Zpět do blízké minulosti

1. Příchod hvězdných posil

Sezóna 2004-05, v níž týmem Znojma prošlo několik hráčů z NHL, se paradoxně příliš nevydařila. Vedení klubu proto před novým ročníkem sáhlo hlouběji do peněženky a přilákalo na jih Moravy několik zvučných jmen, ale i šikovných mladých hokejistů s perspektivní budoucností. Mezi ty zkušené patřili Jiří Dopita, Jiří Trvaj, Tomáš Chlubna a navrátilec Jiří Heš, dravost do herního projevu Orlů měli vnést např. Pavel Selingr, Richard Jareš nebo Marek Chvátal. Velkým otazníkem bylo obsazení postu druhého brankáře Norem Halvorem Hårstad-Evjenem. Polovina z uvedených hráčů se však nedokázala výrazněji prosadit a došlo buď k jejich výměně nebo jim bylo umožněno hostovat v jiných týmech.

2. Cizinci v přípravě

Během letní přípravy se ve Znojmě postupně objevila čtveřice hráčů ze skandinávských zemí, kteří měli možnost poprat se o své místo v sestavě. Taková situace byla pro jihomoravský celek opravdu nezvyklá, nikdy předtím za něj kromě Čechů nehrál zástupce jiné země než Slovenska, případně dávno v minulosti Běloruska (Alexandr Cypljakov). Jako první z cizinců se na ledě objevil výše zmíněný norský brankář, dále to byli švédští obránci Jonas Lennartsson a Fredrik Oduya a finský zadák Ville Varakas. Švédové se však do základu nedostali, Varakas hrál spíše za Olomouc a Hårstad-Evjenovi nedal Trvaj v brance téměř žádnou příležitost.

3. Vydařená první čtvrtina

Orli byli vždy pověstní pomalejším rozjezdem do sezóny a to bylo zřejmě další výzvou nejen pro trenéry Miloslava Hořavu s Janem Votrubou, ale i pro hráče samotné. Prvních třináct zápasů se všemi extraligovými soupeři odehráli ve velkém stylu, prohráli pouze dva. V ostatních buď zvítězili, nebo je dotáhli k nerozhodnému výsledku, z toho dvakrát bez vstřelených branek. Celkově si po první čtvrtině připsali 26 bodů ze 39 možných a nacházeli se na skvělém druhém místě.

4. Devět zápasů bez vítězství

Jak už to ve sportu chodí, úspěchy může kdykoliv vystřídat nějaký nezdar či dokonce herní krize. V případě Orlů se nedá mluvit přímo o kritickém období, ale právě zápasem s vrtošivým číslem 13 (které je pro někoho šťastné, pro jiného naopak) jim začala série devíti zápasů bez výhry. Mohlo je těšit alespoň to, že vydřeli šest bodů za pět remíz a jednu prohru v prodloužení. Poté se opět pomalu začalo blýskat na lepší časy. Zákonitě však muselo dojít k drobným změnám v kádru – odešel Tomáš Chlubna, přišel Rus Andrej Petrakov.

5. Úbytek gólů

Nejen kvůli některým změnám v pravidlech, ale hlavně kvůli změně herního pojetí většiny týmů došlo v české nejvyšší soutěži k úbytku vstřelených branek. Také Znojmo zavedlo defenzivní styl, který – laicky řečeno – spočívá v tom, že se po získání jedno- či dvougólového náskoku brání výsledek. Důležité je nedostat (další) gól a pokud se podaří vstřelit nějaký navíc, je úspěch v podstatě zaručen. Orli tak v uplynulé sezóně ani jednou nevstřelili během zápasu více branek než pět (– to se jim podařilo celkem pětkrát), v šesti utkáních nedokázali překonat soupeřova gólmana, naopak Jiřímu Trvajovi se rovněž šestkrát podařilo vychytat střelce protivníků. Celkově Znojemští dopravili do sítě 117 puků, dlouhou dobu se v této dovednosti pohybovali na předposledním místě před Vsetínem, těsně před koncem základní části se jim povedlo přeskočit České Budějovice, Kladno a Litvínov.

