Václav Baďouček: Beru to jako osobní prohru, na níž jsme se podíleli všichni

Je to stále ještě hodně čerstvé. Musím si dát čas, abych si to vše porovnal v hlavě a vyhodnotil, co šlo udělat lépe. Každopádně to beru jako osobní prohru, na níž jsme se podíleli všichni. Jsem z toho hodně zklamaný.

Možná to je také předčasná otázka, nicméně cítíte, že tým udělal pro záchranu maximum? Před zápasem proti Porubě jste zmiňoval, že nyní už musí ega zůstat stranou...

Ega by měla jít stranou v celém ročníku a nejen v závěru, kdy se hraje o všechno. Hráči je musí dát ve prospěch týmu a může je to posunout výš. V šatně jsem klukům řekl něco podobného. Každý si to musí v hlavě srovnat. Nedívat se na druhé a uvědomit si, co pro to byl ochoten udělat.

Spousta hráčů zmiňovala, že se trápili hlavně v hlavě. Dokázal byste to z vašeho pohledu nějakým způsobem nastínit?

Často bylo v kabině vidět, že ta psychická stránka úplně nefunguje. Měli jsme zde i sezení s člověkem, který jim měl pomoci. Jestli to padlo na úrodnou půdu, už musí říci sami. Hokej se hraje pod tlakem před diváky a je to náročné. Na druhou stranu je to práce hráčů, každý se s tím musí umět vypořádat sám.

Za svou trenérskou kariéru jste si hru o udržení vyzkoušel mnohokrát. Jakým způsobem jste se snažil tým namotivovat? Nastaly i situace, kdy bylo třeba bouchnout do stolu?

Bouchnout do stolu se samozřejmě někdy musí. Nicméně ve fázích, kde jsme byli my, a navazuji tak i na předešlou otázku, je potřeba s hráči více komunikovat. Vytvářet moc velký oheň v kabině, navíc v bojích, kdy jde o život, příliš nefunguje...

Sestup jste odvracel také loni v klubu béčka Pardubic. Právě proti tomuto týmu jste sehráli poslední venkovní duel a měli jste ještě matematickou šanci na udržení. Soupeře se vám dařilo v určitých pasážích dokonce přehrávat, poté však přišlo rozhodující přečíslení a gól na 2:3. Byl tohle moment, ze kterého už jste se nedokázali oklepat?

V Chrudimi jsme dobře věděli, že musíme získat tři body. A ta situace? Špatně jsme sehráli moment, ze kterého jsme mohli jít do přečíslení my, naopak z toho bohužel branku vytěžil soupeř. Rozhodně ale nešlo o klíčový zápas sezóny, na problémy jsme si zadělali už daleko dříve. Venkovní zápasy byly velkým problémem. Za celý ročník jsme vytěžili z venku jen čtrnáct bodů, což je hrozně málo. Nejde, abychom celou sezónu uhráli pouze na domácí utkání.

Když se na to zpětně po pěti měsících podíváte. V čem byl hlavní kámen úrazu, že se vám venku tak nedařilo?

Myslím, že řada členů z našeho mužstva nedokázala vystoupit ze své komfortní zóny. Soupeři na svém ledě na nás pochopitelně více tlačili, s čímž jsme se my nedokázali vypořádat. S tím souvisí i větší bojovnost a úsilí, což mi u některých hráčů chybělo.

Byl tedy ten problém spíše o individuálních chybách, nebo také o nedodržení herního systému?

Řekl bych, že postupem času jsme systém poměrně dodržovali. Následně nám však z něj někdo vypadnul, z čehož vznikly i chyby jednotlivců.

Kdy přišel moment, ve kterém jste si řekli: ,,Teď už jde opravdu do tuhého, musíme zabrat"?

De facto celou sezónu jsme hráli klíčové duely, tudíž toto zaznělo mnohokrát. Rozhodně to ale bylo velice těžké. Nevyvíjelo se to pro nás dobře. Každým dalším zápasem se stupňoval fakt, že musíme. Když se budu opět opakovat. Zásadně nás poznamenala venkovní utkání a dvě střetnutí na domácím ledě, tedy zápasy proti Sokolovu a Litoměřicím. Možná kdybychom toto zvládli, dostalo by se mužstvo do větší pohody a měli bychom i lepší postavení v tabulce. To ale můžeme už jen teoretizovat. Pokud však dostanete v jasně vyhraném zápase tři branky v poslední třetině, tým to určitým způsobem poznamená. Osobně si myslím, že i tento faktor měl na další zápasy velký vliv.

