Matěj Češík: Na Znojmo jsem slyšel vždy jen to dobré. Teď se mi to potvrzuje

Znojmo je pro vás první zahraniční štace. Co vás na jih Moravy přivedlo?
Ozval se mi pan Fryčer. Velmi rychle jsme se dohodli. To jednání bylo opravdu seriózní a korektní, což mě oslovilo. Od Adama Sedláka, který ve Znojmě působil a je to můj budoucí švagr (úsměv), jsem měl velmi dobré reference.

Sledoval jste dříve alespoň po očku EBEL? Nebo jdete do neznáma?
Měl jsem tu bývalého spoluhráče z Banské Bystrice Marka Bira, který tu působil asi tři sezóny. Ten mi o Znojmu povídal a vždy to byly velmi pozitivní věci. Adam Sedlák mi to jen potvrzoval. Měl jsem opravdu dobré reference.

Zatím se vám tyto reference potvrzují?
Ano, jsou tu výborné podmínky a skvělé zázemí. Je to na vysoké úrovni. Neříkám, že jsem překvapený, protože jsem takové zprávy už měl, ale je to opravdu super. Jsem tu zatím jen měsíc, takže město jsem ještě neměl moc šancí poznat. Většina dne se odvíjí na zimním stadionu.

Kabina je takový mix národností. Vyhovuje vám to?
Už v Banské Bystrici, když jsem působil, tak se poslední tři roky hrálo s podobnou skvadrou. Už to nevnímám.

Na co konkrétně se v této soutěži těšíte? Potkal jste se už s nějakými soupeři?
Na ligu se těším jako celek. Je to velká výzva a nová zkušenost. Potkal jsem se už s Klagenfurtem nebo s Vídní. Je to jiné pojetí hokeje, než jsem zvyklý. Bude tu spousta zahraničních hráčů, a ti hrají vždy takový jednodušší silový hokej. Těším se.

Minulý týden jste sehráli první přípravný zápas před domácím publikem. Asi jste se neuvedli podle představ, že?
To určitě ne. Nechtěli jsme takto začít sezónu před našimi fanoušky. Byly tam chyby, na kterých musíme zapracovat. Před třetí třetinou jsme si řekli, že ji musíme vyhrát, což se nám povedlo. Z toho dílčího úspěchu bychom se mohli odrazit.

Příprava je dost různorodá. Měli jste české týmy, celky z KHL a ze Slovenska...
Všichni soupeři byli těžcí. Ten začátek byl trochu jiný, protože jsme hráli tři utkání za čtyři dny. Ta zátěž byla odlišná. Těžko se to pak porovnává.

V jednatřiceti letech jste šestinásobným mistrem Slovenska. Není to nějaký rekord?
Víceméně ano. Šest titulů na Slovensku mají jen dva hráči. Může za to i štěstí, na které týmy jsem ve své kariéře narazil. Vždy tam byli dobří lidé. To vše do sebe tak nějak zapadlo.

Je nějaký titul, který stavíte nejvýš?
Vždycky je to ten poslední. Ten, co byl loni, je pro mě teď nejemotivnější. Ale je pravdou, že ty obhájené tituly, co se nám povedly s Košicemi nebo s Banskou Bystricou, jsou asi trochu víc.