Orli Znojmo Orli Znojmo

Mladý skotský hokejista ve Znojmě / Young Scottish hockey-player in Znojmo

Mladý skotský hokejista ve Znojmě / Young Scottish hockey-player in Znojmo


English version

Z n o j m o - Celou sezónu nastupoval za znojemské dorostence George Murray - šestnáctiletý skotský hráč. Je spokojen v českém městě blízko rakouských hranic? Jak se vyrovnal s jiným prostředím? Jak vidí český hokej? Jak vypadá hokej ve Skotsku? Odpovědi nejen na tyto otázky přináší následující rozhovor.

(Rozhovor vznikl na začátku března, kdy ještě znojemský dorost neměl jistý postup do extraligy a George měl před mistrovstvím světa v Lotyšsku.)

Kolik ti bylo, když jsi začal hrát hokej?
Bylo mi sedm let. Začal jsem pozdě, přidal jsem se k týmu začátečníků a potom k týmu do deseti let, ale když mi bylo devět a půl, už jsem hrál v týmu do dvanácti let. Vždycky jsem hrál s hráči o dva nebo tři roky staršími, což mi, myslím, pomohlo.

Kolik dětí a mladých lidí hraje hokej ve Skotsku?
Bude to asi tak 500 nebo 600 hokejistů. Hokej ve Skotsku není sport číslo jedna a ani jeho úroveň není dobrá. Myslím, že česká soutěž je zatím nejlepší, jakou jsem hrál. Když přijdete do Skotska a budete se dívat na hokej, uvidíte, že je to jenom zábava, nic skutečného. Proto jsem musel odejít ze Skotska, abych se dostal dál.

Jak jsi se vlastně dostal k hokeji? Kdo tě k němu přivedl?
Odmalička jsem hrál fotbal. Když mi bylo šest let, koupil mi táta k vánocům brusle. Jakmile jsem poprvé vstoupil na led, zamiloval jsem si jej a doslova mě to chytlo. Tehdy jsem fotbal opustil kvůli hokeji. Moji kamarádi šli vždycky ven hrát fotbal, ale já jsem raději hrál na ulici hokej.

Jméno Murray je možné najít také v NHL! Je to běžné příjmení nebo pocházíš z hokejové rodiny?
Ne, nikdo z příbuzných hokej nehrál. V rodině se ze sportů vždycky vyskytoval jenom fotbal nebo box, protože to jsou ve Skotsku hlavní sporty. Kluci z dorostu se mě ptali, jestli mám nějaké příbuzné v NHL a já jsem nejdříve řekl, že ano, ale to jsem jenom žertoval.

Kde všude jsi hrál hokej?
S hokejem jsem začínal v Paisley (město u Glasgow) a hrál jsem tam až do minulé sezóny, kdy jsem se přestěhoval do Ayr (pobřežní město na jihu od Glasgow) a hrál za Scottish Eagles. Tam jsme nastupoval za týmy do šestnácti, osmnácti, jednadvaceti let a trénoval s jejich profesionálním týmem. Byl jsem na střídačce při několika zápasech mužského týmu, ale neměl jsem štěstí, abych dostal šanci na ledě. Tým Scottish Eagles měl jednoho britského reprezentanta a asi pět nebo šest hráčů z NHL, ale většina z nich hrála jenom jeden nebo dva zápasy v NHL. Ovšem když přijdou do Skotska, je to velká událost, jsou to velké hvězdy, protože vyčnívají nad úrovní zdejšího hokeje.

Před dvěma lety jsi byl v Americe v National Sports Academy v Lake Placid. Jak jsi se tam dostal?
Mám kamaráda, který se jmenuje Colin Shields, byl draftován Philadelphii Flyers a teď je na univerzitě v Americe a ten mi řekl, jak se dostat do Notre Dame (hokejová škola v Saskatchewanu v Kanadě). S otcem jsme začali sbírat informace z webových stránek. Musel jsem vyplnit dotazník a poslat videozáznam své hry. Byl jsem přijat do Noter Dame a do National Sports Academy, ale rozhodl jsem se pro N. S. A., protože mi připadal jejich program lepší. Studenti byli Američani, několik Kanaďanů a já jsem byl jediný z Evropy. V mém týmu byli hráči mnohem starší než já, takže se mi stýskalo. Ve škole se všechno točilo kolem hokeje, kdo měl zápas, nemusel do školy. Na druhou stranu bylo ale ve škole velice důležité mít dobré známky, protože jinak hráč nehrál. Neměl jsem problém se školou, ale s tím, že jsem byl pryč z domova. Byl jsem v Americe sedm měsíců, ale volal jsem každý druhý den a brečel a moji rodiče byli smutní, protože jsem nebyl šťastný.

