Nové tváře Orlů<br><i>Severský poutník Jonas Lennartsson</i>

Jak jste se k tomuto sportu dostal? Co bylo tím „spouštěcím mechanizmem“?
Vždycky jsem se zajímal o hokej. Ve Švédsku je hokej na vysoké úrovni, stejně jako v Česku. Začali ho hrát také všichni moji přátelé.

Sportuje někdo z vaší rodiny?
Ne, nikdo. Jsem první v celé rodině, kdo sportuje.

Můžete zrekapitulovat vaši kariéru? Ve kterých týmech a zemích jste hrál?
Začal jsem v Arvice a když mi bylo šestnáct, přešel jsem do Mory. Tam jsem hrál pět let. Potom jsem odešel do Ameriky, hrál jsem dva roky v Bakersfieldu WCHL a ECHL, pak jsem šel na rok do Itálie a teď jsem tady.

Nikdy jste nehrál nejvyšší švédskou soutěž Elitserien, ale podařilo se vám dostat do Ameriky. Jak k tomu došlo, když jste nebyl ani draftován?
Ano, to je možná ten důvod, proč jsem nikdy nehrál na vyšší úrovni než WCHL. Dostal jsem se tam přes agenta.

Podle vašich osobních statistik jste byl poměrně úspěšný. Váš tým dokonce postoupil do vyšší ligy, je to pravda?
Ano, Mora se dostala do vyšší soutěže, když jsem tam působil ve svém prvním a pak posledním roce… Aha, vy myslíte Bakersfield… Ne, tam se WCHL a ECHL sloučily – ze dvou lig se stala jedna.

Hrál jste také dva juniorské šampionáty – v roce 1999 hráčů do osmnácti let a v roce 2001 do dvaceti let. Zaznamenali jste nějaké úspěchy? Na kterých místech jste skončili?
Na mistrovství osmnáctek jsme skončili druzí, pouze jeden bod od zlata, takže to bylo dost těsné. A s dvacítkami jsme obsadili čtvrté místo. Prohráli jsme s Čechy 0:1 v semifinále – nebyli jsme daleko od finále.

Co je vaším největším dosavadním úspěchem v kariéře?
To je velmi zapeklitá otázka. (smích) Vážně nevím. Zřejmě ta stříbrná medaile.

Jaká jsou vaše přání do budoucna?
Doufám, že budu mít dobrý rok tady ve Znojmě a že tady odvedu dobrou práci.

Proč jste se rozhodl odejít z Itálie a zkusit štěstí v České republice?
Hokej je tady zřejmě lepší než v Itálii, to je jedna věc, a nejspíš také kvůli vyššímu platu.

Můžete popsat okolnosti vašeho přestupu do Znojma?
Znovu to bylo přes mého agenta, dále přes Jana Votrubu a jisté chlapíky ze Švédska. Myslím, že pan Votruba mě viděl, když jsem hrál za Moru. Tuším, že tenkrát trénoval ve stejné lize.

Co očekáváte od nové sezóny v novém týmu?
Nevím nic o zdejším hokeji, hráčích a podobně. Budu se snažit dělat to nejlepší a potom se uvidí, co se bude dít.

Jste druhým skandinávským hráčem v týmu vedle Halvora Hårstad-Evjena a další (Fredrik Oduya) je na cestě. Jak vycházíte s ostatními hráči a s kým se nejvíc bavíte?
Všichni kluci jsou opravdu skvělí, ale skoro nikdo neumí moc dobře anglicky, což omezuje mé možnosti. Zdeněk Ondřej se stará o spoustu věcí, se vším nám pomáhá. Myslím, že on nám pomáhá nejvíc. Takže mluvím se Zdeňkem, Halvorem a Radimem Bičánkem. Ten také umí velmi dobře anglicky.

Znáte nějaká česká slovíčka?
Jo, znám pár slovíček jako „ahoj, čau, jak se máš, dobře“… No, moc jich není. (smích)

Navštívil jste už někdy předtím v Českou republiku?
Jo, několikrát. Bylo to s juniorským národním týmem. Konal se tady nějaký turnaj, kde s námi hráli Češi, Rusové a tuším, že Finové. Ale vlastně vůbec nevím, kde to bylo. (smích) Už je to dávno. Cesta z Prahy tam trvala asi hodinu. A minulé léto jsem si zajel do Prahy na víkend.

Jak se vám líbí Znojmo? Už jste se vydal na prohlídku památek?
Ne, ještě ne, většinu času zaberou tréninky, takže jsem tady toho ještě moc neviděl. Ale zdá se, že je to pěkné město.

Jaké máte koníčky? Co rád děláte ve volném čase?
No… To je taky dobrá otázka… (smích) Poslouchám hudbu a scházím se s přáteli.

A co děvčata? Jak se vám líbí české dívky?
(smích) Je smutné, že skoro pořád trénuji, také jsem jich ještě mnoho neviděl.

Máte přítelkyni?
Ne, jsem sám.

Jaký typ školy jste studoval?
Nevím, jak se to řekne anglicky… Něco jako gymnázium, do svých devatenácti let.