Celý tým dnes hrál výborně, říká Jiří Dopita

Vítkovická ČEZ Arena disponuje jedním z největších kluzišť v extralize a hrát dvě oslabení v početní nevýhodě dvou mužů není nikterak jednoduché: „Na tomto kluzišti je to hodně těžké, protože je opravdu široké a těžko se hraje ve třech, ale Vítkovicím přesilovky vůbec nevyšly - naštěstí pro nás – přežili jsme je a myslím si, že to hodně ovlivnilo zápas.“ Znojmo se ujalo vedení tři dva na zápasy, má před sebou takříkajíc mečbol. „Nám chybí jeden zápas, jim dva, ale dokud nebudeme mít čtyři zápasy, tak to není hotové. Poslední krok je určitě hodně těžký a budeme se jej snažit zvládnout doma a uvidíme, doufám, že nám pomůžou diváci. Ale určitě si nemyslím, že už jsme postoupili, ještě nám chybí ten jeden krok,“ praví Dopita, který má zkušeností na rozdávání a s týmem pomýšlí na mety nejvyšší.

Tři minuty před koncem zápasu překonal Jiřího Trvaje příliš zvednutou holí Hudec, přesto se zdálo, že gólman nemá o kotouči plachtícím mu nad hlavou nejmenší zdání. „Neviděl jsem vůbec, kde je. Vyletěl nahoru a ztratil jsem přehled, před brankou bylo moc lidí,“ popisuje celou situaci, jež předcházela neuznané brance. Vítkovice dostaly hned dvakrát příležitost hry ve dvojnásobné přesile, přesto obě zkoušky nevykonaly zásluhou především výborného Trvaje a celé defenzívy, která domácí k ničemu nepustila. „Dnes hráli kluci výborně a v oslabeních, myslím že dvakrát 3 na 5, hráli prostě skvěle. Myslím, že se nedostali ani do pořádné šance nebo ke střele. Několikrát se nám podařilo vyhodit puk a bránili jsme naprosto perfektně.“ Přestože Znojmu dvakrát zazvonila tyč Trvajovy brány, vzpomíná si její strážce jen na jednu: „O jedné vím, druhou si teď nevybavuji.“

Myslí si Jiří Trvaj, že jeho výkony napomáhají uklidnit atmosféru v kabině a že svou přítomností na ledě povzbuzuje tým? „Ne, já bych to tak na sebe nevztahoval. Myslím si, že se všichni snaží do zápasu dát maximum a teď všichni hrají dobře. Teď hrajeme doma a pokusíme se udělat poslední krok.“ „Dnes to tak trošičku vypadalo, ale každý zápas je jiný a další zápas začíná zase od stavu 0:0 a my se nesmíme nechat ukolébat tím, že jim dnes puk skákal. Příště to může být jinak a my nesmíme nechat nic náhodě, musíme se soustředit na sebe, na svůj výkon a odvést maximum,“ dodává Trvaj k nervozitě domácího týmu, kterému často přeskakoval kotouč hole a kterému se především v koncovce nedařilo, i když pokusů měl mnoho.

Znojemský trenér Jan Votruba na hře svých oveček nenacházel spoustu výtek, spíše naopak. „Samozřejmě, že je hodně plusů, ale určitě se najdou nějaké chybky - zejména u nás ve třetině, tam hráči Vítkovic měli dobrou příležitost ke skórování, díkybohu se Jirka rozchytal k vynikajícímu výkonu a několika šancím zabránil.“

Klíčovým momentem bylo, na čemž se shodli všichni aktéři, nevyužití přesilových her pěti proti třem domácím týmem. „Myslím si, že jsme oslabení odehráli velice dobře, hráči opravdu hráli v systému. Nicméně sebralo nám to strašně hodně fyzických sil, které potom scházely. Ve třetí třetině už jsme prakticky neuděli žádnou akci dopředu, protože už jsme nemohli,“ jedním dechem vysvětluje Votruba, proč se hra v poslední části neodehrávala již tolik před Pincovou bránou. „Já to pořád vidím 50 na 50 - poslední zápas je nejhorší,“ dodává na závěr.