Jak jsi se dostal do Znojma? Nebáli se rodiče pustit tě do České republiky, do odlišného prostředí, když neumíš jazyk?
Na začátku s mým tátou mluvil Tomáš Vorel (bratr Marka Vorla, který žije ve Skotsku), on je ten, který mě sem dostal. Táta a Tom o tom spolu hodně mluvili, takže můj táta byl pro, ale máma se trochu bála, protože věděla, co se stalo v Americe. Ale řekla mi, abych tentokrát vydržel, protože ví, že hokejovou kariéru nemůžu dělat ve Skotsku a že musím jít pryč, abych měl šanci. Také jsem mluvil s hráči z Ayr z profesionálního týmu a ti mi řekli, že Česko je pro hokej nejlepší, lepší než americký systém, protože ten je jenom rychlý a fyzický, ale v Česku se hraje rychlý a technický hokej.

Nevadí, že nejsi tento rok ve škole ve Skotsku, v Anglii je povinná školní docházka do šestnácti let?
Ne, protože jsem ukončil povinnou část středního vzdělání loni, s dobrým prospěchem ve všech předmětech. Mohl jsem zůstat ve škole a pokračovat, nebo jít do Kent School v Connecticutu, nebo ještě jsem měl šanci jít sem.

Jaká je tvoje rodina ve Skotsku?
Mám mámu a tátu a sestru, které je 18. Je velice dobrá studentka, letos maturuje.

Chybí ti domov?
Chybí mi rodina a kamarádi, ale nechybí mi hokej ani nic jiného.

Jak se ti tu líbí? V jaké rodině žiješ?
Žiju v rodině Nahodilových v Oblekovicích, na spodním konci Znojma. Jejich syn má jedenáct let a hraje hokej a dceři bylo právě patnáct roků.

Jak tě přijali spoluhráči?
Když jsem přijel, moji spoluhráči mezi sebou hodně mluvili a já měl trochu obavy, jestli budou mluvit i se mnou. Ale po prvním tréninku, protože jsem byl dobrý, všichni chtěli se mnou mluvit a snažili se mluvit anglicky. Měl jsem radost z toho, že když budu dobře hrát, budou se snažit mluvit se mnou. Někdy se snažím říct něco jednoduchého česky a moji spoluhráči mají radost. Protože, když oni i já se snažíme, potom máme všichni radost.

Takže ve Skotsku jsi velká ryba v malém rybníce?
Ano, a proto bylo tady zpočátku trochu obtížné se usadit, protože tady jsem jenom malá ryba ve velkém hokejovém rybníce. Nejvíc se mi tady líbí, že je tu menší tlak na jednotlivce. Je to tým dobrých hráčů.

Ty ale nejsi jediným cizincem v týmu?
V mém týmu jsou dva hráči z Rakouska. Jeden moc nehraje, ale mluví dobře anglicky, což je pro mě dobré a druhý hráč Tony Veselý je dobrý a mluví perfektní angličtinou. Máme taky nového hráče Tibora Kutálka ze Slovenska, je to super hráč. Hrál za slovenský národní tým.

Myslíš si o sobě, že jsi fantastický hráč?
Řekl bych, že ve Skotsku jsem jeden z nejlepších hráčů, tady jsem průměrný hráč, ale v 1. lize dorostu dávám docela dost branek a mám hodně asistencí, ale to protože mám kolem sebe dobré hráče. Když hraju proti týmům, které jsou v naší lize poslední, myslím si, že jsou super, protože jsou mnohem silnější než skotské týmy.

V 1. lize dorostu jsou jenom čtyři nebo pět silných týmů, ale když bude Znojmo hrát příští rok v extralize, budete možná zápasit na konci tabulky. Asi deset tvých spoluhráčů je dost starých a musí postoupit do juniorů. Kdo tedy bude hrát?
Příští rok se určitě vrátím zpět (do Znojma) a to bude pro mě super. Hrát proti skvělým hráčům mi může jenom pomoct. Myslím, že když máme tým plný výborných hráčů a vyhráváme každý zápas, pomáhá mi to, ale ne tolik jako hrát proti silnému týmu každý týden. Náš trenér říká, že když půjdeme do extraligy, přijdou do Znojma asi dvě nové lajny z jiných klubů v Česku.

Kdo ti pomáhá řešit různé problémy, když rodiče jsou tak daleko odtud?
Rodina u které bydlím. Kdybych měl nějaký problém, pomohli by mi a na zimáku je to Roman Straka - hlavní trenér. Stará se o mě a můj program a zajišťuje, aby všechno bylo O.K. Takže Roman a moje rodina by mi pomohli, ale zatím jsem neměl žádný problém. Když jsem přišel, moje hostitelská rodina mě vzala několikrát do města a na zimák, abych si zvyknul a teď prostě jdu na autobus a jedu. Bez problému.

Kolikrát týdně teď trénuješ?
Trénuju každý den a někdy dvakrát denně. Dostávám program na každý týden a taky chodím na led s jinými třídami a pomáhám trenérovi. Přihrávám mu puky a dělám co je potřeba. Každý čtvrtek mám dvě hodiny suchého tréninku v tělocvičně (posilovně). Zápasy mám v pátek a také v neděli a někdy hraju s 9. třídou.

