Alík slíbil, že fandit nepřestane

Alík se zachoval jako džentlmen, když svoji výhru, strávit zápas v první řadě mezi bubeníky, přenechal své kamarádce a sám zůstal na svém oblíbeném místě ve čtvrté řadě. Osmadvacetiletý vlajkonoš fan clubu je fandou už od dob, kdy ve Znojmě začal vzestup hokeje. „Na hokej jsem začal chodit od druhé poloviny soutěže krajského přeboru, to znamená v roce 1994. To mi tehdy bylo nějakých čtrnáct patnáct let.“

⇒  Alík svou výhru místo v první řadě přenechal své kamarádce

Ve fan clubu sice není od jeho vzniku, ale patří mezi nejvěrnější členy. „Do fan clubu jsem se přihlásil až později, až to bylo takové oficiálnější, ale na výjezdy jsem jezdil už dřív. Třeba do Šumperku, Jihlavy a tak. Byl jsem ještě mladý kluk, sotva jsem měl občanku.“ Jeho posedlost hokejem mu rodiče tolerovali: „Naši byli rádi, že mám nějakou zábavu, že nevysedávám po hospodách.“

Ve vzpomínkách mu zůstává pochod fanoušků po vítězství reprezentace na olympiádě v Naganu a po výhře Znojma v baráži nad Jihlavou. Ze špatných zážitků si vybaví zápas na Kladně: „Bylo to tak před třemi čtyřmi roky, kdy tam na nás házeli kameny.“

Budoucnost hokeje ve Znojmě je nejasná, Alík ale ujišťuje, že se svým fandovstvím končit nebude. „Počítám s tím, že tady nějaký hokej bude, takže budu dál chodit na hokej. Třeba se vrátím zase do krajského přeboru, kde jsem jako fanda začínal. Zas bych se těšil na ty derby, jako dřív. Jednou za čas bych si zajel někam se podívat. Ale ne moc daleko, už jsem přece jenom starší,“ uzavírá s úsměvem.