Plášek bude hrát dokud se nerozpadne

Už jste odehrál více než půl tisíce zápasů v dresu Znojemských orlů. Co se vám vybaví, když si vzpomenete na to, jak jste před deseti lety přestoupil z Pardubic do Znojma?
Asi nejvíc atmosféru, která tu byla. Ta byl úplně fantastická. Byla to po Pardubicích opravdu obrovská změna, na to nikdy nezapomenu.

Která sezóna vám připadá nejlepší, na kterou rád vzpomínáte?
Určitě na všechny sezóny, i když některé byly lepší, některé horší. Úplně nejlepší byla ta, kdy jsme získali jedinou placku za třetí místo.

Kde máte schovanou medaili?
U syna v pokoji. On už jich má hodně, já mám k tomu tu svoji jedinou přihozenou.

Vybaví se vám nějaký konkrétní zápas mezi tou pětistovkou odehraných?
Takových je hodně, ale asi nejraději vzpomínám na všechny, ve kterých jsem dal gól a zápas jsme vyhráli. Taky na všechny zápasy play-off, mají náboj, atmosféru a člověk tím tak nějak víc žije.

⇒ Při hře je Karel Plášek nepřehlédnutelný rychlostí bruslení

Vzpomenete si na nějaký gól, který jste vstřelil?
To vyloženě ne, ale jsem šťastný za každý, který se mi podaří trefit. Nejvíc se mi asi vybaví ten, který jsem dal v Budějovicích a dostal jsem za něj Zlatou helmu.

Můžete prozradit nějakou veselou příhodu, která se za těch deset let stala?
Ty nejveselejší prozradit nemůžu. Vždycky je legrace, když máme nějakou akci, když si jdeme někam sednout, tam je toho pokaždé víc. Taky vánoční besídky jsou veselé.

Kdyby se udělovala medaile za 500. zápas, komu byste ji věnoval?
Určitě bych ji nechal doma manželce, protože co ta se mnou musí snášet… Kvůli mému hokeji se obětovala.

Vy jste taková rodina „bydlící“ na zimáku. Syn Kája hraje hokej, manželka Kristina dělá vedoucí mužstva u přípravky. Doma se taky pořád bavíte o hokeji?
Všichni vlastně hokejem žijem. Když nehrajeme my, tak jsme na zimáku s mladým, takže jsme tady vlastně pořád celý den. Pak doma ty zápasy rozebíráme.

Mluví vám rodina do hokeje?
Ne, akorát, když jdu na zápas, tak mi mladej říká: „Taťko, dej gól.“ Já se mu snažím poradit. Když mu něco nevyjde, tak mu klidně i nadám.

Syn také kromě hokeje zkouší tenis. Je možné, že by od hokeje utekl?
V létě, když ještě přípravka neměla tréninky, tak zkusil tenis. Začal hrát a docela mu to šlo. Pokud to půjde skloubit, bude hrát oboje. Určitě ale od hokeje neuteče. Když má ráno vstávat na trénink tenisu, tak se mu moc nechce, ale na hokej se mu chce vždycky. Hokej má o hodně radši. Taky jsem se ho na to už ptal. Je rád v kolektivu, mezi děckama.

⇒  Ve volném čase si rád zahraje fotbal

Je možné, že je letos poslední extraligová sezóna ve Znojmě. Dokážete si představit, že byste se stěhoval?
Už jsme to doma řešili. Manželka tady chce zůstat, mladej tady v podstatě žije celej život, ten už taky prohlásil, že nechce nikam jít.

To byste nechal hokeje?
To určitě ne. Já budu hrát dokud to půjde, dokud se nerozpadnu.

Kromě vás je ve Znojmě stejnou dobu i Radek Haman. Taky spolu nejčastěji hrajete. Proč zrovna vás dva dávají trenéři k sobě?
To nevím. Ale vždycky, když přijde nový trenér, tak většinou nechává lajny tak, jak spolu hrály dřív. Když se nedaří, tak to trochu prohážou, s tím se musí vždycky něco udělat, ale stejně pak skončíme zase spolu. Hraje se nám dobře, on už ví, co vždycky vyvedu a já zas vím, kde zrovna je on, tak nám to jde.

Fanoušci vám udělali k 500. zápasu transparent přes celý kotel. Čekal jste to?
Vůbec ne, protože jsem o nějaké pětistovce ani nevěděl. Bylo to příjemné překvapení, když jsem tam uviděl ten obrovský transparent. To mě chytlo za srdíčko. Byl jsem rád, že si vzpomněli. Chtěl bych jim za to moc poděkovat.

Co říkáte na znojemské fanoušky, kteří se letos snaží vytvořit dobrou atmosféru při zápasech?
Zpočátku chodilo kolem dvou a půl tisíce diváků, teď už jich chodí o tisícovku víc. Je to znát, zimák je zaplněnější. Všimli jsem si i nových chorálů, pokřiků. Je to pěkné.