Orli Znojmo Orli Znojmo

Radim Rulík je rád, když všichni táhnou za jeden provaz

Radim Rulík je rád, když všichni táhnou za jeden provaz

Znojmo - Už více než dvacet let se věnuje trénování hokeje třiačtyřicetiletý nový kouč Orlů Radim Rulík. Během své trenérské kariéry vystřídal různá mužstva. První zkušenosti sbíral u žáků, věnoval se dorostu, juniorům, mužům. Působil nejen na klubové úrovni, ale také u reprezentace dospělých a juniorů. Vyzkoušel si i zahraniční angažmá, když dělal asistenta Ivanu Hlinkovi v Omsku. Seznámit se blíže s osobou nového trenéra znojemských hokejistů můžete v následujícím profilu.

Zisk světového titulu naší reprezentace v roce 1972 na šampionátu v Praze byl momentem, který přivedl sedmiletého Radima Rulíka k hokeji. V rodném Ostrově nad Ohří sice trénoval na přírodním ledu, ale dobře tam fungoval klub, který měl slušnou mládežnickou základnu. Ve čtrnácti letech přestoupil do Karlových Varů, kde už jako dorostenec začal hrát za muže druhou ligu. Kvůli zdravotním problémům ale musel již v devatenácti letech zanechat hráčské kariéry, na doporučení lékaře skončil v podstatě ze dne na den.

Vedoucí karlovarského zimního stadionu okamžitě přispěchal s nabídkou, jestli by nechtěl trénovat, což vzhledem ke své lásce k hokeji, neodmítl. Začal s druhou třídou, pokračoval přes dorost až do druhé ligy mužů. Na rok si odskočil k sokolovským juniorům. Před revolucí byl hokej v Sokolově více preferován než v Karlových Varech. Po ní se situace obrátila a Rulík se vrátil do Varů, kde dělal asistenta Marku Sýkorovi a jedním z jeho tehdejších svěřenců byl jeho nynější trenérský kolega Václav Baďouček.

V roce 1996 přijal nabídku Plzně, kde vydržel čtyři a půl roku a v roce 2000 přivedl plzeňské mužstvo k bronzovým medailím. V listopadu téhož roku zamířil znovu do Karlových Varů, které se trápily a nakonec musely obhajovat extraligovou příslušnost v baráži. Nakonec zde zůstal dvě a půl sezóny. Následovalo nejvzdálenější angažmá, kdy v sezóně 2002-03 působil jako asistent trenéra Ivana Hlinky v ruském Omsku. Opět se vrátil do Karlových Varů, kde se krátce setkal s Václavem Baďoučkem, tentokrát již v trenérské roli kolegy. A aby se to neopakovalo, vyměnil vzápětí Vary za angažmá v plzeňském klubu.

Trénoval i reprezentační výběry. Nejdříve s Jaroslavem Holíkem dvacítku, se kterou v roce 2000 vyhráli titul. V roce 2005 stál na střídačce národního týmu mužů ve Vídni, odkud si odvezli zlato. A v následujících dvou letech působil opět u dvacítky, v uplynulé sezóně s bývalým trenérem Orlů Miloslavem Hořavou.

Je rád, že nasbíral zkušenosti ve více klubech s různými mužstvy, protože to vždycky trenéra obohatí a má pak i úhel pohledu trochu jiný. Dá se o něm říct, že je to člověk do týmu, uspokojuje ho, když všichni táhnou za jeden provaz, nejen hráči ale i realizační tým.

Absolvoval elektrotechnickou průmyslovku, ale oboru se věnoval pouze do roku 1995, kdy podepsal první profesionální trenérskou smlouvu. Do té doby trénoval při zaměstnání. Je ženatý, má dvě děti. Osmnáctiletá dcera bude příští rok maturovat a jedenáctiletý syn hraje hokej v Karlových Varech.

Odmalička chodil do lidové školy umění hrát na lesní roh a láska k hudbě u něj přetrvává dodnes. Umí zpívat, hraje na kytaru a na klávesy. Hodně relaxuje u golfu, ovšem zatím si drží handicap kolem devatenácti, protože přece jen nemá tolik času na trénování. Odpočine si při oblíbených vyjížďkách na kole. Do přírody chodí vůbec rád, hlavně s manželkou, která je vášnivá houbařka.