Mikuláš Bícha: Nic nekončí, chceme vše vyhrát

Mikuláši, jaké jsou vaše první dojmy z uplynulé série a z postupu do semifinále?

Zápasy v sérii byly vyrovnané, ale nikdo nám nemůže odepřít, že bychom nepostoupili zaslouženě. Věřím, že teď to pro nás nekončí. Chceme vše vyhrát a jít dál. Uvidíme, koho dostaneme a můžeme se poté na něj specificky připravit.

Výsledek série vypadá na první pohled jednoznačně, který moment nebo zápas byl podle vás stěžejní pro takový vývoj?

Každé utkání začíná od 0:0. První zápas jsme hned zkraje dostali nešťastný gól, který nás ale nepoložil. Myslím, že během play-off se ukazuje síla našeho mančaftu. Tím, že máme marodku, se snažíme hrát jednodušeji, přesto ty góly umíme dávat a ukazuje se, že kvalitu máme. V prvním utkání byla zlomová druhá třetina, ve druhém utkání jsme dali dva rychlé góly a hráli jednoduše. V posledním zápase to byla opět druhá třetina.

Konkrétní soupeř ještě není znám, ale bude to někdo ze Západu. Stíháte sledovat a přemýšlet nad tím, kdo to tedy bude?

Náš syn sleduje pořád Livesport, zrovna mi říkal výsledky. Já osobně to až tolik nesleduji. Papírově se asi nejvíce počítá, že bychom měli jít na Tábor. Věřím, že to má náš trenérský štáb v režii a dokáže nás na to připravit.

S Brodem jste se utkali letos osmkrát, s Valašským Meziříčím dokonce devětkrát, bude to vítaná změna, když narazíte taky na někoho úplně nového?

Myslím, že těch zápasů s Brodem i ValMezem bylo za tu sezónu hodně. Já se na změnu těším, bude to zase něco nového. Osobně bych si přál Příbram, rodiče bydlí blízko a znám tam několik hráčů.

Probíhají tam nějaké interakce mezi některými hráči se soupeřem, když se potkáváte často? Ať už v dobrém nebo špatném...

Z Brodu mám spoustu kamarádů, znám jejich trenéra Nováka. S jeho synem jsem chodil na střední školu a hráli za univerzitu. Přátelský vztah mám taky s obráncem Janem Novákem, takže z mé strany jsou ty vztahy pozitivní. Nějaká rivalita je spíš mezi hráči, kteří se neznají a chtějí se ukázat. Soupeři gratuluji k dobré sezóně, také chtěli postoupit, ale my byli lepším týmem.

V čem vnímáte obecně největší herní rozdíl mezi základní částí a play-off?

U nás je to, myslím si, velká změna. V podstatě od půlky prosince jsme hráli jen o umístění. Hráli jsme na čtyři útoky a sedm obránců, poté přišly vyřazovací boje a útočníci musí vypomáhat v obraně, ale sedlo jim to skvěle.

Dalo se očekávat, že Havlíčkův Brod nemá moc co ztratit a bude hrát tvrdě, někdy až zákeřně. Očekával jste tento herní styl a jak se s tím dokázal tým popasovat?

S tímto jsme počítali a potvrdilo se to. Na jejich ledě to je ještě tvrdší, protože mají malé kluziště. Budeme se modlit za Poizlíka (Daniel Poizl - pozn. redakce), aby to dal do kupy. Museli jsme mu vytáhnout jazyk a nejspíš tam byl i otřes mozku.

Podařilo se vám vstřelit třetí branku. Vypadlo to ale, že jste tu kličku zamýšlel trochu jinak?

Měl jsem v hlavě připravený takový blafák, gólman mně to chtěl vypíchnout hokejkou, já si to dal na dlouhou hokejku, trochu mi to sjelo, ale naštěstí to skončilo v bráně.

Na utkání si našlo cestu téměř čtrnáct set diváků. Co na atmosféru říkáte a jak podporu od znojemských příznivců vnímáte a čím je nalákat na semifinále?

Diváky chceme nalákat našimi výkony a tím, že to nekončí a jedeme dál. Za podporu jim děkujeme, je super hrát před takovým publikem. Doufám, že tato pozitivní atmosféra bude pokračovat i nadále a za tým můžu slíbit, že do toho dáme všechno.

V létě hrajete také fotbal, jak berete tyto sporty dohromady a kdo v kabině ještě holduje fotbalu?

Fotbal máme na každé rozcvičce, tam jde vidět, kdo to jak umí. Za mě je výborný fotbalista Caklík (Ondřej Cakl, pozn. redakce). Myslím si, že fotbal je dobrá příprava na hokej.

Prozradíte, jaké budou oslavy postupu do semifinále?

Trenér říkal, že slavit můžeme do dvanácti. No, pro mě to bude do dvanácti v poledne (smích).