Matyáš Svoboda: Zdejší prostředí je super. Faktor X? Úplně si tak nepřijdu

Potvrdili jste v dnešním souboji s Valašským Meziříčím roli favorita, nebo to úplně tak jednoduché nebylo?

Řekl bych, že obojí. Splnili jsme svou povinnost, ale celková hra měla tempo. Soupeř byl nepříjemný, protože se nebál bruslit, dohrával souboje a vytvořil si nebezpečné šance. Jednoznačná výhra se tedy nerodila úplně snadno. Jsme rádi, že jsme zvítězili a získali další tři důležité body do tabulky.

Vy jste dnes rovněž v orlím dresu debutoval. Jaké byly první minuty na ledě?

Snažil jsem se si to co nejvíce užívat, určitě mi hodně pomohli i fanoušci, protože je vždy super hrát před publikem, které je slyšet po celý zápas. Stále ale cítím, že to z mé strany nebylo úplně ideální. Budu tedy dělat vše pro to, abych se dostal do herní pohody a byl co nejužitečnější.

Jak vlastně došlo k vašemu přesunu do Znojma? Pan Hrachovina zmiňoval, že o vás měl zájem už dříve...

Byli jsme v kontaktu s Třebíčí, obě strany věděly, že herní vytížení není úplně takové, jaké bych si představoval já ani oni. Někdy v polovině prosince jsem tedy dostal nabídku od Orlů a jsem nesmírně rád, že se to podařilo dotáhnout do konce. Navíc se zde hraje útočný hokej a jsou tu skvělí fanoušci...

A první pocity, když jste zavítal přímo do klubu?

Asi nejvíce mě překvapilo zdejší zázemí, které je opravdu pěkné. Prvotní dojem z party, jež se tu letos sešla, byl rovněž parádní. Forma tréninků je skvělá, určitě na úrovni profesionálů. Celkově mi podmínky vyhovují. Velkým plusem je také to, že nemusím nikam dojíždět, jako třeba do Moravských Budějovic. Ve Znojmě bydlím, cesta na zimák mi trvá jen deset minut, takže nemám na co si stěžovat. (usmívá se)

I přesto jste ale přišel do téměř neznámého prostředí. V kabině jste v minulosti hrál pouze s Danielem Poizlem a Jiřím Karafiátem a východní druholigovou skupinu jste rovněž nikdy neokusil...

S Danem jsme hodně společného času trávili už v Třebíči, takže mi to tu hned všechno ukázal, a Karfu (Jiří Karafiát, pozn. red.) jsem poznal blíže až letos. Když nám přišel pomoci do MAXA ligy, hodně jsme o Znojmu debatovali, takže mi to kluci usnadnili. Druhou ligu jsem naposledy hrál před třemi lety, nedokážu tedy posoudit rozdíl mezi Východem a Západem, ale určitě cítím, že kvalita šla nahoru. Na příchod do “neznáma” jsem ale z předešlých angažmá zvyklý, takže bych neřekl, že by to měl být nějaký velký problém.

Zmínil jste, že to dnes z vaší strany nebylo ještě úplně ono. A na začátku sezóny vás bohužel vyřadilo zranění ramene, bylo to tedy i tím, že ta aklimatizace nebyla zatím tak rychlá, jak byste si představoval?

Pravděpodobně ano, začátek sezóny byl složitější. Kvůli zranění jsem byl více než měsíc mimo sestavu. Třebíč má výborný tým, takže není úplně jednoduché naskakovat zpět do takto rozjetého vlaku. Jsem si vědom toho, že to dnes nebylo ideální, ale věřím, že se to bude co nejrychleji zlepšovat.

Směrem k vám bylo predikováno, že byste měl do týmu přinést důraz, body i zkušenosti. Budou tohle věci, kterými byste se chtěl ve Znojmě prezentovat?

Jedno vždy souvisí s druhým, nebude mi vadit, když se mi nebude dařit bodově. Když nepřinesu body, chci pomáhat třeba právě důrazem. Nejdůležitější ale samozřejmě je, abychom se dobře prezentovali jako tým a hlavně vyhrávali zápasy. Osobní statistiky už jsou jen třešničkou na dortu.

Cítíte na sebe i trošku tlak s tím, že jste přišel z vyšší soutěže?

To úplně ne, myslím, že ani nezáleží na tom, do jaké soutěže přicházím, protože jak jsem řekl, kvalita druhé ligy šla nahoru a Znojmo funguje na profesionální úrovni. Mentálně jsem nastavený tak, že se budu snažit zlepšovat a odevzdat týmu to nejlepší. Věřím, že společně vytvoříme co největší úspěch.

Vlastníte zlatou medaili z Hlinkova memoriálu, po tomto šampionátu jste se vydal do zámoří, ale po dvou sezónách jste se vrátil zpět do Česka. Nevyšlo vám to tam tehdy tak, jak jste chtěl?

Úplně ne. Do zámoří jsem šel s tím, že jsem měl poměrně velkou šanci dostat se na draft NHL, což se ale bohužel nepovedlo. Ten čas, co jsem tam strávil, bych přirovnal ke střídání dne a noci. Následně jsem se tedy vrátil do Chomutova, který v tu dobu hrál extraligu, bohužel ale z ní ve stejný rok sestoupil. Takže i tohle byla trošku smůla, protože jsem si vyšší soutěž než první ligu už nezahrál. Tak to ale někdy v životě je – i když tomu člověk dává sto procent, nevyjde to. Už jsem se s tím ale smířil a soustředím se pouze na to, abych dál na sobě pracoval.

Přinesly i přesto tyto roky nějaké plusy?

Samozřejmě. Do života mě to hodně posílilo. Získal jsem spoustu zkušeností, naučil se nový jazyk, bydlel jsem v super rodině, se kterou se dodnes navštěvuji. I když to hokejově nevyšlo, neznamená to, že by to celé bylo špatné. Člověk si to ale často uvědomí až po uplynulých letech.