Bylo to peklo, říká o osmnáctitisícové návštěvě reprezentant Pláněk

Kdybys měl popsat cestu do Buffala. Kdy si tě trenéři všimli?
Někdy v září proběhl Detroitu výběrový kemp, kde jsme bojovali o místa. Asi jsem trenéry přesvědčil natolik, že si mě vybrali mezi sedm obránců na mistrovství světa.

Cítil jsi už na přípravných akcích, že by ses na mistrovství mohl podívat?
Tak já si myslím, že se mi ta příprava celkem povedla. Pak jsem měl jet na další akci, ale bohužel jsem se zranil, takže jsem zase ztratil důvěru, že bych mohl jet, ale trenéři mi asi věřili a povolali mě znovu.

Nebyl jsi ve výběru reprezentace do osmnácti let, a pak hned na dvacítky.
Tak pro mě je to obrovský úspěch. Já jsem s tím ani moc nepočítal. Hrál jsem tak, jak jsem mohl. Nakonec se to vyplatilo a já se tam dostal.

Jak bys turnaj v Americe celkově zhodnotil?
Já si myslím, že jako tým jsme nepodali nejlepší výkon, ale rozhodně to pro mě byla velká zkušenost se tam dostat. Zahrál jsem si proti nejlepším juniorským hráčům a jsem za to rád. Doufám, že ty zkušenosti teď uplatním i tady ve Znojmě.

Byl jsi poprvé v zámoří? Jak se ti tam líbilo?
V Americe jsem byl podruhé, poprvé to bylo také s reprezentací na jakoby turnaji. Amerika je krásná, i Buffalo bylo pěkné město. Takové starší, ale líbilo se mi tam. Měli jsme tam všechno, i krásný hotel.

⇒ Martin Pláněk ve znojemském dresu

Byli jste se podívat po městě?
No moc času na to nebylo. Když jsme přišli z tréninku, tak jsme většinou odpočívali a připravovali se na další zápas.

Jaké jste měli dojmy z té druhé haly, z Niagary?
Tak čekali jsme od toho víc. Bylo to přeci jen mistrovství světa a my hráli tři zápasy v takové hale, kam se vejde dva až tři tisíce lidí. Tady v Buffalu přijde osmnáct tisíc. To se pak hraje úplně jinak.

Do Niagary na stadion jste museli poměrně dlouho cestovat autobusem. Myslíš, že je to nevýhoda?
Nevýhoda to určitě je. Není dobré, když sedíte před zápasem dlouho v autobuse. Je lepší, když jdete tady v Buffalu pět minut na stadion. Pak jste lépe připraveni na utkání.

Jak jste trávili volno? S kým jsi byl na pokoji?
Tak chodili jsme se dívat na ostatní zápasy, ale jinak jsme byli na pokojích a sledovali jsme televizi. Na pokoji jsem byl s Tomášem Rachůnkem, takže znojemský pokoj.

Vánoce jste trávili také v Buffalu. Jak probíhal Štědrý den?
Pro mě to bylo poprvé. Ten vánoční večer byl trochu jiný, ale vynahradil jsem si to, když jsem přijel domů. Večeře nebyla zrovna ideální. Kuchaři zkoušeli udělat náš bramborový salát, ale moc se jim to nepovedlo.

Jaká byla nálada v kabině, když jste se například v utkání s Kanadou dostali do rychlého vedení a nakonec jste vysoce prohráli?
Po těch prohrách jsme byli takoví nervózní, ale museli jsme se zvednout a neudělat hlavně ostudu. Museli jsme porazit ještě Německo a Slovensko, abychom nesestoupili.

Na zápas s Kanadou přišlo 18 tisíc lidí. Jaké máš dojmy z té atmosféry?
Byl to obrovský zážitek. Při takovém obrovském publiku jsem ještě nehrál. Bylo to peklo.

Měli jste v týmu zahraničního asistenta Terryho Christensena. Jak fungovala komunikace?
Se mnou moc ne, já neumím anglicky, ale jinak myslím, že to všechno klapalo. Kluci, co umí anglicky, tam mi pak všechno řekli.

Získal jsi jednu asistenci. Jak s tebou byli spokojení trenéři?
Tak trenéři mi nic konkrétně neříkali, ale asi to bylo v pohodě, protože mi neříkali, že bych hrál špatně.

Jak bys srovnal hokej na MS a ten, co se hraje tady v první lize?
Tak je to úplně něco jiného. Hlavně v Americe se hraje na menším kluzišti, je to rychlejší a tvrdší. Nechci říkat, že první liga je špatná, ale určitě na mistrovství byl lepší hokej.

Sledovali jste výsledky Znojma?
Ano, dívali jsme se na internetu na onlajny. Těšilo nás, že jsou ty výsledky dobré. Přímo s hráči jsme ale v kontaktu nebyli.