Peter Lichanec: Chceme fanouškům ukázat, že za Znojmo skutečně bojujeme

Utkání rozehrané bylo opravdu dobře. Nicméně, kde podle vás nastal klíčový zlom, kdy se zápas obrátil na stranu soupeře?
Řekl bych, že možná v momentě srovnání skóre. Šlo o nešťastnou branku, puk se odrazil od plexiskla. Je to škoda, věřím, že bychom to dokázali udržet do konce. Navíc tam byly z naší strany šance, které měly skončit gólem...

Duel se dohrával skoro za ticha, které se bohužel přeneslo v pískot. Na první zápas asi nic příjemného...
To určitě ne, ale už jsem to zažil. Fanoušky musíme chápat, rozhodně nechtějí vidět prohry. Chtějí vidět vítězná utkání, a my jim prostě musíme ukázat, že za Znojmo bojujeme a nadcházející klání dovedeme do úspěšného konce.

Po půl roce návrat do první ligy. Jak rychle jste si zvykl na tempo soutěže?
Celkově se mi CHANCE liga zamlouvá. To samé platí o zázemí a českém hokeji jako takovém. Věděl jsem tedy, do čeho jdu.

Je tato liga herně podobná slovenské extralize?
Tempo hry bych řekl, že je dost podobné. Každý tým má samozřejmě svůj daný systém, kde věci fungují trošku jinak. V Trenčíně to bylo takticky rovněž jiné, tudíž to zde musím ještě doladit. Věřím, že poté mužstvu budu přínosný ještě více.

V Jihlavě a na Vsetíně se hrálo převážně na horních pozicích tabulky. Znojmo je bohužel na opačné straně, jak k tomu přistupujete?
Úplně stejně jako ke každé sezóně. Chci vyhrát každý zápas, nevypustit žádný souboj a dotáhnout to se Znojmem co nejdále. Hlavní prioritou je nyní záchrana. Já ale věřím, že máme stále šanci na předkolo play-off. Musíme začít od začátku a odlepit se z posledního místa, což je základ.

Co byste chtěl Orlům konkrétně ze svého stylu hry nabídnout?
Hlavně hru poctivou. Dát sto procent do každého souboje a snad později pomohu i body. Zároveň doufám, že to vše dobře dopadne tak, abychom se mohli po sezoně každý podívat do zrcadla, a říci si, že jsme to oddřeli a potěšili fanoušky.

Jaké okolnosti vedly k vašemu přesunu na jih Moravy?
V Trenčíně jsem se bohužel zranil a přišel o místo, které jsem si vybojoval. Herně jsme se navíc také trápili, takže vím, jaké to je hrát dole. Následně přišla nabídka ze Znojma, které jsem využil.

V Dukle navíc aktuálně působí Filip Ahl a Tor Immo. Tedy hráči, kteří tu před dvěma lety hráli v ICEHL. Mluvili jste před vaším přestupem o Znojmu?
Už když jsme se poznali, přišla na to řeč. Měli to tu rádi. O zdejším angažmá mluvili jen v superlativech. Velmi se jim to tu líbilo, a na Orly vzpomínají jen v tom nejlepším. Když jsem jim oznámil, že odcházím právě sem, popřáli mi hodně štěstí, abych si to zde užil. Zároveň i vyřídit pozdravy některým současným hokejistům.

V kádru nyní působí spoustu hráčů, se kterými jste dříve hrál. S Pavlem Jenyšem loni v jedné formaci na Vsetíně. Dále jste se potkal i s Patrikem Čermákem nebo Janem Bergerem. Do neznámé kabiny tedy nepřicházíte že?
S kluky se známe opravdu dobře. Patrika z Jihlavy, Beržiho a Jéňu (Jan Berger a Pavel Jenyš, pozn.red) ze Vsetína. Známe se i s Romanem Durným. S další částí hráčů jsme se i mnohokrát potkali jako soupeři. Do neznámého prostředí tedy určitě přicházím, těšil jsem se.

Co zázemí klubu, popřípadě samotné město. Jakým dojmem na vás královské město působí?
Jsem tu zatím jen dva dny, město jsem tedy neměl možnost tolik poznat. Ještě stále řešíme bydlení, a tak dojíždím z Jihlavy, kde žije část mé rodiny. Co se týče kabiny, tak nemohu říct půl slova. Je to tu super, od prvního momentu jsem se zde cítil výborně.

V roce 2016 jste s Liptovským Mikulášem postoupili do extraligy. Tehdy jste si zahrál i s legendou Orlů Znojmo - Markem Uramem. Jste stále v kontaktu?
Ano, myslím, že jsme i dobří kamarádi. Angažmá s ním bylo skvělé. Každý pobyt na ledě, jak v zápase či v tréninku, jsem si užíval. Ten ročník se nám oběma dařilo skvěle a rád na tyto časy vzpomínám.

Když už mluvíme o minulosti. Nějaký čas jste strávil také v Kazachstánu, kde v posledních letech šel hokej poměrně nahoru. Bylo cítit, že se to ubírá vyšším směrem?
Tehdy v týmu bylo zhruba šest nebo sedm cizinců. My byli jediným celkem, který hrál ruskou nadnárodní soutěž - VHL. Určitě bylo cítit, že tamější lidé to chtějí někam posunout. Z počátku na zápasy chodilo opravdu málo diváků. V polovině sezóny však zápasy začalo navštěvovat více než sedm tisíc příznivců, což bylo neuvěřitelné. Navíc někteří lidé ani nevěděli, jak vypadá puk. Měl jsem tam ruské trenéry, tedy tvrdou školu se vším všudy. Určitě mě to ale zocelilo. Bylo mi devatenáct let, byl jsem nejmladší člen sestavy. Někdy to byly silné kapky, hlavně po fyzické stránce (smích). Ale i na toto vzpomínám v dobrém.

Má poslední otázka. Nový rok vám nadělil nové angažmá. Máte, ale i vy nějaké předsevzetí do následujícího roku 2024?
Ano mám, ale nechám si jej pro sebe...