Radim Matuš: Znojmo je hokejová bašta. Budeme bojovat za město a klub

Po roční pauze se vracíte do Znojma. Byl návrat k Orlům jednoznačný nebo byly ve hře i jiné možnosti?

Celou sezónu jsme byli s vedením Znojma v kontaktu. Když mi skončil ročník v Bolzanu, což bylo o chvíli později než klukům ve Znojmě, tak se tady řešily úplně jiné věci než smlouvy. Nějaké nabídky pochopitelně byly, ale podmínkami ani destinací to naší rodině nedávalo velký smysl. Nakonec se všechny strany naštěstí dohodly a naše jednání pak už bylo oproti tomu velmi krátké.

Jak jste vlastně tu kritickou situaci kolem znojemského hokeje vnímal?

V koutku duše jsem doufal, že to dobře dopadne. Přeci jen je to tady hokejová bašta. Věřil jsem, že si nikdo nedovolí ten hokej pohřbít, a je pozitivní, jak se to nakonec umoudřilo.

Uplynulý ročník jste zahájil v druhé nejvyšší německé soutěži. Jaká to je zkušenost?

Zkušenost je to neskutečná. Viděl jsem situace i z jiné strany, než se původně očekávalo. Nebyl to úplně ideál, co se týče hokejové stránky, protože jinak se nám celé rodině v Německu moc líbilo. Komunikoval jsem i s jinými hráči, kteří v té lize působili, abych si o ní udělal obrázek. Možná to bylo mužstvem, protože mi neseděl ani systém a tam se prostě jen bránilo. Vzpomněl jsem si na Zlín, který hrál úplně stejný čekací hokej a kdo mě zná, tak ví, že tohle nepreferuji, pokud to není samozřejmě v situaci, kdy během utkání měníš styl. Tam bylo v podstatě jedno, jestli se hrálo s prvním či posledním, vždycky se bránilo. Naštěstí se pak otevřela šance na přestup.

Obnovení spojení s Glenem Hanlonem v Bolzanu a návrat do mezinárodní ICEHL se vydařil. I když jste dlouho čekal na šanci. S tím jste do ICEHL šel?

Už u příchodu mi bylo řečeno, že mají omezené limity s cizinci a neví se, kdo se vrátí a kdo ne. S tím jsem počítal, protože v Německu to nemělo smysl, tam měli cíl prostě jen udržet ligu a já tak neměl co ztratit. Navíc jít pod Hanlona, kterého znáte a který vám sám zavolá... Nakonec jsem naskočil jen do semifinále, jenže někdo se mohl zranit už třeba v prvním čtvrtfinále, to prostě nikdy nemůžete očekávat. V Bolzanu se hrálo o úspěch, já měl možnost trénovat s hráči, kteří mají třeba 500 zápasů v NHL. Měl jsem tak možnost sledovat, jak trénují a chovají se i mimo led, a nasbírat zkušenosti, když už se nepodařilo hrát všechny zápasy.

Nakonec jste s Bolzanem nestačili ve finále na mocný Salzburg. Velká zkušenost?

V Bolzanu to bylo jasně nastaveno. Už při prvním telefonátu mi řekl Glen Hanlon o cílech a tím byl jednoznačně titul. Při první návštěvě kabiny bylo jednoznačně cítit to odhodlání, víra hráčů dosáhnout toho a udělat pro to cokoliv. V semifinále s Vídní dvě dlouhá prodloužení, tam to hovořilo za vše. Tam už to ale je hlavně o morálce, kreativita žádná a hráči jsou jak roboti. Nakonec se to pokaždé překlopilo na naši stranu, to nám pomáhalo i po psychické stránce.

Stačil jste vůbec sledovat znojemskou jízdu druhou ligou?

Určitě sledoval. Vlastně jsem přijel se podívat i osobně, když jsme dostali v Německu volno a jeli jsme ukázat syna babičkám, tak se to bralo přes Znojmo. Kluci nám posílali i streamy, na které jsme koukali s Ryanem Culkinem i Glenem Hanlonem. Komunikoval jsem i s jinými hráči v DEL2 jako je například Sebastian Gorčík a všichni mají na Znojmo jen dobré vzpomínky. Tím se můžeme vrátit i k tomu hrozícímu konci hokeje, protože někteří by se chtěli v budoucnu třeba vracet a jelikož se tu chovali slušně, tak si myslím, že mají dveře vždy otevřené.

Jaká jsou očekávání od CHANCE ligy? Oproti ICEHL se mluví o taktické svázanosti...

