Z n o j m o - Zlepšená hra ve třetí třetině, hlavně důraz a dobré bruslení, pomohla Orlům dovést zápas ke zisku cenných dvou bodů, i když po prvním dějství to s nimi vypadalo zle nedobře. O tom, že z duelu vyšli lépe domácí, rozhodlo několik momentů. Prvním impulsem byla Bičánkova přesná rána vteřinu před druhou sirénou. Druhým byla vyrovnávací trefa Svobody a ránu z milosti uštědřil Mountfieldu půl minuty před koncem prodloužení Dopita. „Chtěl jsem ten puk trefit z jedničky, ale točil se, tak jsem trefil toho beka, nebo kdo to tam byl, do břicha. Naštěstí nevěděl, kde puk je, tak jsem do toho plácnul ještě jednou a vyšlo to,“ komentuje svoji šťastnou trefu Dopita.
Když Znojmo dostalo v osmnácté minutě druhý a třetí gól v rozmezí jedenadvaceti vteřin, vyjel nešťastný Trvaj z branky. Jeho úmysl mu ale trenéři rozmluvili: „Jirka chtěl po třetím gólu ujet z branky, ale vzhledem k tomu, že Jarda Suchan je ještě pořád zraněnej, jsme ho poslali zpátky. Neměli jsme v plánu brát time out, ale v té chvíli už jsme museli buď střídat gólmana, nebo si ho vzít,“ objasňuje trenér Votruba.
|
| ≡
Dopita těsně před rozhodující trefou
|
Ke špatně sehrané úvodní třetině se vrátil střelec dvou důležitých branek Radim Bičánek: „Sehráli jsme ji velice špatně, pak jsme to dotáhli a bojovali jsme jako tým. Před náma bylo ještě čtyřicet minut, což je spoustu času a doufali jsme, že nám tam něco padne. Museli jsme se vzbudit. Blbé góly, které jsme dostali, nás dost položily.“ Jiří Dopita šel v hodnocení ještě kousek dál. „Stejně jako v zápase s Libercem jsme začali první třetinu špatně. Nebruslili jsme, tak se dostával soupeř do šancí. Stav 3:1 byl pro nás ještě lichotivý, protože jich tam měli daleko víc. První dva zápasy doma jsme zvládli úplně v pohodě, doufám, že tady ty dva výpadky byly jen chvilkové a že příště už to bude lepší,“ dodává s nadějí střelec vítězného gólu.
Cestou k zisku bodů byly využité znojemské přesilovky. Ne, že by to letos byla nějaká velká znojemská slabost, ale mnohdy orlí rozehrávka působila bezzubě, bez nápadu. Ne tak v tomto zápase. Hned třikrát umožnily přesné střely Orlů dřívější návrat soupeře z lavice hanby. Kde byla podstata úspěchu? Trenér Votruba to shrnul jednoduše: „Chtěli jsme víc střelby od obránců a větší důraz útočníků před brankou. Turek je vynikající gólman a když mu nestíníte, nebo střely netečujete, tak gólmanovi jeho kvalit nejste schopni gól dát.“ Bičánek jeho slova potvrzuje: „Nedělali jsme nic jinak, jen jsme si řekli, že musíme daleko víc střílet. Kluci chodili dobře do brány, Edovi (Turkovi) dobře stínili.“
Utkání vyústilo do prodloužení a jakoby se Orli báli samostatných nájezdů, rozhodli již podruhé půl minuty před jeho koncem. Dopita s osobitým humorem dodává: „Na samostatné nájezdy jsme klidně mohli prohrát, tak bylo pro nás štěstí, že jsme to půl minuty před koncem rozhodli. V přípravě jsme myslím skoro všechny zápasy prohráli na penalty, tak se na to asi necítíme a asi se to snažíme rozseknout už před nimi.“ Druhé lajně to letos „lepí“ a její vedoucí to kvituje s povděkem: „Jsem spokojenej, že to tam padlo a je dobře, že to tam padá i Romanu Eratovi. Je důležité, abychom jakýmkoliv způsobem sbírali body a drželi se v takové té poklidné části tabulky.“
