Škoda neproměněných šancí

„Dneska jsme mohli úplně v klidu vyhrát pět jedna. Moc mě to štve, když nakonec takhle prohrajem,“ je přesvědčen Slávik. Rozhodujícím momentem zápasu bylo dvouminutové vyloučení Baruse a Bičánka. Jedna z největších posil znojemské obrany Radim Bičánek bez ochranného plexiskla na přilbě hraje už deset let a byl velmi nepříjemně překvapen tím, když ho sudí Šindler po upozornění litvínovské střídačky za tento nedostatek vyloučil. Gólman Slávik k tomu říká: „Jsem obrovsky zklamán, taky kvůli tomu, že nás blbou technickou chybou poslal rozhodčí na dvě minuty do tří.“ Regule totiž praví, že hráči narození po 1. 1. 1975 musí nosit v mistrovských utkáních ochranný štít. Ironií osudu je, že Bičánek se narodil o pouhých 17 dní později. Litvínov s tímto trumfem čekal na vhodnou chvíli a neváhal jej použít. Ve hře 3 na 5 Znojmo inkasovalo kontaktní gól a z šoku už se do konce zápasu nevzpamatovalo. Dle sdělení členů litvínovského týmu s podobnou taktikou přišla v minulém utkání Sparta, ale jelikož neuspěla, byla potrestána dvěma minutami za zdržování. Litvínov tento tah úspěšně vyzkoušel na jihu Moravy.

Na spoustu nevyužitých gólových příležitostí žehrá také zkušený znojemský útočník Radek Haman: „Včerejší a dnešní zápas byly hlavně podobné v tom, že jsme měli moře šancí a neproměnili jsme je. Včera hrálo Kladno ve velkém laufu, Jarda Jágr je dokázal zvednout. Přesto si myslím, že jsme měli tolik šancí, že jsme mohli hrát vyrovnaný zápas.“ Po využití přesilovky 5 na 3 padlo Znojmo do útlumu a přes velmi dobrý výkon nedokázalo dotáhnout zápas do vítězného konce. „Dneska jsme hráli super hokej, minimálně dvě třetiny výborně dozadu. Útočili jsme ze zabezpečené obrany, ale nedávali jsme šance. Pak se přidalo blbé vyloučení za plexisklo, a to asi rozhodlo o dnešním výsledku,“ stěžuje si Haman. „Soupeř byl ve velké psychické výhodě. My jsme se sice snažili, ale měli jsem vyhrát už po šedesáti minutách,“ hodnotí závěr utkání.

V podobně smutném tónu se ohlíží za nevydařeným duelem trenér Znojemských orlů Leoš Zajíc: „Pokud nebudeme proměňovat takový šance, tak si nezasloužíme utkání vyhrát. Hráč ročníku 75 musí mít plexi a Bičánek ho bohužel neměl. Litvínov prokázal chytrost, že ve správnou chvíli dokázal naší chyby využít.“ V posledních třech zápasech dostali Orli čtyři branky v početní výhodě. Sám trenér nad tím kroutí hlavou: „Když hrajeme přesilovku, tak nevím proč, ale hráči si myslí, že se nemůže nic stát. Jakoby si mysleli, že ani nemusí jezdit dozadu. My v přesilovkách hrajeme dozadu s takovou nějakou bezstarostností, i když dokážeme zahodit vyložené šance. V prvních dvou zápasech jsme z přesilovek góly dávali a najednou nám to přestalo jít.“ Opět připomíná starou bolest Orlů – neproměňování ani těch nejvyloženějších gólových příležitostí. „Každý zápas je jiný a kolikrát rozhodne i drobná chyba, kterou málokdo postřehne a najednou se bráníme brejku. Dneska jsme opět inkasovali… Třeba Pucherova lajna měla mnohokrát šanci skórovat, puk se motal v brankovišti a nikdo nebyl schopný ho tam dotlačit. Myslím si, že to je nezodpovědnost hráčů,“ hledá příčiny neúspěchu znojemský trenér.

Extraliga je letos plná hvězd, kterým v zámoří tleskají desetitisíce diváků. Znojmo však na své největší posily stále čeká. Až v neděli by měli v týmu Orlů nastoupit jedni z nejlepších reprezentačních útočníků současnosti, Patrik Eliáš a Martin Havlát, a chytat by měl opět Tomáš Vokoun. S nadějí očekává jejich start i kouč Zajíc: „Náš mančaft byl složený na extraligu bez nějaké výluky. My máme taky výborné posily, ale zatím za nás nehrají. První dva zápasy jsme s Vokounem vyhráli, pak rozhodovali hráči z NHL – Kotalík, Jágr, Reichel, Ručinský… S příchodem Vokouna, Eliáše a Havláta budeme utkání určitě vyhrávat i my. Při síle ostatních mančaftů už nám opravdu nezbývá nic jiného než počkat na ty tři naše posily. Ještě nám zbývá odehrát úterní zápas ve Vsetíně ve složení, v jakém jsme teď.“

Platnost hráčů, kterým nevadí odehrát třeba 30 minut v zápase NHL, spatřuje znojemský trenér hlavně v jejich nasazení a vůli bojovat až do úplného konce. „Hráči z NHL jsou zvyklí odehrát na ledě spoustu času, netřepou se o výsledek ani chvilku před koncem a hrají až do posledního hvizdu. Jim se nestane, že by vypustili utkání i za relativně rozhodnutého stavu. A jak vidíme letos v naší lize, tak se jim to vyplácí.“