Udělali jsme vše, co bylo v našich silách, hodnotí Molnár sezónu dorostu

Letos jste s dorostem v EBJL skončili ve čtvrtfinále. Jak bys sezónu ohodnotil?
Spolu s ostatními jsme nasbírali hodně cenných zkušeností a utužili vztahy v kabině. V play-off si nás vybral Klagenfurt, který byl silnější, bruslivější a celkově lepší. Ve druhém zápase, který se odehrál na domácí půdě, jsme se mu chvíli dokázali vyrovnat, pak ale ukázal svou sílu a otočil zápas na svou stranu. Škoda. Udělali jsme ale vše, co bylo v našich silách.

Co vás čeká teď?
Příprava na další sezónu. Rozhodně na sobě chceme zamakat, abychom příští rok došli dál než letos. Pár kluků včetně mě teď ještě nastoupí ve čtvrtfinále EBYSL, kde budeme čelit silné Jesenici.

Letos jsi byl s 56 body (28+28) nejproduktivnějším hráčem týmu. Jak jsi byl se svým výkonem spokojený?
Byla to dobrá sezóna. Jsem rád, že jsem nasbíral tolik bodů. Oficiálně jsem sice obránce, jinak jsem ale univerzál. Hraju tam, kam mě trenér postaví. Více mě to asi baví v útoku, kde jsem letos odehrál většinu sezóny. Můžu tam plně využít svou rychlost. Když je ale potřeba, zvládnu i roli obránce.

Brzy oslavíš osmnácté narozeniny. Tohle byla tvá poslední sezóna v dresu dorostu. Jak se těšíš na přechod do U20?
Je to trochu smůla, nejradši bych ještě zůstal v dorostu, tam je všechno jednodušší. (smích) Do juniorky se ale těším. EBYSL je kvalitnější. Doufám, že v ní nasbírám ještě více zkušeností.

V U20 sis připsal dost startů už letos. Jak bys zhodnotil rozdíl mezi EBYSL a EBJL?
V EBYSL je hra rychlejší. Hráči tu nemají tolik prostoru při rozehrávce a musí se rychle rozhodovat. Je to rozhodně kvalitnější liga s aktraktivnější hrou.

Jak jsi se dostal k hokeji?
Přivedli mě k němu rodiče, odmala hraji za Znojmo a jsem za to rád. Už od nejmenších kategorií mě vede pan trenér Konečný, který nám svým přístupem dokáže mnoho předat. I v kabině máme dobré vztahy. Řešíme tu všechno, známe se už odmala.

Co máš v plánu do budoucna?
Teď chodím na obchodku do Znojma. Se školou vše stíhám. Mým snem je, aby jednou hokej nebyl jen mým koníčkem, ale i povoláním, které mě bude živit. Teď můžu jen doufat, aby se mi to podařilo. Cesta to totiž bude ještě dlouhá.

Nějaká zkušenost, kterou bys rád vyzdvihl?
Letos jsem měl možnost zúčastnit se jednoho tréninku A-týmu. Bylo to něco úplně jiného. Byl jsem tak nervózní, že mi první nahrávka úplně utekla z hole. Pomohli mi ale kluci, kteří tam byli se mnou, a tak ze mě stres rychle odpadl. Byla to skvělá příležitost, kterou si snad zase někdy zopakuji...