Milan Procházka: Dostal jsem příležitost, která se neodmítá

Jak se aktuálně s týmem připravujete na sezónu?

Vzhledem k tomu, že se až skoro na konci května rozhodla účast ve druhé lize, tak jsme s přípravou začali od začátku června. Nyní jsme ve čtvrtém týdnu letní přípravy a zároveň postupně pracujeme na doplnění týmu.

Jaký je následující plán?

Trénovat budeme do 19. 7., následně budeme mít týmové setkání, kde budeme chtít, aby se všichni poznali a tým se stmelil, protože někteří kluci mají individuální plán přípravy. Poté bude pár dní volna a od 5. 8. půjdeme na led.

Znáte už přesný plán přípravných zápasů?

Zatím máme domluveno pět přípravných utkání. Dva zápasy odehrajeme s ligovým soupeřem z Hodonína, 29. 8. ve Znojmě a 11. 9. v Hodoníně. Další dva s týmem Vyškova a jeden zápas s týmem z druhé německé ligy. Vzhledem k tomu, že máme v prvním kole ligy volný los a začínáme hrát až 21. 9. doma s Havířovem, budeme řešit, zda přidáme ještě jeden zápas.

Jaké máte očekávání od ligy? Koho vnímáte jako největšího soupeře?

Důležité je se připravit jako tým. Musíme se vyrovnat sami se sebou a hrát náš hokej. Když tohle dokážeme, tak pro nás nikdo nebude větší soupeř. Liga bude určitě vyrovnaná a nejtěžší soupeř můžeme být my sami. Chci hrát fyzický, hodně bruslivý hokej a podle toho musí být hráči připraveni.

Kdo letos může být hlavní kandidát na postup?

Nevím přesně, kdo jaké má ambice. Co vím, tak Havířov je jeden z týmů, který chce postoupit do první ligy. Určitě žádný zápas nebude jednoduchý a nemůžeme nikoho podceňovat. Důležité však je, jak se na to všichni připravíme.

Kádr máte téměř kompletně nově poskládaný, jak se tým zatím jeví?

Myslím si, že máme na druhou ligu podepsané nadstandartní hráče. Všichni k tréninku přistupují, tak jak mají a máme dobře nastavenou morálku. Vím o hráčích, kdo jaký je a jaký hokej by mohl hrát. Jsem rád za podepsané hráče, kteří už zde působili a mají Znojmo v srdci. Jeden z nich je třeba Aleš Sova, který hrál v EBEL lize. Neskutečný hráč, který má správně nastavenou hlavu a svým přístupem dokáže strhnout i většinu ostatních spoluhráčů.

Na mistrovství světa se potvrdilo, že jedna z nejdůležitějších věcí k úspěchu je správná týmová chemie, jak k tomu docílit?

Samozřejmě je důležitá správná komunikace s hráči k vytvoření dobré party. Když budeme vyhrávat, bude to všechno jednodušší. Důležitější ale bude, jak se dokážeme vyrovnat se situací, kdy nás potkají nějaké nezdary. Máme tady hodně mladých hráčů, kteří by chtěli za pár let hrát i vyšší ligy. Moje vize je taková, že se hráči budou chtít ukázat a odstartovat si zde své kariéry. Třeba postupem do vyšší ligy a následně si v ní zahrát.

V očekávání je příchod dalších hráčů, v jaké fázi jednání jste?

Chtěli bychom mít kompletní čtyři formace. Je to práce sportovního manažera Petra Hrachoviny. Ten odvádí dobrou práci a staví tým tak, aby byl konkurenceschopný. Příchody hráčů spolu konzultujeme, ale on má výhodu velkého přehledu ve volnosti hráčů a podobně. Začít skládat mužstvo od konce května není nic jednoduchého, ale myslím si, že se neskládá vůbec špatný tým. V dnešní době je hlavní otázka financí, co klub hráči nabídne a co je hráč ochotný přijmout. Uvidíme, jak se nám jej podaří ještě doplnit.

Budou hráči mít i jinou práci nebo se budou plně věnovat hokeji?