6. Šikovní mladíci

Kostru znojemského týmu tvoří nejen hráči s mnoha zkušenostmi z různých soutěží i z reprezentačních výběrů, ale i mladá generace, která má budoucnost a případné úspěchy stále ještě před sebou. V uplynulé sezóně mezi mladíky, kteří zdatně sekundovali svým starším kolegům a bez jejichž přispění by se Znojmo neobešlo, patřili především Zdeněk Ondřej, David Ludvík, Roman Erat, Milan Mikulík, Jiří Beroun, Roman Němeček či Richard Jareš. Mnozí z nich se konečně dočkali většího vytěžování a odvděčili se za to svými výkony, zejména góly i přihrávkami. Polovinu z těchto hokejistů si také po sezóně vyhlédli manažeři jiných klubů.

7. Nečekaná výměna

O tomto manažerském tahu se psalo jako o „výměně roku“. Dva moravské kluby, které si spolu později zahrály čtvrtfinále play-off, si těsně před lednovou uzávěrkou přestupů vyměnily dva slovenské útočníky. Ze Znojma putoval do Vítkovic Marek Uram, opačným směrem zamířil Juraj Štefanka. Oběma sezóna nevycházela úplně podle jejich představ, také funkcionáři od nich očekávali více, proto měla změna přinést nový impuls. Ten zafungoval u čerstvého Orla Štefanky, který svého protějška po boku Puchera výkonnostně zastínil, zejména ve vyřazovacích bojích.

8. Král kanadského bodování

Kapitán na svém místě – to lze bez jakýchkoliv pochyb říci o Peteru Pucherovi, který opět potvrdil, že je jedním z nejlepších hráčů znojemského týmu, ale i extraligy. Dařilo se mu ve dvojici s dlouholetým parťákem Uramem a po jeho odchodu i bez něj. Stal se nejlepším střelcem a zároveň i nahrávačem Orlů v základní části sezóny a tím pádem nejproduktivnějším hráčem. Se 42 body (18+24) nechal druhého Urama (7+22) daleko za sebou. Neméně se Pucherovi dařilo také v následném play-off, i když bodově potvrdil své kvality, zkušenosti a herní pohodu jeho kolega Dopita.

9. Historický postup do semifinále

Po roce se Znojemští orli opět probojovali mezi elitní osmičku, jež svedla líté bitvy o extraligový trůn. Jejich cílem bylo prolomit kletbu, která jim v předchozích letech čtyřikrát nedovolila projít do druhého kola play-off. V základní části si vybojovali pátou příčku a byly jim přisouzeny čtvrté Vítkovice. Tým z Ostravy platil za favorita série, ale ta byla od začátku velice vyrovnaná. K Orlům se za nerozhodného stavu 2:2 na zápasy přiklonilo v pátém utkání štěstí a větší vůlí po úspěchu završili své tažení za vysněným postupem do semifinále už v následném duelu před vlastními fanoušky.

10. Bronzový úspěch

Znojemští si své historické okamžiky náležitě užívali a s vědomím splněného předsezónního cíle měli v plánu vlétnout i na dalšího soupeře, který jim stál v cestě k vyšším metám. Motivace, odhodlání a síly nechyběly, Orli dokázali pražskou Spartu hodně potrápit. Možná se ale od nich v nepravou chvíli odklonila potřebná štěstěna, zvítězit dokázali pouze jedenkrát. Pražané, kterým příliš nevyšla základní část a byli za to hodně kritizováni, se vyburcovali k maximálnímu výkonu, rozhodli už v pátém vzájemném souboji a ve finále si přes městského rivala Slavii dokráčeli až k titulu. Znojmo však nesmutnilo, naopak se může pyšnit bronzovými medailemi a pohárem, čímž dosáhlo dalšího pamětihodného úspěchu.

foto: HoR, úprava: BaM