Bronzoví junioři
Vzhledem k tomu, že kádr mužstva byl úzký a složený převážně z mladých hráčů, kteří přišli po loňské sezóně z dorostu, jsme si dali za cíl hrát v polovině tabulky. Musím říct, že zvláště mladí hráči pochopili, že poctivým přístupem k tréninku se hokejově zvednou. Naštěstí se to stalo skutečností. Na juniorský hokej si brzo zvykli a s přibývajícím zápasy se stále zlepšovali.
Jak hodnotíte hráče na jednotlivých postech?
Brankář David Adamec sehrál důležitou roli. I když byl věkem dorostenec, zhostil se úlohy brankářské jedničky velmi dobře a kdybychom ho měli k dispozici v některých zápasech, kdy pomáhal dorostu k postupu, troufám si říct, že bychom udělali ještě o několik bodů víc.
Pilířem obrany byl Tomáš Burian a hlavně Milan Kello, který trénoval s „A“ mužstvem, ale s námi sehrál pouze 28 utkání. Hostoval také v Pelhřimově, Třebíči a měsíc a půl v extraligovém Havířově. V průběhu sezóny se hodně zvedl výkon Michala Pokorného, Michala Létala, Karla Marši a Kamila Kubka.
V útoku byl nejvýraznější postavou Petr Peš, který v 37 utkáních nasbíral 75 bodů (33+42). Ve velkém stylu hráli mladí Roman Barták a Petr Jaskula. Postupně se začali ve statistikách prosazovat i Rudolf Skoumal a Leoš Zacha. Výrazně šel s výkonem nahoru taky Karel Lukš.
Kolik hráčů končí v juniorech a mají možnost se dál nějak hokejově uplatnit?
Končí všichni hráči ročníku 1982, kteří startovali na výjimku a řada z nich nastupovala již v mužských soutěžích. Teď už jen záleží na nich, jestli se dokáží hokejově uplatnit i dál. Předpoklady na to mají, chce to jen dřinu.
Loni jste byl na vše sám, letos vám pomáhal Pavel Pazourek. Byl jste rád, že můžete s někým konzultovat svoji práci?
Samozřejmě bylo to perfektní, že se mnou Pavel chodil na tréninky. Navíc Pavel měl na starosti obránce a já útočníky a bylo dobře, že jsme mohli hlídat celou plochu. Spolupráce byla výborná. Dobrá byla taky spolupráce s trenérem áčka Hořavou, který kluky průběžně sledoval. Viděl i spoustu zápasů. Někteří kluci chodili na tréninky mužů, když byl někdo zraněn a potřebovali doplnit. Pro kluky to byla svým způsobem odměna a určitě i motivace.
Myslíte si, že je pro hráče dobré, že je Pavel Pazourek současný trenér „A“ týmu, viděl na vlastní oči?
Určitě to pomůže už i tím, že je Pavel sledoval a ví, co může od jednotlivých hráčů očekávat v případě, že by je chtěl použít.
Spolupracujete s ostatními trenéry, např. trenérem dorostu?
S Leošem Zajícem byla taky velmi dobrá spolupráce k oboustranné spokojenosti. Pokud jsme si potřebovali hráče nějak vyměnit, tak jsme vždycky dlouho debatovali, aby to bylo ku prospěchu věci. Samozřejmě bylo prioritou postup dorostu do extraligy, tak jsme pro to dělali všechno. Hlavně jsme se dohadovali o brankáři Adamcovi, kterého jsem samozřejmě na důležité zápasy pouštěl, i když byl pro mě klíčový hráč. Neměl jsem za něho adekvátní náhradu. Konec sezóny za juniory odchytal patnáctiletý Radek Železný.
Jaký je rozdíl mezi dorosteneckou a juniorskou soutěží?
Junioři už hrají hokej podobný mužskému, více silověji, s množstvím osobních kontaktů. Třeba dorostenec Marša, který odehrál za juniory většinu utkání, měl trochu problémy se zpětným zařazením mezi dorostence, kde se hraje odlišným způsobem.
Co říkáte postupu dorostu do extraligy?
Tento oddíl si určitě zaslouží mít extraligu dorostu i juniorů. Dorostu se to letos povedlo, řekl bych trochu spontánně, nikdo s tím nepočítal. Prostě to vyšlo. V mančaftu se sešlo několik dobrých hráčů, kteří hráli klíčovou roli: Kello, Bačák, Sklenář, Veselý, Vlašín, Kutálek a další… Ten mančaft se najednou udělal a šlapal. Teď bude problém co dál, protože za tyhlety hráče není v mladších kategoriích adekvátní náhrada. Budou se muset sehnat asi někde jinde. Obrovskou zásluhu na tom určitě má trenér Leoš Zajíc, který ty kluky dokázal dobláznit a získat si je.
V příští sezóně opět povedete juniory?
Zájem vedení i můj je u týmu zůstat. Pravděpodobně povedu mužstvo sám, ale jsem dohodnutý s Pavlem Pazourkem, že mi bude chodit pomáhat na tréninky a když bude mít čas, tak i na zápasy.