Jelikož je druhá liga poloprofesionální, tak i podle toho budou hráči placeni. Bude tedy jen na nich, jestli si budou hledat ještě práci k hokeji.

Přejdeme více k Vám osobně. Máte za sebou úspěšnou hráčskou minulost ve Znojmě, které okamžiky se vrací nejvíce?

Znojmo mě v hokeji vychovalo a vzpomínky se vrací až do dětství. Vyrůstal jsem tady s kluky, se kterými jsme teď společně vedli mládež a máme spolu mnoho krásných zážitků. Za dorost jsem sice hrál v Brně, ale následný návrat do Znojma do druhé ligy byla pro mě obrovská zkušenost, za kterou vděčím panu Vlasákovi. Svojí pílí jsem se pak následně dostal až do extraligy.
Hlavní důvod opětovného návratu do Znojma byl vybojovat postup do extraligy. To se povedlo a hrál jsem zde několik dalších sezón. Na to velmi rád vzpomínám, protože zdejší "hokejový hlad," kdy na zápas chodilo pět až šest tisíc lidí na zápas, to je něco nezapomenutelného. Nemluvě přímo o postupu do extraligy, kdy jsme přijeli z Jihlavy a na stadionu nás čekalo osm tisíc lidí. To jsou opravdu nezapomenutelné okamžiky. Po delším působení mimo Znojmo jsem se vrátil na jednu sezónu do EBEL ligy díky panu Oherovi. Dalo mi to další velkou dávku zkušeností a příležitostí, za které jsem moc rád.

Jak nabídka na hlavního trenéra vznikla?

Zeptal se mě Jakub Šigut, jestli bych nechtěl trénovat A-tým ve druhé lize. Po dohodě s šéfem mládeže, který mi řekl, že to nebude problém, jsem tuhle nabídku přijal. Pro mě je to zkušenost, která se neodmítá.

Máte za sebou hráčské angažmá v různých klubech, na které další rád vzpomínáte?

Jedna z dalších úspěšných štací byla v Karlových Varech. V roce 2008 jsme tam hráli finále se Slavií a skončili jsme na druhém místě. V roce 2009 jsme se stejným soupeřem vyhráli titul. V sobotu (22. 6.) jsme hráli titulový zápas po patnácti letech, takže to je teď taková čerstvá vzpomínka a jsem moc rád, že jsme se mohli zase všichni potkat.

V Chomutově jsme pak stejně jako ve Znojmě vybojovali postup do extraligy, takže na to také rád vzpomínám. Každá štace byla v něčem hezká. I na konci kariéry v Přerově. Byla tam skvělá parta, realizační tým, hezké město a v neposlední řadě fanoušci. Hokej se hraje pro diváky, takže když lidé chodí a baví je to, tak to je největší odměna.

Vaše první sezóna v seniorském hokeji na pozici trenéra, jaké návyky si budete chtít přenést?

Trénování mládeže a trénování dospělých je něco jiného. Za svoji kariéru jsem poznal spoustu trenérů jako jsou Radim Rulík, Miloš Říha, Josef Paleček, Pavel Pazourek. Od každého z nich si budu chtít něco vzít a najít si vlastní cestu. Tak jak jsem měl vývoj hráčské kariéry, kdy jsem se z druhé ligy probojoval do extraligy a následně i do národního týmu, tak i ta trenérská se nějak vyvíjí. Na sklonku kariéry jsem pak dostal i trenérskou nabídku z Přerova, ale to jsem ještě nevěděl, zda budu pokračovat v aktivní kariéře, nebo se dám na trénování. Nakonec to dopadlo tak, že jsem šel trénovat mládež do Znojma a jeden rok jsem ještě odehrál za Moravské Budějovice. Tuto nabídku trénovat v seniorském hokeji beru jako další posun a příští rok bych chtěl začít studovat trenérskou licenci A.

Máte nějaké předsevzetí na sezónu?

Vstoupit do ligy s pokorou a respektem. Doufám, že budeme hrát atraktivní hokej, který přivede fanoušky zpět na stadion. Bohužel loňský sestup byl neúspěch, ale to ke sportu patří. Ti fanoušci, kteří hokej mají rádi, tak si cestu na stadion určitě opět najdou.