Bylo náročné osm měsíců nehrát, hokejem žiju, svěřuje se Radek Číp
Letní suchá příprava končí. Jak moc byla náročná? Oproti loňskému roku to nemůžu porovnat, protože jsem se připravoval individuálně.
Můžete popsat, jakým způsobem jste se letos připravoval? Rehabilitace kolena po takto náročném zranění trvá šest až osm měsíců, takže jsem nemohl dělat stejné cviky jako ostatní kluci – skákání, běhání. Hodně jsem chodil na kolo a musel jsem nabrat zpátky svaly, protože jsem celou tu dobu nemohl nic dělat. Následně jsem se dostal k činkám. Poté jsem pomalu začal sprintovat a běhat.
Velkou část loňské sezóny jste kvůli zranění strávil na tribuně. Bylo pro vás těžké žít s pocitem, že dlouho nebudete moct zasáhnout do hry? Bylo to strašně těžké. V půlce rozjeté sezóny jsem se zranil. Nejprve jsem myslel, že to je jen chvilkové zranění, ale po nějakých testech se ukázalo, že je to celkem na nic. Měl jsem přetrhnutý vnitřní postranní a křížový vaz v koleni. Bylo to extrémně náročné, protože já ten hokej mám rád každý den stejně. Bylo těžké se na kluky koukat, a ještě těžší se koukat přes internet. Když už jsem nemusel ležet, bylo lepší, že jsem byl součástí kolektivu.
Před vaším zraněním se vám bodově hodně dařilo, dokonce jste byl nejproduktivnějším hráčem týmu. Letos tedy chcete navázat tam, kde jste skončil... Určitě! Myslím si, že přes léto jsem se zase trochu posunul v různých maličkostech, které potom dělají velký rozdíl. Hlavní ale je, aby vyhrával tým. Když se nedaří týmu, pak je to těžké.
Když se podíváte na čas, který jste ve Znojmě strávil, máte nějaký cíl, co chcete ve své kariéře dokázat? Například Libor Šulák udělal během jednoho roku obrovský pokrok a dočkal se smlouvy v NHL... Každý máme své sny a cíle, ale také k tomu má svojí vlastní cestu. Každý si v mládí prošel něčím jiným a já se soustředím na sebe a na cestu, kterou jsem se vydal.
Jak hodnotíte kabinu, která přes léto výrazně omládla? Nejsem s týmem dlouho, ale co cítím z kolektivu, tak hodně drží pospolu a je kamarádský. Je to přesně tak, jak by to mělo být (úsměv).
V týmu je celkem jedenáct hráčů pod dvacet čtyři let. Necítíte se trochu zpátky v juniorce? Ani moc ne. V juniorce je to hodně takové, řekl bych, jiné (úsměv).