Robert Havlát: Bitka? Nebojím se toho! Občas zařvu, ale…

Vítězstvím jste si zajistili play-off, to je velká úleva...
Určitě, už se nemusíme dívat na týmy pod námi, naopak se konečně můžeme soustředit pouze na vrchol tabulky, kde se chceme nacházet. Nějakým způsobem jsme si ale ani vůbec nepřipouštěli, že bychom si to měli nějak zkomplikovat. Do utkání jsme šli s tím, že to dnes potvrdíme. Teď už se můžeme zaměřit jen na to, co nás čeká v následující části soutěže a hlavně v play-off.

Loni jste byl chvíli také součástí týmu Techniky, navíc Brno je krajským rivalem Znojma. Bylo tedy trošku cítit, že se jedná o derby?
Minulou sezónu jsem tam na pár zápasů vypomáhal a určitá rivalita cítit byla. Je to přeci jen jeden z nejbližších soupeřů pro nás, navíc tam působí trenér, který má ve Znojmě určitou historii. Myslím, že i herně šlo místy vidět, jak byl zápas vyhecovaný. Nejdůležitější ale pro nás je, že jsme splnili cíl, který jsme si pro duel stanovili.

Byl vám v něčem soupeřův systém známý, čekal jste něco podobného?
Z loňského působení v Havlíčkově Brodě jsem byl připravený na to, že budou hrát nepříjemně a důrazně, což se potvrdilo. Osobně mi ale tento styl hokeje vyhovuje, mám rád, když se na ledě trošku přitvrdí, posouvá mě to výš.

Platí však i letos, že se soupeři ve druhé lize chtějí na Znojmo vytáhnout?
Naši soupeři vědí, že v kádru máme technické hráče, kteří umí hrát slušný hokej. Přistupují k nám tedy nepříjemně a agresivně. My se ale snažíme tomuto vyvarovat, soustředíme se na naši hru a chceme pokračovat v nastaveném plánu za všech okolností.

Svůj výkon jste dnes okořenil také bitkou. Vyplynulo to celé ze situace nebo to bylo předem domluvené?
Nic domluvené nebylo. Všechno začalo v útočném pásmu, kde jsem Lukáše Formana dohrál, ten se následně ohnal a sekl mě přes ruce. O pár chvil později se de facto stejný incident udál v našem obranném pásmu. Opět jsem stejného hráče dohrál, on mi to ale chtěl znovu stejně vrátit. V ten moment už jsem neváhal, shodil jsem rukavice a pobili jsme se (usmívá se).

Jednalo se o vaši druhou rvačku v sezóně. Byla vám tahle role přidělena nebo se jednoduše nebojíte do konfliktu jít?
Za bitkaře se úplně nepokládám, ani jsem jím nikdy nebyl. Nedělá mi ale problém se postavit i za někoho jiného. V týmu máme kluky, kteří jsou šikovnější, tudíž oni svou danou roli mají. Já klidně budu jakýmsi “ochráncem”, jež se za ostatní postaví. Nebojím se toho.

Ve formaci nyní nastupujete s Mikulášem Bíchou a Markem Bradou. Mikuláš je střelec, Marek šikovný bojovník, co z vašeho pohledu vnášíte do té lajny vy?
Možná trošku přehledu, osobně si ale myslím, že z určité části máme každý všechno. Všichni tři ale samozřejmě vynikáme něčím jiným. Bradič (Marek Brada, pozn. redakce) bojuje o puky, já se snažím hrát zodpovědněji odzadu, tedy rozdávat kotouče atd. Miky (Mikuláš Bícha, pozn. redakce) je zase skvělý bruslař a výborný střelec. Nikomu z nás ale také nedělá problém dohrávat souboje, či dávat góly. V posledních zápasech nám to tam tedy příliš nepadá, avšak věříme, že se to brzy zlomí a budeme týmu ještě více prospěšnější.

Na střídačce také rovněž hodně komunikujete, a to zejména s mladými hráči. Jste tedy i trošku mentor?
To úplně ne. Spíš někdy prostě vypěním, zařvu, načež si to uvědomím, a proto se to později snažím klukům celé vysvětlovat v klidu. Primárně ale komunikuji s naší lajnou, abychom si vše vyjasnili, vyhověli si a věděli, co můžeme od sebe čekat.

Původně jste měl podepsáno v Havlíčkově Brodě, angažmá jste ale předčasně ukončil a vrátil se do Znojma. Jaké byly okolnosti toho přesunu?
Vlastně tím, že nikdo opravdu netušil, jakým způsobem zde bude hokej pokračovat, jsem podepsal s Bruslaři novou smlouvu. Navíc jsem tam byl spokojený, tudíž jsem neviděl jediný důvod proč nepokračovat. Když jsem se následně dozvěděl, že Orli budou pokračovat ve druhé lize, návratu jsem nakloněný úplně nebyl. Poté se však v rodině řešily určité problémy, díky kterým jsem přehodnotil některé věci. Proto jsem strašně rád a děkuji Havlíčkovu Brodu za to, že mi vyhověli, k situaci se postavili profesionálně, umožnili mi rozvázat kontrakt a vrátit se do Znojma.

Proti Technice se jednalo o váš jubilejní padesátý soutěžní zápas za Orly. V letošním ročníku ale musíme určitě zaklepat, protože doposud jste sehrál všech dvaadvacet zápasů…
To jednoznačně, pro svou fyzickou kondici se snažím dělat sto procent. Před sezónou jsem se dobře připravil na suchu. Navíc zde máme výbornou fyzioterapeutku, která se o nás pečlivě stará, takže naštěstí zdraví drží. Pevně doufám, že tomu tak bude i nadále.

Nově nosíte dres s číslem devět. Vybral jste si toto číslo za nějakým účelem?
To úplně ne, je tedy pravda, že jsem ji nosil od malička, avšak podepisoval jsem smlouvu zároveň s Patrikem Urbanem, který bývalé číslo čtyřiadvacet nosí celou kariéru. Patrik je starší a zkušenější, proto jsem neměl žádný problém s tím, mu vyhovět.

Nad devítkou je i vaše příjmení. Řekl byste osobně, že jmenovat se Havlát je v hokejovém prostředí spíše přítěž nebo privilegium.

V první řadě to je pro mě zejména čest, že mohu hrát hokej s takovým jménem, ale každá mince má dvě strany. Už od malička jsem byl totiž s Martinem Havlátem srovnávaný, jako přítěž bych to ale rozhodně neoznačoval.

Kdysi jste zmínil, že právě váš strýc je vašim velkým vzorem. Jste stále v bližším kontaktu?
Ano, ale abych pravdu řekl, o hokeji se příliš nebavíme. Někdy mi samozřejmě pogratuluje ke vstřeleným gólům atd., že bychom ale hlouběji debatovali, to úplně ne. Já jsem rád, za každou množnost, kdy se vidíme nebo si zavoláme. Zároveň jsem nesmírně vděčný za to, že takového člověka v rodině mám, vždy byl, je a bude mým velkým vzorem.

Byl se na vás ve Znojmě už podívat?
Strýc žije celý rok v Americe a v Česku tráví jen část jara a léta, tudíž sezónu nestíhá. V srpnu poté odlétá kvůli školským povinnostem svých dcer v čas, kdy nám startují přátelské zápasy, takže na hokeji se zde ještě podívat nebyl.