Radek Prokeš: Každý zápas v sérii jsme mohli vyhrát, o to víc to teď bolí

Radku, jak byste zhodnotil čtvrté utkání se Salzburgem, po kterém sezóna bohužel končí?
Špatný začátek. Druhá třetina také nic moc. Naopak třetí třetina byla možná vůbec nejlepší v celé sérii. Znovu jsme ale těsně prohráli, takže jsme zklamaný. Těžko se mi hledají slova, odehráli jsme vyrovnané zápasy, ale stav série je 4:0. Nevím, co k tomu říct.

Poslední zápas ovlivnil rychlý inkasovaný gól, přesto byla spousta času pokusit se o obrat…
Stoprocentně nás to ovlivnilo, ale nebylo to zároveň nic katastrofálního. Měli jsme v podstatě šedesát minut na to, se do zápasu dostat zpátky. Když ale nedokážeme dát doma gól, tak je to špatný, co k tomu víc říct…

V prvních dvou třetinách vám puk přeskakoval hokejky, vázla i kombinace a přechod přes střední pásmo, čím to?
Upřímně, bylo to na palici prohrávat v sérii 3:0, navíc po tak vyrovnaných zápasech. Chtěli jsme to doma ve čtvrtém zápase konečně urvat. Ale ne jenom v tomto zápase, chtěli jsme to každý den. Každý z těch zápasů jsme mohli vyhrát, a o to víc to teď bolí.

Když se bezprostředně po vypadnutí ohlédnete za všemi zápasy se Salzburgem, kde se podle vás série lámala?
Obrovsky důležitý faktor byl, že jsme neproměňovali přesilovky. Celý rok jsme v nich přitom měli neskutečnou sílu, to jsem nikdy nezažil. Vždycky jsme si díky tomu dokázali pomoct. Bohužel v nejméně vhodnou chvíli jsme nedokázali skórovat, i když si myslím, že jsme je hráli skoro nejlépe, jak jsme mohli. Góly z toho ale tentokrát nebyly. V sezóně jsme měli v těchto situacích i štěstí, že tam puk vyplaval, nebo jsme to dokázali ztečovat do brány kalhotami a já nevím čím ještě. To se teď nestalo, naopak stoprocentní šance jsme neproměnili a když za celou sérii nedáte gól v přesilovce, a nebo si početní výhodu ani nevybojujete, nedá se pomýšlet na úspěch.

Všechny zápasy proti Salzburgu byly vyrovnané, přesto je to tým, který je výkonnostně o tolik jinde oproti zbytku ligy?
Jsou prostě dobří. Je na nich cítit obrovské sebevědomí, které mají. Celou sezónu vyhrávají jeden zápas za druhým, z čehož pramení právě to jejich sebevědomí. V tom je asi největší rozdíl oproti jiným týmům. Samozřejmě je tu i šířka a kvalita jejich kádru, ať už byl na ledě kdokoliv, byla tam obrovská kvalita.

Přestože sezóna skončila, vy osobně máte za sebou fantastický ročník, momentálně jste dokonce v čele kanadského bodování celé soutěže… Jaké u vás převládají bezprostředně po vyřazení pocity, ohlédnete-li se za celou sezónou?
Strašně rozpolcený. My jsme měli v průběhu sezóny hrozný výpadky. Kdybychom je neměli, možná jsme mohli jít do play off z úplně jiné pozice a nemuseli tak narazit na Salzburg. Za to, že se mi dařilo a měl jsem kolem sebe skvělé spoluhráče, jsem rád, ale nakonec to nebylo k ničemu, protože jsme vypadli ve čtvrtfinále 4:0 na zápasy.

Teď je po sezóně a úspěch nikde. Upřímně, když jsme se tu v létě sešli, říkal jsem si "wow", vždyť to je tým jako hrom. Věřil jsem tomu, že tady uděláme úspěch. V sezóně vždycky přišel moment, kdy jsme se vyhrabali z nějakého útlumu, jenže pak do toho zase znovu padli. A takhle to bylo celý rok, ty výpadky, které nás provázely celý ročník, a o kterých jsem mluvil, nás stáli sezónu, protože bychom byli v jiné pozici a nemusel si nás vybrat Salzburg. Mohli jsme na ně narazit třeba až v semifinále, dát si to s nimi o medaile… Ale to je jen „kdyby“. Strašně mě to mrzí. Opravdu hodně.

Když to vezmeme za opačný konec, může to být i motivace zůstat pospolu a pokusit se laťku posunout v příští sezóně?
Tohle asi není otázka úplně na mě. Já jsem ve Znojmě moc spokojený, nic mi tu nechybělo. Hodně jsem přemýšlel před sezónou, jestli udělat ten krok a jít sem. Teď můžu říct, že jsem za to rozhodnutí šťastný. Ale je tam ta pachuť vyřazení ve čtyřech zápasech, přitom jsme s nimi klidně mohli jít i do sedmi zápasů. Nevěřím tomu, že nás nějak přejeli, jenže když se podívám do novin, uvidím tam, že jsme prohráli 0:4 a pak jsou tyhle moje slova tak trochu zbytečná…