Jan Hruška: Skočit rovnýma nohama do rozjetého vlaku není žádná sranda

Máte za sebou první čtvrtinu chanceligové sezóny, jak by jste ji shrnul?

Zatím určitě ne moc pozitivně. Převažuje spíše negativita a po zápase je to ještě o něco horší… Nejsme spokojeni a musíme s tím něco udělat.

Bojovnost se týmu rozhodně nedá popřít, umístění v tabulce však není stále příznivé. Čím to podle vás je? Pomalejší adaptace na soutěž, více štěstí v koncovce či něco jiného?

O štěstí v koncovce bychom se mohli bavit v případě dvou nebo tří zápasů. Čtvrtina soutěže je už dost slušný vzorek na to, abychom si jasně řekli, že o štěstí to rozhodně není. Je to kvalitou a přechod do vyšší ligy také není úplně snadný. Už je na čase s tím něco udělat. Co nás nejvíce trápí je koncovka a na ní navázané přesilovky. V posledním duelu s Přerovem byl viděn jasný příklad tohoto problému…

Nicméně po příchodu trenéra Václava Baďoučka se hra přeci jen viditelně zlepšila. Co nového Znojmu přinesl?

Určitě zkušenosti, čerstvý vítr a trošku jiný pohled na některé věci. Pro nás hráče to bylo oživení, situace, kdy se chce každý ukázat. Je to něco, co ten tým nakoplo.

V minulém ročníku jste spolu s ním zachraňovali pardubické béčko. Je současná situace Orlů v něčem podobná té loňské v Pardubicích?

Jsem rád, že jsme situaci začali řešit v podstatě dříve než loni Pardubice. Máme před sebou naštěstí ještě hodně zápasů. Čeká nás ale hodně práce, podobně jako loni.

Hádám, že spolu s Tomášem Svobodou působíte stále jako mentoři mladých hráčů. Vidíte vzhledem k počtu odehraných utkání u nich posun? Přeci jen někteří tuto soutěž hrají poprvé v kariéře.

Tomáš Svoboda je pro mě nesmírně důležitým parťákem tady Znojmě a určitě si myslím, že se mladí hráči nějakým způsobem posouvají. Není to ale pro ně vůbec jednoduché. Minulý rok byli zvyklí na úplně jinou soutěž a nyní je to velký skok. Zní to jako výmluva, že si na tyhle věci musí zvykat, ale skočit po minulé sezóně rovnýma nohama do rozjetého vlaku opravdu není žádná sranda. Já si myslím, že jsem toho v hokeji odehrál hodně, a také jsem nečekal, že nás to takhle překvapí. Není to legrace jak hlavou, tak celkově, přepnout na úplně jiný level. Druhá liga byla zajímavá, byla hokejová. Na druhou stranu bez soubojů a hokejové zodpovědnosti. Cokoliv jsme udělali špatně, tak díky naší kvalitě a rychlosti bylo v podstatě neviditelné. Když však v této lize uděláme chybu, inkasujeme gól, na kterém se následně hodně natrápíme, což je hlavní kámen úrazu. V loňském ročníku jsme vyhráli padesát utkání z třiapadesáti. Nyní dostaneme první branku a naše hra se celá sesype, což je špatně. Kdo něco podobného nezažil, lehce na to kouká a řekne: „Tak prostě začněte hrát.“ Kdyby to bylo tak snadné, tak bychom samozřejmě začali. Situace je taková jaká je a pro nás není rozhodně jednoduchá.

Dostáváte se do poloviny soutěže, s čím do ní půjdete?

Jak jsem zmiňoval, máme před sebou hodně práce. Týmy, co jsou pod námi, musíme udržet tam, kde jsou. Zkusíme se naopak dostat co nejvýše v tabulce. Tam bude samozřejmě důležité zapracovat na přesilovkách. To je něco, čím si zaprvé extrémně nepomáháme a při posledním střetu s Přerovem jsme tím pomohli i soupeři, což je šílenost.

Pojďme k vám. Patříte k nejproduktivnějším hráčům Orlů Znojmo. V posledních pěti utkáních v řadě jste navíc vždy týmu bodově pomohl. Nacházíte se už osobně ve fázi, ve které byste si přál být?

Úplně upřímně bych chtěl být ve fázi, kdy se budeme nacházet na šestém místě v tabulce, a nebudu řešit, jestli mám dva nebo osmnáct bodů. Opět jsme u přesilovek, které jsou hodně o mně. To, že se nám v početních výhodách nedaří, si beru na triko. Tam nás tlačí bota, takže spokojený určitě nejsem.

Proti jakému soupeři se vám hrálo zatím nejhůře?

Liga je vesměs hodně podobná. Přirovnal bych to k wrestlingu s odpalováním puků. Není to zatím nic hezkého, ale účel světí prostředky. Kdo kotouč odpálí dál, je na tom lépe. Co bych změnil jako první, je styl vylučování. Trestal bych za cokoliv. Přijde mi jako nesmysl pouštět jakýkoliv hraniční zákrok hokejkou, držení atd. Bojuji s tím a přijde mi to úplně zbytečné. Ti kluci by se měli učit hrát co nejvíce bez hokejky, bez držení a ostatních věcí. Poté se to strhává do přetlačované v rozích a hokejovost v podstatě úplně mizí.

Trápilo vás zranění, jak se aktuálně cítíte po rekonvalescenci?

V rámci možností (usmívá se). Je to naštěstí už docela přijatelné, ale mezery tam jsou pořád.

Jedno utkání jste pomohl i Kometě Brno, kterou trápila marodka. Jednalo se jen o ojedinělou záležitost, nebo s vámi Brněnští počítají v případě, že by nastala podobná situace?

Až takovým způsobem jsme se vůbec nebavili. Ve Znojmě jsme měli něco odehráno a ozval se mi Pavel Ohera. Dohodli jsme se, že jim na to jedno utkání vypomůžu a to bylo vše. Žádné dlouhodobé plány jsme vzájemně neměli.

Stihl jste si alespoň zavzpomínat na mateřské časy a na dva extraligové tituly?

(smích) Jo, bylo to zvláštní. Vycházel jsem znovu ze stejného tunelu jako x let před tím. Ale nejdůležitější je, abychom vyhrávali zde.

Zmíním-li se o fanoušcích, ti vás samozřejmě neustále podporují a chodí v kvalitním počtu. V předešlých zápasech byl ale slyšet z tribun i pískot…

Lidé si zaplatili za to, aby mohli vidět výhru. Pokud ji nevidí, mají právo být nespokojení. Nám to samozřejmě moc extra nepomáhá, avšak nemůžeme se tomu divit. My vítězství nepřidáváme, tudíž z toho nadšení nejsou.

V řadách Orlů jste načal svou druhou sezónu. Je i přes výsledkovou krizi pro vás Znojmo, stále místo té správné volby?

Já jsem spokojený s tím co co se tu loni dokázalo. Líbí se mi i to, že všichni kluci co si to tu vybojovali, dostali šanci se poprat o místo v první lize. Já jsem tu poznal spoustu dobrých lidí a jsem rád, že zde mohu působit. Zároveň doufám, že je to podobně i z druhé strany.