Nové tváře Orlů<br><i>Do Znojma se vrací jiný Jiří Heš</i>

Proč zrovna Znojmo?
Po sezóně jsem měl několik nabídek na Slovensku i Trenčín měl o mě zájem. Já jsem ale chtěl být v Čechách a shodou okolností se mi naskytla nabídka ze Znojma.

Za ty tři roky se ti podařilo několik úspěchů. Získal jsi titul mistra Slovenska, byl jsi nejlepším obráncem slovenské extraligy a narodil se ti syn. Co z toho tě nejvíc potěšilo?
Ani nevím, jestli jsem byl nejlepším obráncem, pohyboval jsem se mezi nejlepšími, já ale statistiky vůbec nesleduju. Ono, když se daří mužstvu, tak to vždycky nějakého jednotlivce vyžene ve statistikách nahoru. Jednoznačně mým největším úspěchem bylo narození syna Lukáška. Získání titulu bylo taky dobré, ale s narozením syna se to nedá srovnat. Titul si může člověk zopakovat, ale narození syna je jedinečný.

Bude syn hrát taky hokej?
Jsou mu teprve čtyři měsíce a co bude chtít dělat, záleží na něm. Když bude chtít hrát hokej, bude hrát hokej. Když se bude chtít válet, bude se válet.

Nebo může třeba malovat?
No, třeba bude chtít malovat. Já jsem svého času taky kreslil a je zajímavé, že mě na základce učitelka z výtvarky furt cpala na nějakou uměleckou školu a nutila mě abych se tomu věnoval. U mě ale zvítězil hokej.

Sledoval jsi znojemský hokej během svého zahraničního angažmá?
Určitě. Pořád jsme si psali s Markem Uramem, dohadovali se, špičkovali. Taky jsem několikrát byl ve Znojmě na hokeji, když jsem měl volno. Takže jsem ho sledoval hodně. Pravidelně jsem sledoval výsledky a on line přenosy.

Říkali v rádiu, že trenčínskému hradu hrozí samovolné zhroucení a že se s tím asi už nedá nic dělat. Byl ses tam někdy podívat?
Vím o tom, ale já jsem tam naštěstí byl ze začátku, kdy byl trenčínský hrad pohromadě. Teď už se dokonce zhroutila jedna část opevnění, skoro to zavalilo město, ale zastavilo se to o baráky před náměstím. Od tý doby to řeší, ale na rekonstrukci by bylo potřeba obrovský množství peněz a taky nikdo neví, jestli to ještě vůbec půjde. Ta situace se netýká hradu, ale hlavně opevnění, které je kolem. Když je krásné počasí, tak je pohled na hrad neskutečně krásný. Trenčín je vůbec nádherné město a ty tři roky, co jsem tam byl, byly úplně super. Vycházel jsem tam se všema dobře i s lidmi mimo hokeje. Odcházel jsem ze Znojma po čtyřech letech a byl jsem tady jako doma a moc se mi tady líbilo. Měl jsem strach, že když přijdu do jiného mužstva, jestli to tam taky bude takhle fungovat. Ale bylo to tam bezva, takový rodinný a všechny tři sezóny byly fantastický. Strašně rád na ně budu vzpomínat.

Ty jsi s Václavem Králem dělal takovou recesistickou akci, že budete stávkokazi NHL. V čem byla příčina, že ses nakonec v NHL neobjevil?
Asi to bude tím, že si to nepřečetli v originále, respektive asi neumí česky. Udělal jsem chybu, že jsem to nenapsal v angličtině. Hele, ale vona furt ta šance ještě je. (smích)

Ona se objevila i taková myšlenka ve vedení NHL, že naberou úplně nové hráče…
Ano, to byla naše myšlenka, oni se po nás opičí. Třeba jim to někdo přeložil. Pak ale nechápu, proč si nevybrali nás. Myslím si, že bych se vešel do jakéhokoliv platového stropu v Americe. Dokonce jsme s Vencou říkali, že bychom hráli za stravu, ubytování, letenky a nějaký malý kapesný, abychom si mohli koupit hamburgera. Fakt jsme neměli velký nároky. To se taky neujalo. Já v tom vidím nějakou politiku nebo co. (smích)

Dělal jsi kapitána ve Znojmě, potom převzal kapitánské céčko Peter Pucher. Teď přišel Jiří Dopita, přirozený vůdce. Kdo si myslíš, že bude orlím kapitánem?
Každé mužstvo má jen jednoho kapitána. Tady toto mužstvo má Petera a myslím si, že by měl kapitánem zůstat. Dopi určitě je vůdčí osobnost, ale Peter už tady nějakou dobu je a už si tady vybudoval nějaký postavení.

Říkal jsi, žes přišel do úplně nového mužstva. Jak jsi tady zatím spokojen?
Je léto, člověk tady stráví spoustu času při nějakých bězích, na kolech, v posilovně… Je to zatím fajn a na to, jak tady člověk dře, tak se cítím dobře, jak to v létě může jenom být. Někde se víc běhá, někde se víc jezdí na kole a tady se víc všechno. V létě holt musí být člověk sedřenej, jinak bysme daleko nedojeli.