Co děláš po zbytek dne, když nemáš trénink nebo nehraješ zápas?
Normálně odpočívám, protože jsem unavený, ale když mě to začne nudit, jdu na zimák, jdu na led a pomáhám trenérovi jakékoliv třídy, která je právě na ledě. Nebo si jdu prohlédnout město, takže nesedím pořád jenom doma. Snažím se něco dělat.

Snažíš se mluvit česky?
Když jsem v šatně (se spoluhráči), jenom poslouchám. V pondělí, ve středu a v pátek chodím na základní školu a poslouchám děcka na hodině angličtiny. Pomáhám jim s jejich angličtinou a zároveň pochytím něco z češtiny. Ne dost, abych mohl konverzovat, ale když poslouchám, něčemu rozumím. Chtěl bych umět mluvit dobře jiným jazykem. Až se v létě vrátím domů, chci přesvědčit Tomáše Vorla, aby mě denně hodinu učil. Tomáš říká, že bych mohl umět trochu česky koncem příštího roku.

Mluví ve tvé hostitelské rodině někdo anglicky?
Jejich dcera mluví docela dobře anglicky, domluvíme se a od té doby co jsem tady, její matka začala trochu mluvit anglicky.

Se skotským přízvukem?
Ano, když na mě mluví, je to skotština ne angličtina. Pro mě je těžké mluvit pomalu anglicky, protože, když jsem doma mluvím rychle skotštinou, ale tady lidé znají jenom „správnou“ angličtinu, takže musím mluvit pomalu.

A co česká děvčata?
Děvčata jsou pěkná a moje máma mi pořád říká, že bych měl mít českou dívku, protože ty jsou nejhezčí, ale teď jsem pořád na hokeji. Kluci mi říkají, že mám chodit o víkendech na disco do Chevignonu, ale já nejsem rád blízko lidí, kteří pijí alkohol, protože to nepotřebuji.

Ale to není charakteristické pro Skota!
Někteří lidé ve Skotsku si myslí, že jsem divný, ale já se teď chci zaměřit jenom na hokej a později budu mít dost času na děvčata.

Budeš hrát na Mistrovství světa v Lotyšsku. Můžeš k tomu něco říct?
Byl jsem doma před dvěma týdny (v únoru) a byl jsem ve Francii s reprezentací Velké Británie do 18 let hrát přípravný turnaj. Asi jsem byl nejlepší bruslař v týmu, s nejlepšíma rukama, ale stěží jsem dostal přihrávku na svoji hokejku, všechno jsem musel udělat sám, protože hra nemá žádný systém. Když prohráváme, trenér nám říká, abychom hráli hrubě a praštili je. Hráli jsme proti Francii, Slovinsku a Rakousku. Některé zápasy skončily těsně, například s Francií jsme prohráli 3:5, ale druhý zápas vyhráli 17:1. Rakušané byli schopni přihrávat a pohybovat se, což bylo víc, než jiné týmy byly schopny dělat. Ale byl jsem potěšen, že jsem byl v konečné nominaci. Trenér řekl, že jsem byl nejmladší a nejlepší. Doufám, že nějaké zápasy v Lotyšsku vyhrajeme, ale bude to těžké, protože máme ve skupině Francii, Rakousko, Japonsko a myslím Německo. Byl bych rád, kdyby skotský hokej byl lepší, protože jestli začneme být lepší a vyhrávat, tak bude hokej ve Skotsku důležitější.

Jak funguje mládežnický hokej ve Velké Británii? Máte samostatný skotský národní tým?
Každý rok máme ligový turnaj mezi Skotskem a Anglií, letos jsem hrál v týmu do sedmnácti let a do devatenácti let.V posledních dvou letech vyhráli Skoti turnaj týmů do patnácti let, náš tým do sedmnácti let je O. K. ale do devatenácti let je špatný. Loni jsem hrál turnaj týmů do devatenácti let v Nottinghamu, Anglie vyhrála 11:2.

Kam odejdou všichni ti hráči, když je jim více jak devatenáct roků?
To je to, co mě děsí. Buď musí nechat hokeje a najít si práci, anebo musí odejít pryč. Já jsem rád, že jsem odešel už teď, mám z toho dobrý pocit.

Máš nějaké ambice vrátit se zpět a hrát profesionálně v Severní Americe?
Momentálně je můj sen zůstat tady v Česku a hrát extraligu. Jestli se dostanu do extraligy a budu dobrý, šel bych do Ameriky jenom kdyby to bylo do dobrého týmu, protože dávám přednost hernímu stylu v Česku. Je lepší. Mám jasnou představu, chci jenom hrát hokej a šance hrát profi hokej v Británii na dobré úrovni není moc velká, proto chci zůstat tady hrát tak dlouho, jak jen to bude možné.

Máš nějaký kuriózní zážitek z Česka? Nějakou trapnou situaci, protože jsi nerozuměl?
Ne, všechno je normální, protože mám kolem sebe pořád kamarády z týmu a kdybych měl nějaký problém, pomohli by mi.