Trénování mě chytlo. Chtěl bych se tomu věnovat, říká Jiří Beroun

Máte za sebou první sezónu v roli trenéra. Jak ji hodnotíte?
Začátek byl náročný. Příprava nám sedla, ale pak jsme se dostali do nějakého útlumu. Celý tým se hledal. Nakonec si to ale sedlo a začalo se vyhrávat. Měli jsme spoustu zraněných hráčů, ale i přesto jsme se dostali do play-off. Ani tam jsme ale nehráli v kompletní sestavě. Kluci v těch zápasech nechali všechno.

Co bylo hlavním kamenem úrazu v sérii s Vídní?
První zápas jsme zaspali, ale následně jsme byli vyrovnaným soupeřem. Kdybychom dotáhli ten druhý domácí zápas, tak by se za stavu 2:2 hrálo jinak. Neproměňovali jsme šance a potřebovali bychom větší hlad do branky. I tak ale smekám, protože kluci to odehráli na patnáct lidí. Obránci kolikrát i na čtyři.

Nepřemýšlel jste za některých situaci, že byste oprášil výstroj?
To už ne. Kdybych vlezl na led, tak bych se určitě hned zase zranil (smích). To nepřipadalo v úvahu.

Kabina byl takový mix českých a zahraničních hráčů. Klapalo to?
Znám to jako hráč. Přišlo plno nových lidí a trvá, než si zvyknou na novou ligu a prostředí. V nadstavbě to ale už klapalo. Kluci ukázali charakter. Tahali za jeden provaz.

Jak vám to sedlo na střídačce?
Měl jsem vedle sebe Mirka (Miroslav Fryčer - pozn. redakce), s nímž se dá všechno konzultovat. Je to výborný člověk. Ve všem pomůže.

Jak probíhá vaše trenérské studium?
Od dubna začínám dělat trenérskou licenci B, takže se tomu chci věnovat.

Chtěl byste tedy pokračovat na střídačce?
Strašně mě to chytlo. Baví mě to, ale uvidíme, co bude.