To byl asi ten nejlepší dárek, který jsem mohl vůbec dostat, přiznal Havlík

Tesařík, střelec první branky po zápase přiznal, jaká důležitost byla duelu přikládána: „Určitě nervozita ze začátku byla. Čekalo se, kdo dá první gól, nám se to podařilo. Pak jsme se uklidnili, přidali další branky a v závěru jsme myslím dominovali.“

⇒ Radim Tesařík se synem

Orli vstřelili tři ze čtyř branek v přesilovkách, což do nedávné doby byl jev nevídaný. „Nechci to zakřiknout, ale teď se nám docela začaly dařit. Jen aby to vydrželo. Je to ale vyloženě o náhodě. Nic se nezměnilo, trénujeme to pořád stejně. Jednou to tam spadne, jednou ne. Teď nám to tam padá a jsme za to rádi,“ s úlevou konstatoval Tesařík. Znojmo se tímto vítězstvím opět o kousek přiblížilo k desítce, zajišťující alespoň předkolo play off. Zkušený bek ale nějaké nervózní sledování tabulky popírá: „Tabulku moc nesledujeme, protože kdybychom na to pořád koukali, tak bysme se z toho asi zbláznili!“

Znojemská naděje, útočník Adam Havlík, se pro mnohé objevil na ledě nečekaně. „Nastoupil jsem už minule v Třinci, tak jsem tajně doufal, že se mi to poštěstí i doma. Pár kluků je teď mimo, tak jsem věřil,“ popisuje, jak si ochutnal extraligový led. „A vyšlo to. Zrovna, když mám zítra narozeniny. To je asi ten nejlepší dárek, který jsem mohl vůbec dostat,“ culil se oslavenec. Bylo na něm na první pohled vidět, že si zápas pořádně užil: „Je to něco neuvěřitelného. Když si vezmu, že jsem tady začínal v přípravce a teď jsem hrál za áčko před třemi tisíci lidmi, to je nepopsatelné.“

Své role se zhostil velmi dobře. V žádném případě se nedá říct, že byl jen do počtu. Bylo ho všude plno, dobře bruslil, napadal a mohl taky vstřelit branku. Puk se ale odkutálel těsně vedle pravé kladenské tyče: „Koukal jsem se na kostku na opakovačku a opravdu tomu moc nechybělo, že to mohl být gól. Najel jsem si, vystřelil a jen se díval, jak to skončí. Brankář to neudržel, propadlo mu to, ale nakonec to šlo kousek mimo. Škoda. Jinak mám ze zápasu výborný pocit,“ neopomněl rychle dodat.

Kromě velké šance na něj byly „spáchány“ i dva fauly, z jedné přesilovky padl gól. „Dobruslovali jsme situaci dva na jednoho, tam už mě soupeř musel faulovat. Při tom druhém mi hráč strčil hokejku mezi nohy, pak když uděláte jakýkoliv pohyb, tak zákonitě spadnete,“ šibalsky pokrčil rameny Havlík.

Po zápase se rovněž pokusil porovnat mužský a juniorský hokej: „To se nedá srovnávat! Někdo tvrdí, že juniorský hokej je rychlejší než hokej mužů. S tím já nemůžu souhlasit. Když jdu na trénink s áčkem, tak i ten je rychlejší než zápas juniorky. Jsou to pro mě každopádně obrovské zkušenosti, každé střídání, každý pobyt na ledě je pro mě zkušenost.“ Jak sám tvrdí, bez problémů zvládá při hokeji i školu. „Většinou trénuju s juniorkou, jen když za někoho zaskakuju, tak jdu s áčkem. Ve škole mám individuální studijní plán, takže to vůbec není problém se uvolnit.

Pochvaloval si rovněž atmosféru v kabině i to, jak jej přijali „chlapi“ do mančaftu: „Kluci mě mezi sebe vzali úplně suprově. Nikdy jsem neslyšel nějaké špatné slovo, i když třeba něco pokazím na ledě. Většinou se jen zasmějí, povzbudí mě a hraje se dál.“ Na dotaz, jak oslovuje třeba Dopitu, Trvaje, nebo Hamana, kteří by mohli být v pohodě jeho otcové, zda jim vyká a říká pane…, se rozesmál: „To ne, „klukům“ tykám.“ Co ale benjamínka mužstva nemine, jsou zaběhnuté rituály, stejné snad ve všech mužstvech. „Po zápase nebo po tréninku vezmu hokejky, po tréninku musím posbírat puky. Ale já mám normálně věci v šatně juniorky, odtud chodím na led, tak se mi to zatím vyhýbá,“ dodává znojemský talent.