku bez nějakých osobních ambicí. Záleželo mi hlavně na tom, aby se tady vytvořila dobrá parta a mohl jsem opět prožít ty nejlepší hokejové zážitky, které se ničím nedají nahradit, což se také splnilo. Vůbec tedy nechci hodnotit ročník stylem, že bych se díval na sebe. Kdekoliv jsem za celou kariéru byl, chtěl jsem dělat věci naplno, jít v nich příkladem a ne jen o nich mluvit. Na tom se ani letos nic nezměnilo.

Ku příkladu předvánoční zápas proti Havířovu. Marek Brada zmínil, že po druhé třetině jste dokonce rozbil koš, čímž jste tým nakopl k obratu. Kolik takových košů ještě padlo?

Naštěstí už žádný (smích). Byl to moment, kdy jsme po čtyřiceti minutách prohrávali o tři branky a prezentovali se výkonem, který nebyl vůbec hezký. Někdy je prostě potřeba méně mluvit a spíše něco ukázat. Jsem ale rád, že to pomohlo a utkání jsme nakonec úspěšně otočili.

Také trenér Milan Procházka si chválil vaše kapitánské schopnosti. Kdo byl v kabině ještě hodně slyšet?

Určitě ti zkušenější a starší hráči, tedy Petr Beránek, David Bartoš..., kteří k různým věcem měli také co říct. Myslím, že už v tomto ohledu bylo super, že to fungovalo, protože když nastaly chvíle, kdy bylo potřeba něco podstatného udělat nebo říct, tak se tato úzká skupina lídrů dokázala vždy ve správnou chvíli ozvat.

Trošku jste to už načal, ale na začátku sezóny se hodně mluvilo o mladých hráčích v kádru. Tým ale nakonec došel až do semifinále a i oni sehráli v play-off důležitou roli...

Nebudu vyzdvihovat jednotlivce, ale budu mluvit obecně. Všichni kluci, kteří odehráli svůj první rok v chlapech, udělali obrovský posun, a to už na začátku sezóny. Jsem na ně hrdý a pyšný, protože každý z nich dokázal pochopit svou roli a podřídil vše mužstvu, aby se vytvořil společný úspěch. Mnohdy ani nehráli tak, jak jsou úplně zvyklí, ale i přesto splnili do puntíku to, co se po nich žádalo. Neskutečně si toho cením, a když jsem viděl, jaký zaznamenali posun, jsem za to strašně rád.

V říjnu jste si ještě na druholigový styl ještě zvykal. Čas ale pokročil a v závěru ročníku jste se prezentovali rychlým a otevřeným hokejem. S velkou nadsázkou řečeno - připomnělo vám to trošku EBEL?

(usmívá se) Samozřejmě, tohle se nedá vůbec srovnávat, jsou to úplně dva diametrálně odlišné světy. Určitě ale souhlasím, že to bylo zábavnější než např. první liga, kde je to ve většině případů postavené hlavně na defenzivě a zahuštěném středním pásmu, naopak tady to byl někdy až den otevřených dveří. Myslím ale, že to bavilo více jak nás hráče, tak i pro oko diváka je to výrazně atraktivnější, přeci jen se hra přelévá ze strany na stranu, tudíž padá i více gólů.

V létě jste se nechal slyšet, že jste hledal místo, kde se můžete konečně usadit. Potvrdilo se, že Znojmo tím místem je?

Ano, a také jsem jej tak vždycky bral. Hlavně po těch předešlých letech, co jsem zde strávil, to tady považuji za svůj domov. Letošek zároveň splnil i ta očekávání, se kterými jsem do toho šel, takže pokud se za tím zpětně ohlédnu, udělal jsem určitě správný krok.

Hokejový rok ve Znojmě však ještě úplně nekončí. Ve čtvrtek 17. dubna zde sehraje utkání Česká republika s Rakouskem. Chystáte se?

Na hokej teď už určitě nepůjdu. Odložím jej úplně bokem a vypustím z hlavy, možná se jen akorát podívám na nějaké finálové zápasy. To, co pro mě teď začíná, je totiž cyklistická sezóna, na kterou se už moc těším.

Je něco, co byste závěrem chtěl vzkázat znojemským fanouškům?

Určitě jim patří velký dík za to, jak nás celou sezónu podporovali. Dokonce jezdili za námi na výjezdy, a to i ve všední dny, což obdivuji. Zároveň věřím, že budou svůj tým podporovat i v následujícím roce.