Nezkousl bych, kdyby mě syn někde předběhl. Pořád se musím udržovat, přiznává Beroun
Prožíváte premiéru na trenérské lavičce. Jak si tuhle pozici užíváte?
Rozkoukávám se, učím se a dávám pozor. Všechno zatím konzultuji s Mirou (Miroslav Fryčer, hlavní trenér A-týmu – pozn. redakce). Před tím prvním zápasem na Kometě jsem si myslel, že budu víc nervózní, ale nakonec se to dalo. Škoda jen, že ta premiéra nebyla vítězná.
Jakým způsobem máte rozdělené pravomoce na střídačce?
Mira si řekne, co chce, aby se cvičilo na tréninku a co v zápase. Vždycky se na sebe podíváme a domluvíme se. Hodně mi v tomhle pomáhá. Jsem zatím začátečník.
Vy jste trávil zápasy na střídačce i v časech, kdy jste byl zraněný. Je to nyní něco jiného?
člověk musí dávat víc pozor. Například při střídání. Když jsem byl ještě hráč, tak jsem jen hecoval. Teď člověk tu hru víc sleduje a místo hecování se snaží spíš poradit, když tam vidí nějakou chybu. Musím na to včas reagovat a komunikovat s hráči.
Jak probíhají tréninky? Měl jste už nějaký na starosti?
S Tomášem Jakešem to máme rozdělené. Jednou to vedu já, podruhé on. Ty tréninky na ledě jsou v pohodě, není v tom problém. Je to opět o komunikaci s hráči.
V kabině je hodně cizinců. Jak zvládáte jazykovou bariéru?
Kluci, kteří umí anglicky, mi pomáhají, ale i já se snažím ty základní věci překládat. Na těch cizincích je hodně vidět, že chtějí komunikovat a zlehčují nám to. Přijedou a zeptají se. Když nějaké slovíčko nevím, tak si pomůžeme rukama nohama.
Jak to u vás vypadá se studiem trenérské licence?
Mám licenci C. Nestihl jsem se přihlásit na B, takže uvidím příští rok.
Chtěl byste si ji udělat?
Asi ano, nadchl jsem se pro to a baví mě to. Nelituji, že jsem skončil s aktivní kariérou. Když jsou volné chvíle, tak mě baví práce s dětmi a rozhodně bych se tomu trénování chtěl věnovat i nadále.
Jaké jste měl léto? Po dlouhé době jste si mohl odpočinout od tréninkové zátěže.
Tolik jsem si to neužil (smích). Ze začátku jsem se snažil trénovat s kluky, ale pak jsem jen dohlížel. Tu přípravu jsem si vždycky přizpůsoboval. I teď se snažím udržovat. Tu zátěž mám podobnou. Jen na tom ledě to je jiné. Jak dojíždíme do Telče, tak na to nemám moc čas, ale jakmile se vrátíme na znojemský led, tak si to budu nahrazovat na kole apod. Nezkousl bych, kdyby mě syn někde předběhl. Sice mu je jen deset let, ale ta rivalita tam už brzy bude.