Z křeče do euforie

Podobná slova k hodnocení první poloviny zápasu volil i Peter Pucher: „Bylo to hlavně tím, že jsme moc chtěli. Byli jsme nervózní a pak jsme nedokázali hrát ani to, co jsme chtěli. Potom to na tom ledě takhle vypadalo. Chtěli jsme být všude, nebyli jsme nikde, vůbec jsme se nedrželi taktiky.“ Gól, který vstřelil v oslabení vypadal zajímavě. Pucher už byl na ledě dlouho a evidentně toho měl plný chrup. Když ale na modré vypíchnul puk a nikdo mu nestál v cestě do branky, sebral všechny síly a vyrazil. „Byl jsem rád, že jsem tam vůbec dojel,“ přiznává. „Pořád jsem čekal, že mě někdo dojede. Ale podle záběru na kostce jsem viděl, že Slávisti už toho mají taky dost. Nechtěl jsem před bránou špekulovat, radši jsem vystřelil a prošlo mu to mezi nohama,“ popisuje tuto důležitou branku znojemský kapitán. „Každý gól mužstvo nakopne a my jsme měli štěstí, že jsme v krátkém časovém sledu dali dva góly, což nám pomohlo se dostat zpátky do zápasu, a to bylo podstatné. Pak se nám hrálo o hodně lépe, spadla z nás nervozita,“ pochvaluje si Pucher a dodává: „Držela se nás dlouhá krize, chtěli jsme ji konečně přetrhnout, nakonec to dopadlo, jak jsme chtěli. Ale bylo v tom kus štěstí.“

Taková pohoda, jak by se mohlo zdát, to ale nebyla. Z hlediště se z počátku místo povzbuzování ozýval čím dál častěji pískot. Všimli si toho hráči i trenéři. Jan Votruba se k tomu vyjádřil na tiskovce po zápase: „Ze začátku se nám nedařilo nic, ani přesilovky. Diváci na nás pískali, což taky nepřidá. Vznikla z toho křečovitost. Přiznám se, že jsem se v tu chvíli bál, abychom moc vysoko neprohráli. Utekli jsme hrobníkovi z lopaty.“ Pískot zaregistroval i Pavel Selingr: „Lidi přišli proto, aby se podívali třeba na pět gólů v soupeřově síti. A když se domácímu mužstvu nedaří, tak se holt píská. Člověk to nesmí vnímat.“ Pískání ale postupně ustávalo, měnilo se v potlesk, až nakonec fandění vyvrcholilo skandováním a mexickými vlnami. Který druh hlasitých projevů diváků bude převládat v dalších utkáních?