Osmnáctiletý Tomáš Hanousek: Ve Švédsku je jiná mentalita, chtěl bych na ni navázat
Jak se zrodil váš přestup do Znojma?
Když mně skončila sezóna ve Švédsku, měl jsem dvě nabídky. Jednu od AIK Stockholm, druhou pak od Motoru České Budějovice. Už to vypadalo, že se rozhodnu zůstat ve Švédsku, ale ozval se pan Dočekal s nabídkou od Znojma. Rozhodl jsem se zkusit EBEL.
Proč jste si vybral právě Znojmo?
Po rozhovorech s panem Dočekalem jsme se na spoustě věcí shodli. Vysvětlil mi, jak to funguje ve Znojmě. Řekl mně i o Liborovi Šulákovi. Chtěl bych jít stejnou cestou jako on. Je to super. Chci Liborovi pogratulovat a popřát mu hodně štěstí ve Finsku.
Už jste se bavil s vedením Orlů, co od vás očekává?
Ano. Bavili jsme se hodně o švédské mentalitě. Je tam trošku jiná než v Česku. Očekávají ode mě, abych v té mentalitě pokračoval a každý den se zlepšoval, abych se i já mohl vyšplhat co nejvýše v hokejovém světě a v životě vůbec.
Jak byste se charakterizoval jako hráč?
Řekl bych, že jsem obousměrný bek s dobrým přehledem, bruslením a prací s holí. Spíše mě to tlačí do útoku, ale nechtěl bych o sobě příliš mluvit. Chci, aby o mně mluvily spíše výkony na ledě.
Co čekáte od mezinárodní EBEL?
Určitě rychlejší tempo, musím se rychleji rozhodovat na puku. Bude se hrát více do těla. Hráči budou silnější a chytřejší než v juniorce. Každopádně to bude výzva, ale nebojím se toho.
Rozhodl jste se jít švédskou cestou. Proč?
Před šesti lety jsme v rodině rozhodli, že zkusíme švédskou cestu hlavně kvůli vzdělání a jeho kombinací s hokejem. Dodělával jsem nejprve dvě základní školy, jak českou na dálku, tak švédskou. Na základě sportovních i studijních výsledků jsem se následně dostal do akademie a na hokejové gymnázium klubu Södertälje SK. Zatím se vše daří, celých 6 let hraju mládežnický a juniorský hokej na nejvyšší švédské úrovni a zhruba za měsíc budu maturovat.
Máte nějaký hokejový vzor?
Jednoznačně ofenzivní obránci Erik Karlsson a Brent Burns.
Znáte někoho ze znojemské kabiny, nebo jste přišel do neznámého prostředí?
Upřímně neznám skoro nikoho. Jediný, koho znám, je můj kamarád Tomáš Guman, s kterým se znám už léta.
Hraje ještě někdo v rodině hokej?
Mladší brácha zatím ve třetí třídě. Táta kdysi také hrával, ale teď už ne.
Nakoukl jste i do reprezentace. Jaké jste měl pocity?
Nejdřív jsem tomu nechtěl věřit. Když už jsem pak stál na ledě na modré čáře a poslouchal českou hymnu, tak mi to došlo. Parádní pocity.
Co je vaším dosavadním vrcholem a jaké máte ambice?
Dosavadním vrcholem je asi ta pozvánka do reprezentace. Také věřím, že dosáhnu brzo dalšího úspěchu, a to je úspěšná maturita. Chtěl bych se hokejem živit a hrát jej tak, jak to nejlépe umím. Všechno beru den po dni a snažím se být každý den lepší.
Mezi hokejisty není příliš oblíbená suchá příprava. Jak je to u vás osobně?
Vždycky říkám, že se hokej má hrát na ledě. Ale ne, dělám si srandu (úsměv). Suchá příprava je velmi důležitá a letos je pro mě extrémně důležitá, abych udělal co nejlepší výsledek. Být na ledě je ovšem zábavnější.
Sledujete i jiné sporty?
Já jsem velmi sportovní typ člověka. Dívám se na všechno, co zrovna běží v televizi, ale ne do všeho jsem stejně zapálený jako do hokeje a fotbalu. To je jediné co sleduju pravidelně, takže mám přehled o celkovém dění v těchto sportech.