Michal Kruckovyč: Hrát dospělý hokej ve Znojmě bylo vždycky mým snem

Rozhovory
PÁ 9. 11. 2018
Obránce Michal Kruckovyč zažívá premiérovou sezónu ve znojemském drese mezi muži. Jaké měl při svém debutu pocity a co se mu honilo v hlavě? Dočtete se v rozhovoru.
Vstupenky na Betano Hockey Games 2024

Jak hodnotíte z osobního hlediska dosavadní průběh sezóny?
Jsem strašně vděčný za každou minutu na ledě a snažím se mužstvu pomoci jakýmkoliv způsobem. Snažím se důvěru trenérů splácet. Rvu se o každou minutu na ledě, abych důvěru neztratil. Z počátku sezóny jsme měli navíc hodně zraněných obránců, což mi k většímu času na ledě také pomohlo.

Na začátku sezóny jste nastupoval v jedné formaci s Parkkonenem, naposledy jste hrál se Šnajnarem. Jak se vám s nimi hraje?
Patrik je hodně ofenzívní obránce, takže já mám spíš bránící úlohu. Snažíme se hodně doplňovat. V komunikaci problém není, oba umíme anglicky. Patrik se navíc snaží pochytávat hodně českých slovíček, což je vždycky super a kabina to ocení.

Nedávno jste se vrátil zpátky do sestavy. Co vás trápilo?
Měl jsem zraněné rameno a docela se to táhlo. Bylo to frustrující. S Allanem McPhersonem jsem měli oba to stejné. Ještě stále docházíme na různé rehabilitace. Je to komplikované, ale naštěstí jsem již v pohodě a připravený do zápasu.

V minulé sezóně jste hrál Erste ligu za béčko Vídně. Jaký je rozdíl v kvalitě oproti EBEL?
Je to určitě o level výš. Snažím se tu držet krok a myslím si, že to zatím zvládám.

V posledním utkání ve Vídni jste se de facto vracel do známého prostředí. Bylo to pro vás speciální?
Vídeň mi loni hodně dala. Trošku speciální zápas to pro mě byl, ale snažil jsem se to brát úplně normálně a nic si z toho nedělat. Hodně jsem se tam těšil.

Často bývá přechod do seniorského hokeje pro mladého hráče hodně obtížný. Jak jste to měl vy?
Myslím si, že mi hodně pomohlo, když mi klub umožnil odejít na hostování. Rovněž i ve Vídni mi dali šanci. Dostal jsem v podstatě všechno, co jsem ke svému růstu potřeboval. Nemohlo mě potkat nic lepšího, než se tam vyhrát. Rozhodně to bylo lepší, než kdybych tady byl tím obráncem "navíc". Dostával jsem hodně prostoru a teď se to tady snažím splatit klubu, že mi to umožnil.

Jakou roli jste ve Vídni plnil?
Dostával jsem opravdu hodně prostoru. Hrál jsem přesilovky i oslabení. Všechno, co jsem mohl. Hodně jsem také oceňoval, že neupřednostňovali rakouské kluky. Stačilo hrát lépe než oni a i na ledě jsem pak dostával prostor před nimi. To bylo super.

Už loni jste absolvoval letní přípravu s týmem. Motivovalo vás to o to víc, když jste cítil šanci zahrát si jednou za Orly?
Určitě. Od malička byl můj sen hrát ve Znojmě za áčko. Ten sen se mi letos splnil a jsem za to moc rád.

Jaký to byl pocit, když jste vstoupil na ledovou plochu v dresu Orlů k prvnímu zápasu?
Celý den jsem se na to těšil. Den předtím se mě ptali, jestli jsem nachystaný. Já jsem jim na to řekl, že jsem na tento moment čekat jednadvacet let. Byl to nepopsatelný pocit. Ve Znojmě jsem i v porovnání s extraligou jedni z nejlepších fanoušků v republice. Říkal jsem si, že se mi zúročila práce, kterou jsem do toho od svých tří nebo čtyř let vložil, a že musím makat dál a stanovit si další cíle.

NEWSLETTER