Patrik Nechvátal: Znojmo je srdcová záležitost, po konci v Innsbrucku nebylo co řešit

Jak jste si užil angažmá v Innsbrucku?
My jsme si to užili úplně náramně. Byli jsme tam s přítelkyní a je to krásné místo. Všude jsou hory, Innsbruck je velké město. Měli jsme hodně volna v průběhu sezóny, což jsem ještě nikdy nezažil. Někdy jsme měli pauzu i čtyři dny od tréninku, takže bylo dost času na výlety. Podívali jsme se například do Itálie nebo k nějakým lyžařským střediskům.

Patrika čekalo stěhování z Innsbrucku, nyní už se usadil ve Znojmě

Jaký je vůbec zájem o hokej na západě Rakouska?
Bylo vidět, že nejde o sport číslo jedna. Všeobecně v Rakousku, ale zejména v okolí Innsbrucku je hlavním sportem lyžování. Když probíhal ten slavný sjezd v Kitzbühelu, tak to v kabině rakouští kluci hrozně hltali. Stává se, že ani nejezdí lidé autobusem. Když jdu po Innsbrucku, často už mají nasazené lyžáky. Za sezónu se nám stalo asi jednou, že nás nějaká fanynka zastavila v obchodě a chtěla se s námi vyfotit, což je určitý rozdíl oproti Česku.

Co atmosféra na stadionu v Innsbrucku?
V Innsbrucku je určité jádro fanoušků. Měli jsme kotel, ale když přijeli nějací fanoušci třeba ze Záhřebu, tak šli slyšet možná o něco více. Lidé si tam zaplatí hokej a jdou se pobavit. Tady ve Znojmě je to specifické, jsou tady úžasní fanoušci. Když jsme před koncem třeba prohrávali, dokázali nás podpořit tak, že jsme zápas zvládli. Tihle fanoušci mi v Innsbrucku chyběli.

Jak vůbec probíhala komunikace s trenérským týmem, který byl složený převážně z Američanů?
S trenéry nejvíce komunikoval Lubomír Štach, protože má vystudovanou školu v zámoří. Já jsem se doučoval angličtinu, ale mluvil jsem s trenérem možná čtyřikrát za sezónu. Sice se anglicky učíte, ale když je ten trenér rodilý mluvčí, těžko se mu rozumí. Ono v kabině ale všeobecně lítalo hodně jazyků. Někteří Kanaďané mluvili francouzsky, někteří anglicky, domácí hráči komunikovali německy, my česky. Měli jsme tam jednoho Dána, ale ten si neměl s kým povídat (úsměv).

Patrik Nechvátal

„Kanaďané si v Evropě věří. Jsou hrdí na svůj pas."

Nestávalo se, že se vlastně kabina rozdělila na skupinky podle národností?
Určitě se to tak dá říct. Kanaďané drželi spolu, Rakušáci taky. My Češi jsme se třeba bavili spolu v autobuse česky a kolikrát to těm dalším hráčům muselo být nepříjemné. Koukali se na nás, nevěděli, o čem se bavíme, ale víc jim vadilo, že je čeština taková důrazná a hlučná. Vždycky nám říkali, ať mluvíme víc potichu (úsměv).

Je rozdíl v mentalitě například Kanaďanů a zbytkem hráčů, kteří hráli v týmu?
Určitě! Ti Kanaďani si hrozně věří a jdou do Evropy s tím, že tady budou plnit klíčovou roli. Jsou hrdí, že mají kanadský pas. Když udělají chybu, tak se neuzavřou do sebe, ale pokračují jakoby nic. Věří si v kabině a na ledě to dokážou prodat. Hodně jsem si z toho odnesl, jak někteří profíci jako kapitán Tyler Spurgeon umí pracovat s hlavou i mimo ten led.

Patrik Nechvátal načne pátou sezónu v EBEL, čtvrtou ve Znojmě

V brankovišti jste se střídal s René Swettem, který vám dlouho kryl záda, poté ale začal pravidelně chytat...
Renému se povedl jeden zápas ve Vídni a od té doby chytal velice slušně. Já jsem se s tím musel smířit a bojovat o svoji další šanci. Pak se to ale na play-off zase otočilo a sezónu jsem dochytal já. Bylo tam trošku cítit, že on je Rakušan. Když se mu začalo trochu dařit, tak lidi to hodně hltali, protože je to jejich domácí hráč.

