Nikola Katolická: Ze znojemského kotle až na světový šampionát

Jak se zrodil tvůj vztah k hokeji a sportu obecně?

Odmala jsem dělala sportovní gymnastiku. K hokeji mě přivedl taťka, se kterým jsem asi od první třídy začala chodit do kotle. Když mi bylo šestnáct, zůstal na tribuně sám, protože já jsem se přihlásila do redakce. Začala jsem psát juniory a hned od druhého zápasu jsem se přesunula i k A- týmu.

Máš nějaké zajímavé historky ohledně tvých začátků v redakci?

Když jsem doma oznámila, že jsem se dostala do redakce, moje mamka chtěla, abych jí slíbila, že nikdy nezačnu chodit s žádným hokejistou. To jsem (zatím) vždycky splnila, protože na hokej chodím kvůli hře, ne hráčům. Jinak když jsem v redakci začínala, během jednoho z prvních zápasů jsme měli o přestávce vystoupení s gymnastikou. Tenkrát jsem si střihla dvojroli. Po vystoupení jsem se musela rychle převléct a přichystat na ohlasy. To byl jakýsi přelom z gymnastky do hokejové redaktorky. Na začátku byl velký zážitek i jen mluvit se znojemskými hráči a mít možnost vidět, jak redakce funguje. Všechno bylo nové a zajímavé.

I nějaký úsměvný zážitek mimo Znojmo?

Dodnes si třeba pamatuji na můj první zápas české reprezentace v Linzi, kde jsem byla dělat ohlasy a Robert Záruba mi řekl kolegyně. Bylo to jen kvůli tomu, že jsem mu překážela v cestě, ale to, že mě takto oslovil, mě pobavilo.

Čemu jsi se v redakci věnovala?

Psala jsem onlajny, reporty, ohlasy z A-týmu a juniorky. Jelikož jsem v redakci byla v době, kdy se tu hrála EBEL, tak jsme navíc dělali i německé reporty.

Byla jsi součástí Mistrovství světa v Praze, které, jak všichni jistě ví, skončilo zlatou medailí. Jak jsi si to jako někdo, kdo měl na starosti sociální sítě užila a jaké byly tvé pocity vůbec z toho, že tam můžeš být?

Už minulý rok jsem byla na mistrovství v Rize, kde jsme dělali videa pro hokej.cz. Letos jsem dostala možnost dělat přímo oficiální sociální sítě. I když to bylo období, kdy jsem se měla učit na státnice, ani chvilku jsem neváhala. Mistrovství a celou atmosféru jsem si samozřejmě užila. Ale přiznám se, že vrchol pro mě bylo asi čtvrtfinále. Potom už té práce bylo tolik, že jsem ji ani nestíhala plně vnímat. Po mistrovství jsem si dokonce pouštěla finálový zápas ze záznamu, abych si ho mohla v klidu vychutnat.

Co je takový tvůj nejsilnější zážitek před kamerou? A teď to můžeme vzít v rovině všech sportů….

Těžká otázka. První větší projekt, kdy jsem stála před kamerou, byla olympijská televize. Když jsem šla na casting, vůbec jsem si nemyslela, že budu vybraná. Jen jsem to chtěla zkusit, takže když to klaplo, byla jsem nadšená. Na práci pro Olympijský tým vzpomínám jen v tom nejlepším. I když jsme každé ráno během olympiády museli vstávat ve čtyři hodiny, což bylo náročné, měli jsme skvělý tým, díky kterému to byl nezapomenutelný zážitek a pro mě i obrovská škola. Z hokejových akcí byla asi největší výzva právě zmiňované mistrovství světa.

Zajímalo by mě, která věc tě na tvé práci baví, že ji dokážeš dělat s takovou láskou a energií.

Asi kreativita a rozmanitost. Člověk si může naplánovat cokoliv, ale nakonec musí být vždycky připraven improvizovat. Třeba když u rozhovoru doufám, že respondent půjde nějakým směrem, ale on odbočí. Mám dvě možnosti. Buď se mu přizpůsobit, nebo se vrátit na původní cestu. Baví mě ta rozmanitost a práce s fajn lidmi, kteří ve sportovním prostředí jsou.

Zvládáš i přes to všechno sledovat znojemský hokej? Jaký máš přehled aktuálně o něm?

Moc si sem cestu skrz málo času nenajdu, ale snažím se ho sledovat na dálku. Pořád se o hokeji bavíme s taťkou. Navíc lidi kolem mě ví, že jsem ze Znojma, takže se mě na to taky ptají. Orli budou už asi navždycky mým prvním a nejoblíbenějším klubem, to se nezmění.