Před zápasem mi tep stoupá na sto osmdesát, říká Petr Kučírek

Kde všude jste působil během své aktivní hráčské kariéry?
Pocházím z Brna, kde jsem také začínal s hokejem. Hrál jsem za Ingstav Brno, za Zetor Brno, pak po asi roční přestávce zaviněné zraněním jsem se vrátil do Ingstavu, kde se tehdy hrála ještě I. Národní hokejová liga. Od roku 1990 jsem byl jedenáct let ve druhé nejvyšší rakouské soutěži.

Jak jste se poté dostal k trénování?
Přišel jsem do Znojma, kde jsem se oženil a posléze i usadil. Začal jsem pracovat ve znojemském klubu, nejdříve u přípravky, poté rok u čtvrté a páté třídy, za další rok jsem měl mít šestku a sedmičku, ale dostal jsem nabídku trénovat dorost, u kterého jsem byl prakticky pět let. Po těchto pěti letech přišla další nabídka od pana Stloukala trénovat s ním A-mužstvo.

Jak zatím funguje vaše spolupráce s panem Stloukalem?
My se známe už z Brna, kde jsme spolu jeden rok hráli. Pan Stloukal je velký odborník, ale musím říct, že na mě dost dá, že si nechá poradit. Myslím si, že se dobře doplňujeme. Já si všímám víc obránců, z většího odstupu pozoruji chyby na tréninku, které třeba nejsou na první pohled tak viditelné.

⇒  Petr Kučírek

Máte rozdělenou práci na střídačce i během zápasu?
Ano, já mám na starosti obránce, jejich střídání, jejich protáčení během utkání. Když vidím, že je některý unavený, tak to řeknu panu Stloukalovi, pošleme na led někoho jiného. Jednoduše řečeno, celý zápas si hlídám především spolupráci obrany.

S příchodem nových trenérů se hodně mluví také o jiném systému, který tým praktikuje...
Tento systém je především zásluha pana Stloukala, který s ním přišel k A-mužstvu. Já tento styl hry poznám už z minulého roku, kdy jej používal i u juniorky. Chodil jsem se samozřejmě dívat i na tréninky juniorů, měli jsme také společnou kabinu, já u dorostu, on u juniorky, takže vím, o co jde. Myslím, že poslední zápasy ukázaly, že je to dobrý směr. Třikrát jsme teď vyhráli se silnými soupeři, mě potěšilo hlavně utkání se Salzburgem, kdy jsme vlastně soupeře téměř k ničemu nepustili.

Při utkání je vidět, že hru hodně prožíváte, je tomu tak?
To už vědí i dorostenci, že hodně gestikuluji a projevuji se nahlas. Občas i křičím, to je pravda. Myslím si, že úplně cholerik nejsem, ale kliďas taky ne, spíš jsem rázný. Já mám tepovou frekvenci před zápasem tak sto osmdesát, podle mě by to tak měl mít každý trenér, ale chápu, že ne všichni prožívají hru stejně jako já.

Povahově si tedy zřejmě vyhovujete i s hlavním trenérem Znojma?
Ano, ano, my jsme úplně stejní. Vidíme se prakticky jen na zimním stadionu, protože každý bydlíme jinde, ale na pohledu na hokej se určitě shodneme.

Dlouho jste pracoval u znojemské mládeže, máte třeba vyhlédnuty nějaké velké talenty?
Máme v dorostu dva šikovné chlapce, kteří by to mohli dotáhnout hodně daleko. Nechci je jmenovat, ale prozradím, že jeden z nich je útočník a ten druhý obránce. Když na sobě budou tito dva pracovat, tak myslím, že za takové tři, čtyři roky by mohli být u A-mužstva.

Váš syn hraje ve Znojmě hokej, sledujete jej?
Sleduju, je mu sedm let, hraje za přípravku a za třetí třídu, zatím mu to docela jde. Chtěl bych, aby byl alespoň třikrát tak lepší, než jsem byl já. (smích) Mám ještě dvou a půl letou dceru, ale ta je ještě na sport malá.