Amálie Hlávková: Medaili si vystavím na poličku k ostatním, ale tahle bude vidět nejvíce
Jaké jsou s odstupem dní pocity ze zisku zlaté medaile na Olympijském festivalu mládeže? Už máte medaili vystavenou a kdy vám plně došlo, jakého úspěchu jste dosáhly?
Nesmírně jsem si celý festival užila. Byly jsme skvělá parta jak na ledě, tak i mimo něj. S holkama jsem se už znala, ale teď jsme se daleko více sblížily. To, že máme zlato, mi došlo hned při zaznění poslední sirény, ale jak velký úspěch to je, mi začalo docházet až při oslavách na ledě a trenérově proslovu v šatně. Medaili si vystavím na poličku k ostatním oceněním, ale tahle bude nejvíc vidět.
Do turnaje jste vstupovaly s vědomím dvojnásobné obhajoby, cítily jste tlak nebo si to tým nepřipouštěl?
Snažily jsme se na to nemyslet, tak jak nám radil trenér, ale myslím, že jsme to každá trošku v hlavě měla. Důležité ale je, že jsme se tím moc nenechaly rozhodit.
V play-off se dopředu dalo očekávat, že na vás vyrukují severské země, které jste ale vůbec neznaly a jejich výsledky budily respekt. Přesto jste Švédsko deklasovaly, čemu to přisuzujete?
Ze Švédek jsme měly opravdu respekt, ale do hry jsme šly s odhodlaností vyhrát. Každá jsme do zápasu dala maximum a po prvních pár minutách z nás nervozita opadla. Pak už jsme to byly my, kdo určoval tempo hry.
Finálové utkání s Finskem bylo poměrně vyrovnané a v jeho závěru už očividně docházely síly. Jaké byly pokyny do závěru?
Většina zápasu se hrála na dvě lajny, takže jsem se do hry moc nedostala. Není divu, že už byly holky unavené. Moje role byla jít na led, když si některá z holek potřebovala odpočinout a na konci při hře proti šesti jsem tam byla několikrát po sobě. Měly jsme za úkol hru rozkouskovat a dostávat puky za každou cenu ven z pásma.
Na turnaji jste měly goal song píseň Františkovy Lázně. Jak to vzniklo?
Popravdě ani moc nevím. Původní verze byla Ať žijí duchové od Maxim Turbulenc, jako jsme měly v Maďarsku, ale přemýšlely jsme i o něčem jiném. Hledaly jsme něco rychlého, co nás nabudí a písnička Františkovy Lázně nám prostě padla do oka, nebo spíš do ucha (úsměv).
Jaké jsou další hokejové plány? Aktuálně nastupujete za znojemskou mládež i brněnské ženy. Kam povedou vaše další kroky?
Nyní si vybírám střední školu a zatím mám v plánu zůstat ve Znojmě. Do budoucna bych se určitě do zahraničí podívat chtěla a v dospělosti by se mi líbilo hrát v PWHL.
Ve znojemské mládeži vás trénoval i současný trenér A-týmu Milan Procházka. Jak na něj vzpomínáte?
Na pana Procházku vzpomínám ráda. Je to férový trenér a vždy pro nás udělal maximum.
Jaké je vlastně hrát na klubové úrovni s kluky, kde se hraje do těla a pak přejít do ženského. Je to velký rozdíl?
Rozdíl to je, ale dokážu se s tím vypořádat. Větší problém mi dělá taktická stránka. Vždy musím v hlavě přepnout na reprezentační taktiku a pak zase zpět na tu znojemskou.
Jak vnímáte, že se v ženském hokeji stále nemůže hrát do těla. Zámoří i Švédsko už od toho upustilo. Co je pro vás lepší?
Asi bych byla radši, kdyby se povolila hra do těla. Žádné zákeřnosti, ale férově „rameno na rameno“. Myslím, že když hrají ženy proti ženám, tak je hra do těla bezpečná.
Vaše předchůdkyně ve znojemském ženském hokeji Petra Herzigová byla obránkyně, stejně jako vy. Mělo to vliv na výběr vaší pozice?
Petru Herzigovou už teď samozřejmě znám, ale k hokeji mě přivedl můj starší brácha Honza, který hrával vždy obranu. Takže tak nějak vzniklo to, že hraju v obraně i já. Teď, v juniorce, ale brácha přešel do útoku, tak uvidíme, jestli nepůjdu v jeho stopách i nadále. Já si ale myslím, že obráncem už zůstanu.
Kdo je váš hokejový vzor, ať už v ženském či mužském hokeji?
Konkrétní vzor úplně nemám, ale líbí se mi například Aneta Tejralová. Občas s námi byla na tréninku v reprezentaci a je to nejenom skvělá hokejistka, ale také skvělý člověk, se kterým je legrace.
Máte nějaký vzkaz pro malé holky, které by se chtěly vydat na dráhu hokejistek?
Asi to, že kdybych byla malá, šla bych do toho znovu. Zázemí pro holky se zlepšuje, už to není tak vzácné jako dřív. Vzniká spousta nových akcí a příležitostí. Zlepšují se i podmínky v Česku pro holky, které se rozhodnou tu zůstat a nejít do zahraničí. Jděte si za svým snem, i když je hokej zatím brán spíše jako sport pro kluky!
Závěrem bych chtěla moc poděkovat všem mým klubovým trenérům za jejich práci a za to, že mě nechávají hrát s klukama za moji věkovou kategorii a také všem fanouškům, kteří nám na olympijském festivalu fandili.