Brankáři většinou drží hodně pospolu. Jak jste to měli vy s ohledem na jazykovou bariéru?
Tak Rané Swette dlouho chytal v Klagenfurtu, kde se anglicky naučil výborně. Že bychom si ale k sobě udělali nějaký kamarádský vztah, to určitě ne. Přece jen, nějaký věkový rozdíl mezi námi je. Když nechytal, tak nevypadal úplně nadšeně. Určitě jsme si pokecali, ale že bychom společně chodili na oběd, to ne.

V play-off vás ve čtvrtfinále vyřadila Vídeň. Co chybělo k postupu?
Chybělo nám trošku takové to štěstíčko. Dvakrát se hrálo prodloužení a jednou jsme dokonce vedli, ale v přesilovce se jim to tam dvakrát poodráželo a zápas otočili. Ta série byla hodně vyrovnaná. Když poprvé prohráli, tak bylo vidět, že nehrají v takové pohodě, jak by asi každý od vítěze základní části čekal.

Patrik Nechvátal v Innsbrucku

• 35 zápasů základní části, úspěšnost 89,8 %
• 6 zápasů play-off, úspěšnost 90,9 %

Sezónu jste měl zajímavou i z pohledu nominace na All-Star Cup. Překvapilo vás, že liga vybrala jiného než rakouského gólmana?
Já jsem věděl už asi dva měsíce dopředu, že tam pojedu. Trenéři mi oznámili, že to takhle vedení chce a počítají se mnou. Byl jsem hrozně nadšenej, protože se to nemusí opakovat. Poznal jsem skvělé hráče kolem sebe napříč ligou. Mohl jsem si zachytat proti nejlepším českým hráčům od Nečase po Polanského. Navíc tam se mnou byl Honza Lattner, takže super zážitek.

Proč jste se rozhodl pro návrat do Znojma?
V Innsbrucku jsme se nedomluvili. S agentem jsme řešili budoucnost a řekl jsem, že chci především kontaktovat Znojmo, protože na něj mám skvělé vzpomínky a pomohlo mi se startem do seniorského hokeje. Navíc přítelkyně je ze Znojma. Chtěl bych poděkovat vedení, že jsme se domluvili a že můžu zase hrát za Orly. Znojmo je srdcová záležitost a těším se na novou sezónu.

Sledoval jste v průběhu sezóny Orly?
Určitě! Všichni tři Češi v Innsbrucku jsme to sledovali, máme ke Znojmu určitý vztah. Pamatuju si, že když Znojmo přijelo k nám do Innsbrucku a prohrálo tam, tak mi nebylo zrovna nejlépe, protože většinu těch kluků znám. Vím, že kluci do těch zápasů dávali všechno.

Pamatujete si na svůj zápas ve Znojmě v dresu Innsbrucku?
V tom zápase jsem chytal a bylo to pro mne úplně něco jiného než další ligové zápasy. Člověk zná prostředí a lidi, ale zároveň se chce vytáhnout. Nakonec jsme prohráli v prodloužení třicet sekund před koncem. Po tom zápase jsem byl hodně zklamanej, protože člověk chce vyhrát (úsměv).

Jaký moment z působení ve Znojmě si vybavujete nejvíce?
Nejvíc mi utkvěl moment, kdy do Znojma přijel Villach a měl za sebou sérii asi jedenácti zápasů bez porážky. Byl to takový zápas o všechno, kdo postoupí do elitní šestky. Znojmo vyhrálo 3:2 a Roman Tomas dával pět minut před koncem rozhodující gól. To bylo v té finálové sezóně hrozně důležité vítězství, protože ze všech spadl ten tlak.

Za ten rok se kádr Znojma obměnil. Nemáte pocit, že vlastně jdete znovu do neznámého prostředí?
Je pravda, že změn bylo poměrně hodně. Ale jádro klubu zůstalo a je pevné. O tom to je, na těchto odchovancích jako David Bartoš, Jan Lattner a Jakub Stehlík by se mělo stavět, což se tady dělá a dělá se to dobře. Nějaká obměna kádru je, ale musíme všichni táhnout za jeden provaz a dělat všechno pro to, abychom zažili nějaký úspěch. Nehrajeme za sebe, ale za toho orla na dresu.