Aqotec Orli Znojmo Aqotec Orli Znojmo

Pro mě je druhé místo úspěch, říká Radek Haman

Pro mě je druhé místo úspěch, říká Radek Haman

Fehérvár, Znojmo - Teprve vloni se rozloučil s kariérou, v trenérském debutu však prokázal své kvality. Radek Haman se svými svěřenci dosáhl na druhé místo v mezinárodní EBYSL po urputné bitvě s maďarským Fehérvárem. „Říkal jsem to už před Lublaní, pro mě jsou kluci vítězi tak jako tak," řekl po srdceryvných děkovačkách znojemským fanouškům Haman.

Jak byste zhodnotil rozhodující finálové utkání?
Prohráli jsme poslední zápas v sezoně, to je vždycky smutné. Viděl jsem, že některým klukům i slza ukápla, musím říct, že mně taky. Ne za výsledek, ale za to, jak celou sezonu dřeli. Samozřejmě, emoce nás provází, poslední utkání bylo otevřené na obě strany. Určitě nebudu brečet, myslím, že se dalo v prodloužení písknout něco i na druhou stranu. Ale nedělali jsme to celou sezonu, nebudeme to dělat ani teď. Říkal jsem to už před Lublaní, pro mě jsou kluci vítězi tak jako tak. Soutěž vyhráli Maďaři, já jim gratuluji, ale pro mě je důležité to, co mužstvo za celou sezonu dokázalo. Už od přípravy, kdy se nás sešlo dvanáct. Ke konci už nás bylo tolik, že se někdo nevešel do sestavy, všichni měli chuť hrát. Rvali se do posledního konce. Takže pro mě je to celé jedno velké pozitivum.

foto
⇒  Radek Haman na střídačce Orlů

V čem se poslední duel lišil od toho ve Znojmě, kde jste vyhráli 4:0?
Je to všechno o hlavě. Vědělo se, že tímto zápasem končí sezona. Každý od toho chtěl hodně moc, někdy to bylo až na hranici přemotivovanosti. Prostě se nedodržovaly některé věci, které by se normálně dodržovaly. Emoce s kluky cloumaly. Ale to je jen dobře, to k tomu patří. Kdyby kluci nepotili krev, tak by to nebylo play-off, tohle všechno k tomu patří. Jsem rád, že do zápas kluci dali emoce zrovna ve chvíli, kdy jim padala brada za nepříznivého stavu. Když už vše vypadalo bledě, našli v sobě sílu a vyrovnali. Pak už bylo opět vše otevřené. Prostě a jednoduše, když se hraje na dva vítězné zápasy a my dvakrát prohrajeme v prodloužení, tak to o něčem svědčí. Já jsem na kluky hrdý.

Až odezní emoce, bude stříbrná medaile úspěch nebo neúspěch?
Pro mě bude jednoznačně úspěchem. Samozřejmě bezprostředně po konci zápasu smutek převládá. Ale myslím, že kluci si to za pár dní uvědomí, co dokázali. Pro mě je nejdůležitější, že do toho dali všechno, že z ledu lezli po čtyřech. Kluci, kteří zrovna nebyli na ledě, ale byli jako náhradníci, povzbuzovali svoje spoluhráče a hecovali se navzájem. Takový tým se jen tak nesejde, za svou kariéru jsem moc takových mužstev nepotkal. Jeden tu přál druhému, to je velká vzácnost. Kluci si to uvědomí až v dalších letech. Pro kluky je asi největší odměna asi to, že přijely dva autobusy fanoušků a plno aut, všichni s nimi slavili. Maďaři už byli dávno v kabině, žádný divák. A naši fanoušci šli s námi na led a slavili jako bychom vyhráli. To, že v očích fandů jsou kluci vítězové, to je ta největší odměna. Když to řeknu s nadsázkou, pohár je jen kus plechu. Důležité je, jak se k sobě chovají fanoušci a hráči.

Lukáš Odehnal vás označil jako nejlepšího trenéra, kterého poznal. Budete pokračovat v trenérské kariéře?
Abych se přiznal, tak vůbec nevím. Vůbec jsem nechtěl řešit moji budoucnost, byť je to už napnuté. Po dlouhých letech jsem totiž takto dlouho hrál hokej, jako hráči jsme vždycky vypadli celkem brzy. Naposledy se mi sezona protáhla, když jsme v extralize vybojovali třetí místo, jinak jsem vždy dohrál dřív. Smlouvu mám do dubna, už se pomalu řeší, co dál. Na to ale bude asi klid až po neděli, jestli vůbec přijde nějaká nabídka nebo oslovení. Co se týče kluků, jsem rád a hřeje mě, že mě takto vnímají, ale pár dobrých trenérů ještě potkají. Přece jen jsou na začátku své hokejové kariéry. Pro mě je to odměna, protože kdykoliv se potkáme, tak si máme co říct. Jeden na druhého budeme dobře vzpomínat, to mě moc těší.

Objevily se informace, že byste se ještě mohl vrátit k hráčské kariéře. Přemýšlíte nad tím?
Už můžu říct, že jsem měl nabídky od druholigových týmů, abych jim vypomohl v play-off. Nevzal jsem to právě kvůli klukům. Prostě nešlo říct bylo to krásný a ahoj. Lákavé to bylo, protože jsem celý život hokej hrál, navíc když si na vás někdo vzpomene po půl roce nehrání, tak je to taková pocta pro mě. Ale já jsem vše odmítl, kluky bych neopustil.

Pro příští sezonu je u vás tedy vše otevřené, jestli hráč nebo trenér?
Přesně tak. Nabídku nemám žádnou, ani jsem ji nechtěl řešit, kdyby přišla. Prozatím se nemohu přiklonit ani k jednomu ani ke druhému. Teď si s klukama zasloužíme slavit.