Kromě toho se nedařilo ani speciálním formacím. To byla asi také jedna z věcí, jež rozhodla...

Určitě. Nebylo to úplně ideální, i když jsme to určitým způsobem analyzovali. Samozřejmě, oslabení jsme měli hodně špatná, nicméně pokud to srovnáme s prvními a posledními zápasy, určité zlepšení tam je. Nyní jsme branky inkasovali hlavně v závěru početní výhody soupeře. Možná kvůli ztrátě koncentrace nebo ostražitosti. Jednoznačný problém ale byl v přesilovkách, zde je potřeba si pomáhat více.

Držela podle vás také kabina při sobě? Přeci jen v průběhu roku bylo v kádru provedeno několik změn...

Ano, některé změny jsme provedly, zásadní vliv na chemii v týmu to ale za mě nemělo. Někdy okolo Vánoc už bylo mužstvo jen doplňované a nikdo neodcházel. Jde o běžný postup. Pokud se nedaří, musí tým projít nějakou obměnou.

Cítíte, že ta rozhodnutí byla správná?

Je ještě brzy na to, abychom rozebírali jednotlivce. Rozhodli jsme se tak, jak jsme se rozhodli. Jak již jsem zmiňoval, vše si musím v hlavě ještě srovnat a vyhodnotit.

Jak bylo například těžké začlenit do systému hráče, kteří zde byli na střídavé starty?

David Štich i Petr Kratochvíl jsou hokejisté, jež mají spoustu zkušeností. Určitým způsobem to samozřejmě komplikovanější je, protože až na pár tréninků tu s námi nemohli být. Myslím ale, že to zvládli v celku slušně.

Co se týče brankoviště, zde rovněž došlo během ročníku k několika změnám. Nakonec zůstal gólmanem číslo jedna Dominik Groh, jak se na toto zpětně díváte?

Dominik se postupem času vyprofiloval v jasnou jedničku. Následně jsme mu chtěli pomoci, aby si na chvíli odpočinul, tudíž jsme přivedli na střídavé starty kluky z nejvyšší soutěže. Řekl bych, že on je jeden z mála, který splnil to, co se od něj očekávalo.

Při vašem prvním rozhovoru ve Znojmě jste zmiňoval, že od doby, kdy jste zde naposledy působil, zůstal až dodnes jediným člověkem v klubu Jiří Beroun. Jak se vám s ním jako s trenérem spolupracovalo?

Velice dobře, stejně tak i s Tomášem Jakešem a zbytkem realizačního týmu.

Když už jsme u té spolupráce, zeptám se ještě na odlehčení. Jaké vidíte letošní šance na domácím mistrovství světa v hokeji vašeho parťáka Radima Rulíka?

(smích) Já jsem špatný tipér, ale samozřejmě Radimovi přeji, aby se mu domácí premiéra s nároďákem vyvedla co nejlépe. Reálné šance se ještě teď velice těžko odhadují. Člověk neví, kdo dorazí ze zámoří, koho bude mít k dispozici z Evropy atd. Určitě jim přeji úspěch, ale tipovat raději nebudu.

Co se týče vás. Bavil jste se už nějakým způsobem s vedením o vaší budoucnosti?

Zatím jsme to neřešili, stále je to hodně čerstvé. Tento týden se s panem Oherou sejdeme a uvidíme, co nastane. Tohle je spíše otázka na něj.

Co byste chtěl na úplný závěr vzkázat znojemským fanouškům?

Vyjadřuji jim obrovský respekt. To, co v této sezóně předvedli, je něco neuvěřitelného. Dokonce za námi jezdili i na mnohdy daleká utkání ven. Když bychom letos hráli stejně tak, jako oni fandili, nedopadlo by to tak, jak to dopadlo. Zároveň pevně věřím, že i přesto zůstanou věrní svému týmu.