Upřímně vůbec nevím. Když jsem byl ještě v Třinci, tak nebyl Frýdek-Místek, takže jsme jezdili do Prostějova nebo Šumperku a to už je nějaký pátek zpět. Ta soutěž se určitě nějak vyvíjí. Sledoval jsem finále Zlína se Vsetínem, ale to bylo play-off. Sám jsem tedy zvědavý, co přijde. Hlavně to ale bude o nás a naší hře. Chtít to nejlepší pro Znojmo.

Tahákem pro fanoušky může být rozhodně fakt, že Znojmo se vrací do CHANCE ligy po dvanácti letech a z té doby zůstali součástí soutěže jen rivalové z Třebíče a Jihlavy...

My budeme hlavně bojovat za klub, město a fanoušky. Spoustu lidí nechává ve znojemském hokeji energii a peníze. Mají to zaryté pod kůží, hokej je baví a my jim chceme předávat dobrou hru. Za sebe i za kabinu musím říct, že tam necháme všechno. Už nyní v letní přípravě je vidět ta odhodlanost, všichni ví, že to už nebude taková sranda jako loni a bude to zase o level výše.

Na začátku sezóny máte v kádru netradičně tři v podstatě stejně staré brankáře. Každý z nich může být jedničkou. Je to zvláštnost?

Je to určitě zajímavé. Bude v týmu zdravá konkurence a nikdo nebude mít nic jisté. Hlavně si musí sednout po lidské stránce, protože pokud se bude jednomu dařit, tak ostatní musí makat a čekat na svojí šanci. Všichni máme nějakou tu zkušenost, že brankáři jsou samostatná jednotka a mají vlastní bublinu. Nám bude jedno, kdo z nich bude v brankovišti. On bude chytat za Znojmo a bude mít naši podporu.

Když nebudeme počítat slovenské hráče, tak velkou změnou oproti mezinárodní lize je také kabina bez cizinců. Myslíte, že je to plus?

U cizinců nikdo dopředu nevěděl, co čekat. Většinou to byli mladíci, o kterých nebyly informace, a myslím, že díky tomu půjde kabina i lépe stmelit. Jeden byl třeba z Aljašky a druhý z Floridy, takže každý úplně jiný a někdy bylo složité to lidsky dát dohromady. Už nyní v přípravě je každý trénink vidět, jak jsou kluci vděčni za šanci ve Znojmě hrát a dřou na sobě každou hodinu.

Můžete srovnat, zda se letní příprava na mezinárodní ICEHL a českou CHANCE ligu nějakým výrazným způsobem liší?

Skladba tréninků je myslím pořád stejná. Občas trenéři zařadí něco jiného, aby to nebyl stále dokola ten stejný stereotyp. Musím však říct, že zámořští hráči mají letní přípravu sice podobnou jako my v posilovnách, ale velmi často ji tráví i na ledě. S tím nemám žádnou zkušenost a neumím si to úplně představit. Já mám raději než individuální tréninky ty klasické společné, protože poznáte i charaktery hráčů a jste hned od začátku v kolektivu.

V přípravných zápasech narazíte především na tradiční soupeře, se kterými to budou v sezóně očekávané duely. Co očekáváte od těchto vyhrocených zápasů?

Ty emoce k tomu rozhodně patří. Nemusíme chodit daleko, stačí si vzpomenout na Fryga. My se musíme ale hlavně soustředit na sebe, protože ta příprava nám ukáže první obrázek naší kvality. Samozřejmě se může stát i situace, kdy v přípravě všechno vyhrajeme a v lize prvních pět kol nezískáme bod. V září se ukáže.

Těšíte se na duely s Frýdkem-Místkem, tedy mužstvem spadajícím pod organizaci Třince, kde jste hokejově vyrostl?

Já k Frýdku popravdě nemám žádný vztah. Kdyby to byl přímo Třinec, tak je to o něčem jiném. Tam jsem byl od třinácti let, po hotelích k tomu, mám vzpomínky na první extraligový zápas ve staré Werk aréně a pak přechod do nové. Tam by ta nostalgie přišla. Spíš se těším na zápasy se Vsetínem a Zlínem, kterým kamarádi hodně fandí. Tak uvidíme, na kterou stranu se nyní postaví, když jsem se vrátil. Především vyprodaný Lapač, to je vždy zážitek. Třebíč a Jihlava, to je pro Znojmo velká rivalita. Jsem určitě v očekávání, ale nechtěl bych se tím nechat úplně strhnout. Možná je to i věkem, člověk se chce soustředit na hru. Každopádně se těšíme na sezónu a někdy to může být i divoké.