Mistrovství světa v Paříži? Moc bych si tam chtěl zahrát, přeje si francouzský Orel Da Costa
Přicházel jste sem ve chvíli, kdy se týmu nedařilo, byl poslední. Postupně stoupá tabulkou. Cítíte, že v kabině roste sebevědomí?
Jasně, určitě, ale neřekl bych, že zrovna tohle je důvod toho, proč jsme teď úspěšní. Především hrajeme chytře. Když jsem přišel a hrál první zápas proti Vídni, lítali jsme po celém ledě jako blázni. Trenér říkal, že musíme hrát víc chytře. Plníme to a vychází to. Máme dobrý tým plný mladých hráčů a myslím, že můžeme udělat dobrý výsledek.
Hlavně v prvních zápasech jste hodně chodil na buly, dařilo se vám na nich. Je to vaše specialita?
Hraju často na pozici centra, takže buly je pro mě důležitá činnost. V posledních zápasech jsem na tom ale hůř, protože mám drobné zranění v zádech. Každopádně chci pomoct týmu, jak jen můžu.
Jaké jsou vaše první dojmy z EBEL?
Je to v pohodě, liga je rychlá a dobrá. Hrál jsem teď pár let ve Finsku, samozřejmě to není to stejné, ale líbí se mi to.
Na začátku kariéry jste už v devatenácti letech z Francie zamířil do Polska, tam jste strávil pět sezón. Jaké to bylo?
Bylo to fajn, ale po takové době už jsem cítil, že chci zkusit něco nového. Chtěl jsem se hokejem živit, hrát jako profesionál, a tak jsem šel do Finska. Tam to bylo taky dobré, ale zároveň i hodně těžké pro rodinu. Neměli jsme rádi finské zimy – jsou dlouhé, často trvají šest nebo sedm měsíců. Dny jsou dost temné, je tam málo světla. Tady to je lepší.
Vyhrál jste s Rouenem titul ve francouzské lize. Jak je na tom vlastně hokej ve Francii? Do ligy míří hodně zahraničních hráčů, jde její úroveň nahoru?
Ano, to každopádně. Myslím si, že úroveň ligy je teď hodně dobrá. Čtyři nebo pět týmů jsou opravdu hodně kvalitní, navíc liga letos zvýšila počet zápasů na 44, jde to opravdu dobrým směrem.
Máte dva bratry, oba hrají hokej. Stéphane si dokonce zahrál v NHL, teď hraje za CSKA Moskva, ve Francii působí i druhý bratr Gabriel. Čím to, že Da Costovi mají k tomuhle sportu takový vztah?
Naše rodina bydlela asi jen 200 metrů od zimního stadionu. Takže to bylo jednoduché, všichni jsme hráli hokej. Přivedl mě k němu táta, který sám taky hrával. Jsme sportovní rodina, zkoušeli jsme všechny různé druhy sportů.
Pravidelně reprezentujete, hrál jste na šesti světových šampionátech. Jak je to s popularitou, poznávají vás třeba lidé na ulici?
Nejsme určitě tak populární jako fotbalisti. Ale hrajeme teď už víc jak deset let v elitní skupině mistrovství světa, to hokeji a jeho popularitě hodně pomáhá. Navíc na konci letošní sezóny bude šampionát kromě Německa hostit taky Paříž, a tam přijde spousta lidí. Tím jsem si jistý.
Zahrát si na mistrovství světa doma musí být velký zážitek, je to pro tuto sezónu zvláštní motivace?
Určitě. Moc bych si tam chtěl zahrát. Je to můj cíl.