Filip Landsman: Zůstat ve Znojmě pro mě bylo prioritou

Sezónu jste nedokončil kvůli zranění, můžete zrekapitulovat, co se vám vlastně stalo?
Měl jsem vykloubené rameno, s kterým jsem byl na plastice ramenního kloubu, aby se taková situace už nemohla opakovat. Teď už je všechno úplně v pořádku.

Letos vám v Pardubicích končila smlouva, jak to teď máte?
Před několika měsíci jsem podepsal na rok novou smlouvu ve Znojmě, tyhle věci jdou ale trochu mimo mě, moc jim nerozumím… Teď však určitě budu rok tady, tedy aspoň doufám, že mě třeba nevyrazí… (smích)

Měl jste i jiné nabídky?
Něco se objevilo, ale pro mě bylo primární hlavně Znojmo. Líbí se mi tu, jsem tady spokojený a zatím jsem zde ještě nic nepředvedl, takže to musím dohnat. Nerad odcházím odněkud, kde jsem ještě nic neudělal. Jsem rád, že jsem tady a zůstat tu pro mě bylo hlavním cílem.

Když už jsme byli u Pardubic, sledoval jste výkony týmu v play-off?
Určitě. Táta tam trénuje, takže mám všechny informace z první ruky, mám tam kámoše… Strašně jsem jim fandil. Sice jsem s klukama chtěl jet do Londýna, až jim skončí sezóna, docela jsem s tím i počítal, když hráli s Vítkovicemi, už to vypadalo, že pojedeme a nakonec z toho nic nebylo, ale samozřejmě pro ně je lepší, že vyhráli titul.

⇒ Filip Landsman se umí z vítězství pořádně radovat

Co říkáte na výkony Martina Růžičky?
Růža chytá výborně. On sice občas halasí, že mu třeba nevyšel zápas, ale to je podle mě hloupost. Pardubice hrály hodně dopředu a myslím si, že když tým potřeboval podržet, tak on ho podržel. Chytal výborně a i díky němu titul vyhrály.

Ve Znojmě už jste poměrně dlouho, kam nejraději chodíte?
Hodně chodím kupovat víno, protože my jsme vinařská rodina, dá se říct takoví alkoholici (smích), takže chodím hodně do Louckého kláštera, tam už mám skoupené všechno. Hlavně tedy tam. S přítelkyní pak chodíme často na pizzu, rádi to máme v Praze.

Zhruba před měsícem vám skončila individuální příprava, jak jste se připravoval vy?
Já měl problémy s tím ramenem, takže jsem musel docházet na rehabilitace. Ale protože už to v tu dobu bylo na dobré cestě, tak jsem chodil hrát s klukama fotbal, běhat do Gránic… Neflákal jsem se. Do společné části přípravy jsem se pak mohl zapojit naplno, stejně mi ale moje aktivita vůbec nepomohla, na začátku jsem byl úplně trapnej. Už jsem si na tu zátěž zase zvykl, ale prvně to nebylo úplně ono. Letní přípravu moc nemusím, nejsem žádný atlet, takže s ní mám trošku problémy.

Můžete na jednom libovolném dni popsat, jak vypadá suchá příprava hokejisty?
Dobře, popíšu třeba pondělí… Teď jsme začínali na dráze, tam jsme asi hodinu dělali sprinty s překážkami, pak jsme si na uvolnění nohou dali fotbálek, což je taky docela v tempu. Odpoledne jsme pak měli schody s pytli na zádech, to bylo hrozný. Já mám ještě malý nohy, takže jsem při tomhle vážně tragickej. Na stadionu pak „bosy“, to je dobré hlavně pro gólmany, a obzvlášť pro mě, protože jsem měl problémy s kotníkem. Samozřejmě taky chodím do posilovny, ale k tomu bych se asi radši nevyjadřoval, protože tam jsem úplně šílenej, nedám nic. Nevím, co tady vůbec dělám… (smích) Ale snažím se!

Nová sezóna už se kvapem blíží, těšíte se na ni?
Těším se hodně, led mi chybí. Nikdy jsem nebyl zraněný, až tady… Ve Znojmě jsem se zranil hned dvakrát, teď jsem byl taky dvakrát na operaci, ledu jsem si moc neužil, je to strašný… Budu mít novou výstroj, masku, strašně moc se těším, už se nemůžu dočkat.

Když už jsme u té výstroje, proč jste si vybral zrovna číslo 83?
Já jsem chtěl „14“, ale tohle číslo má Komajz (pozn. Tomáš Komínek)… „83“ už jsem měl v Pardubicích, kde mi ji automaticky přidělili, nevím proč, ale dál se ji držím i tady, abych neměl jiné podpisy (smích).