Lubomír Štach: Znojmo je srdeční záležitost a druhý domov. Vždy se budu rád vracet

Vydařené utkání na ledě favorizovaného Znojma zakončené vítězstvím. Splnil duel vaše očekávání?
Přicestovali jsme s pokorou, protože jsme nastupovali s trochu oslabenou sestavou a první třetina tomu i odpovídala. Z naší strany tam bylo až moc respektu, hráči vnímali, že se hraje proti papírové silnějšímu soupeři. Od druhé třetiny se ale hra vyrovnala, náš tým se dostal více do tempa, pozměnil se systém hry a bránilo se mnohem lépe střední pásmo. Znojmo s tím mělo problém, a i díky tomu jsme ve druhé i třetí třetině byli minimálně vyrovnaným soupeřem.

Střetla se dvě mužstva, která jsou konkurenty na špici tabulky. Odpovídalo utkání kvalitou tomuto faktu?
Velmi vyrovnané utkání. Hrálo se nahoru dolu, lidi to muselo bavit, Znojmo je kvalitní tým a my jsme extrémně rádi, že se podařilo vydolovat všechny tři body. Před utkáním bychom brali jakýkoliv bod. Možná i přes ty naše absence se tým více semkl, podržel nás brankář a spolehlivě pracovala naše mladá obrana.

Jaké je se vrátit do Znojma, kde jste strávil devět let, navíc poprvé jako trenér?
Velmi emotivní a upřímně jsem takový návrat nečekal. Poprvé jsem tu byl jako hráč Innsbrucku v EBEL, a to jsem zakopával o led. První třetinu jsem tehdy byl herně nepoužitelný. Ty další dva roky už jsem to bral v rámci možností normálně. Tentokrát mě to ale znovu přepadlo, už při příjezdu do Znojma mě překvapilo, kolik emocí ve mně tohle město pořád vyvolává. Jedna dekáda tu strávená, Znojmo je moje srdcovka a druhý domov. Chtěl bych poděkovat všem koho jsem tu mohl poznat a za všechny ty zážitky. Měl jsem v plánu přijet dříve a trochu si to tady užit, ale pracovní povinnosti mi to nepovolili.

Shodou okolností dorazili na utkání i spřátelení fanoušci maďarského Fehérváru. Oživilo to vzpomínky na samotnou EBEL?
Určitě. Ve Znojmě jsem sice zažil tři různě soutěže, ale nejvíce jsem si oblíbil EBEL. Parádní soutěž, skvělé zápasy, výborná mužstva jsme měli. Fanoušci Fehérváru patři mezi ty nejlepší, a navíc udržují se Znojmem výborné vztahy, o to byla atmosféra utkání příjemnější.

Jak vnímáte situaci znojemského hokeje, po letech v mezinárodních vodách a sestupu zpět do druhé ligy? Očekáváte, že zdejší hokej půjde opět nahoru?
Myslím, že určitě. Sestupy ke sportu patří. Letos se to ve Znojmě začalo budovat od nuly, mají tam dost mladých kluků, ale i nějakou zkušenost, a i když to nejsou takové výsledky jako před dvěma lety, tak je Znojmo velké zpestření soutěže. Pro nás o to větší radost, že jsme tu uspěli.

Ještě v uplynulém druholigovém ročníku jste vypomáhal Bobrům na ledě. Táhne vás to stále na led?
Netáhne mě to zpět, vlastně ani loni mě to nelákalo, jenže jsme byli v kritické situaci. Byli jsme zralí na sestup, měli velké problémy v defenzívě a chvíli mi trvalo, než jsem se do toho zase dostal. Letos chceme zažít klidnou sezónu, protože hrát o padáka už nikdy nechci. Jsou to strašně nervy.

Letos naopak okupujete horní patra tabulky, dotíráte na favorizovaný Havířov. Je to pro váš mladý tým svazující situace?
My víme, že když máme kompletní sestavu, tak jsem konkurence schopní každému soupeři a nijak nás to nesvazuje. Jdeme od zápasu k zápasu a nyní jsme v bloku největších favoritů, Znojmo, Havířov, Vyškov a Havlíčkův Brod a budeme rádi za jakýkoliv bod.

Pomáhá vám i úzká spolupráce s prvoligovým Vsetínem, který k vám posílá hráče na střídavé starty. Je to velká spolupráce a pomoc?
Výborná spolupráce. Pro ty mladé kluky jako Honza Hamřík, Adam Koláček, Tomáš Fojtík je velmi prospěšné, že mohou hrát seniorský hokej. Mohou vedle těch zkušených růst, a i když proti Znojmu nám někteří ti starší zrovna chyběli, tak se ti mladí semkli a získali cenné body. Takže spolupráce se Vsetínem je pro nás skvělá pomoc.

V utkání se Znojmem se objevila i netradiční situace, kdy váš hráč Jan Půček u rozhodčího odvolal signalizovaný trest. Potěšilo vás to?
Emoce k hokeji samozřejmě patří, ale pořád to musí mít nějaké hranice. Každý hráč má na drese logo svého klubu a své jméno. Já osobně dost věřím na karmu, takže poklona pro něj, že to odvolal.

Jak osobně vnímáte kvality druhé ligy, kterou jste si do loňské sezóny nikdy nevyzkoušel?
Druhou ligu jsem si zahrál poprvé až loni, po skoro dvou letech v důchodu. Přirovnal bych to k juniorskému hokeji, hraje se hodně nahoru dolu, hodně se bruslí. Ta její úroveň jde jednoznačně nahoru. Byl jsem se podívat na druhou ligu před osmi deseti lety a někteří to hráli doslova na stojáka. To už dnes nelze, ta liga není vůbec špatná, a proto ke každému zápasu přistupujeme s pokorou a jsme rádi za postavení v tabulce.

Sledujete, jak se daří spoluhráčům ze stříbrného týmu Znojma v EBEL? Například Innsbruck s Janem Lattnerem, kde jste strávil tři ročníky?
Samozřejmě, s Honzou Lattnerem jsem ve spojení. Nyní jsou trochu níže v tabulce, než by chtěli, ale budu jim fandit, protože i tam jsem zažil skvělé roky. EBEL hokej mě bavil, nejvíc mi seděl do mého stylu hry, takže ho dál sleduji.

Po skončení aktivní kariéry jste se vydal na trenérskou dráhu. Byla tato volba jednoznačná?
Poslední hráčské sezóny už jsem necítil tak dominantní, už se mi ani nechtělo cestovat do nižších soutěží v Itálii nebo Rakousku. Uvolnil jsem místo v sestavě Vsetína mladým, nechtělo se mi tam být jen kvůli nějakým zásluhám a rozhodoval jsem se, co dál. Přišla možnost po několika měsících trénovat ve Vsetíně dorost a sedmou třídu. Ale bylo to časově náročné, každý den trénink či zápas, byl jsem celkově vyhořelý. Po dvou měsících se naskytla možnost trénovat děti ve Valašském Meziříčí a brzy na to si mě vytáhl i můj kamarád Lukáš Plšek k A-týmu. Jsem vděčný, že mohu s ním spolupracovat a zůstat nadále u hokeje.

Co vzkázat fanouškům? Atmosféra i přes druhou ligu ve Znojmě tradičně bouřlivá…
Na druhou ligu fantazie, a i to nás v první třetině brzdilo, protože ti mladší kluci nejsou na takové návštěvy úplně zvyklí. Za přivítání od fanoušků jsem moc rád, vždy se sem budu rád znovu vracet, Znojmo je prostě moje srdeční záležitost.