Kevin Bruijsten: V Holandsku hrají všichni fotbal, k hokeji mě dovedl táta

Máte za sebou první tréninky, jaké byly?
První tréninky jsou vždycky těžké, výstroj je tvrdá, musíte si zvyknout. Pro mě to bylo poprvé, kdy jsem byl vevnitř v hale. Led je tu rychlý, to se mi líbí. A slyšel jsem, že i atmosféra bývá skvělá. Takže se hodně těším na první zápasy.

Kdy jste do Znojma dorazil?
Přijel jsem v pátek. Město se mi moc líbí, byl jsem se tam v sobotu projít, ale bylo hodně horko, takže jsem nepotkal moc lidí. Je vidět, že je to město s dlouhou historií, architektura budov je zajímavá. Rozhodně na mě udělalo dobrý první dojem.

Sezóna letos začne hodně brzy, už v druhé polovině srpna na tým čeká soutěžní zápas. Je to nezvyk?
Pro mě je to hodně brzo. Nejsem zvyklý na to, že bych byl s týmem už 24. července. Ale chápu to, hrajeme Champions Hockey League a musíme se dobře připravit. Jsem hodně zvědavý, jak tenhle první týden vůbec bude vypadat.

Jak vás přijalo mužstvo? Není problémem jazyková bariéra?
Zatím jsou tu všichni velmi ochotní. Nemluvím česky, ale všichni se aspoň snaží na mě mluvit. Sedím v kabině vedle kluků, co umí anglicky nebo německy. S trenérem jsem zatím moc nemluvil, ale už jsem zjistil, že tréninky vede jen v češtině. Není to ale problém, hokejová komunikace je všude na světě podobná. Snažím se jen nestát první v řadě... Pak už není problém zopakovat to, co dělají kluci přede mnou.

Bruijstenův hokejový klan

I když pochází z Holandska, měl k hokeji Kevin nakročeno už od raného dětství. Pochází totiž z hokejové rodiny.

• otec Jan (58) reprezentoval Nizozemsko na několika světových šampionátech divize B a C jako brankář. Trénoval i reprezentaci do 18 let.
• bratr Mitch (27) odešel v osmnácti do Ameriky, kde působil v juniorce, univerzitní lize a následně v nižší East Coast Hockey League. Podobně jako bratr reprezentuje svou zem a hraje s holandským klubem Tilburg Trappers třetí německou ligu.

Nizozemsko není typicky hokejová země. Jak jste se dostal na led k hokejce a puku?
Můj táta hrál hokej taky, byl brankář. Dovedl mě na stadion a ta hra se mi moc zalíbila. Když jsem pak vyrůstal, trénoval mě skvělý kouč, byla to dobrá zábava, zasmáli jsme se u toho. V tomhle jsem měl štěstí. V Holandsku totiž hokej není populární, všichni hrají fotbal.

Nebylo to trochu sportovně osamělé dětství?
Chodil jsem na sportovní školu v Nijmegenu, mém rodném městě. Tam se koncentrovali nejlepší hokejisti v zemi, takže jsem kolem sebe měl hokejové prostředí. Ale samozřejmě… když jste na ulici někomu řekli, že jste hokejista, byl zmatený. Vy tady máte stadion? Jak se to vůbec hraje? Je to jiná sportovní kultura.

Dá se tam hokejem uživit?
V Holandsku ne. Pak jsem odešel do Amiens ve Francii, tam už to jde. Podle mě je francouzský hokej hrozně podceňovaný. Přitom tam funguje spousta skvělých týmů, které platí dobré peníze, mají kvalitní zázemí i hodně fanoušků. Bylo to tak v Amiens, kde jsem hrál, ale i v Rouenu, Grenoblu, Gapu – tyhle týmy vyprodávají každý zápas. Je to profesionální úroveň.

Jaký vlastně byl hokejový život ve Francii? Zdá se, že se tam nehraje tolik zápasů…
To si každý myslí, protože liga tam má v základní části jen kolem 26 zápasů. No jo, jenže k tomu máte dva poháry: francouzský a ligový. Hrajete dva až tři zápasy týdně a víc ani nemůžete kvůli vzdálenostem. Z Amiens do Morzine je to deset, jedenáct hodin autobusem. Takže tady to pro mě bude asi jednodušší.

No, do Dornbirnu to vychází časově taky na devět, deset hodin…
Aha, no tak to je podobné.

Přicházíte do týmu, který loni získal stříbrné medaile. Jaké máte cíle?
To je pro mě tak těžké říct… Viděl jsem pár zápasů, ale popravdě nevím. Zatím jsem jen slyšel a tuším, že tohle je dobrý tým. Chci k tomu maximálně přispět. Zahraju si Ligu mistrů, to samo o sobě zní úžasně. Nemůžu se dočkat.