Maximální úspěch dorostu

Rozhovory
ÚT 8. 4. 2003
Z n o j m o - Hned v prvním roce svého působení u týmu znojemského dorostu se podařil trenéru <b>Leoši Zajícovi</b> husarský kousek. Přestože bylo cílem sezóny udržení, dokázali znojemští mladíci svoji soutěž vyhrát a postoupit tak mezi českou dorosteneckou elitu. V následujícím rozhovoru se zamýšlí nad důležitými aspekty uplynulé sezóny a zároveň se také ohlédl za svým měsíčním působením v Havířově, který jeho zkušeností využil v bojích o udržení v extralize.
Vstupenky na MS IIHF 2024 v Česku O postupu do extraligy se před sezónou nemluvilo, spíš byly trochu obavy, aby mužstvo nemělo problémy s udržením se v 1.lize. Jak je možné, že jste postoupili?
Hlavní důvod byl ten, že kluci o prázdninách zesíleli a povyrostli a měli velmi kvalitní přípravu. Taky nám dobře vyšlo hledání sestavy v přípravných zápasech, až jsme dospěli k téměř ideálnímu složení týmu. Výhoda byla také v tom, že kluci byli od začátku spolu, nikdo neodcházel, ani nepřicházel a tým byl velmi dobře prověřen přípravnými zápasy, hlavně se staršími soupeři. Museli hrát pořád na doraz. Utvořila se parta, která hodně chtěla a navíc se naučila vyhrávat. Celou sezónu se nám prakticky vyhýbala vážná zranění a dlouhodobé nemoci důležitých hráčů.

Měli jste nějakou speciální taktiku?
V průběhu sezóny jsme hráli velice jednoduchý hokej a kluci hráli to, co jsme jim řekli. Pomohl mi i pohled mých spolupracovníků Tondy Sklenáře a Luboše Vaculy, kteří pozorovali mančaft a hodnotili jednotlivé kluky z jiného pohledu než já. Už když jsem trénoval v Německu, hodně jsem hovořil s lidmi kolem týmu a jejich názory jsem vždy bral. Vždycky jsem se snažil být ke klukům upřímný a oni cítili moji plnou důvěru. Vždycky jsem jim říkal na rovinu, co jsem si myslel a oni to ode mě vždycky vzali. Největší odměnou pro mě bylo, když po sezóně za mnou přišli, obejmuli mě a loučili se se mnou.

Jaké změny budou v kádru pro příští sezónu?
Kádr se v podstatě úplně rozpadl. Dvanáct kluků odchází do juniorů, osm zůstává. Bude nutno mančaft podstatně doplnit i z okolních měst. Máme nabídky z Tábora, Třebíče a i dalších měst. Většinou se nám hlásí sami, protože vidí, že je ve Znojmě možnost perspektivy až po extraligové muže. Znojmo má vůbec v celé republice velmi dobré hokejové jméno, což je obrovská výhoda.

Nebude nejvyšší soutěž na škodu vlastním odchovancům, kteří budou muset v 9. třídě skončit?
Jistou alternativou by mohlo být utvořit z hráčů, kteří se nedostanou do vyšší kategorie, mančaft, který by hrál třeba krajský přebor. Je sice pravda, že by to stálo zase nějaké peníze, ale většina zápasů se hraje tady po okolí, takže by to nemuselo být tak hrozné. Je to ale otázka budoucnosti, záleží taky na tom, jak se nám podaří sestavit mančaft a jestli by bylo dost hráčů na další tým.

Ke konci soutěže jste si stěžoval, že si soupeři proti vám stahují hráče z jiných klubu a vlastně tak proti vám nastupují jiné týmy, než proti jakým jste hráli v průběhu sezóny. Vy jste k takovým krokům nesahali?
Jediný hráč, který k nám přišel, byl Tibor Kutálek. Jinak jsme od začátku sezóny hráli s nezměněným kádrem. Jen obránce Marša a brankář Adamec pendlovali mezi dorostem a juniory.

Spolupracujete s ostatními trenéry mládežnických celků?
Spolupráce mezi všemi trenéry je tady v oddíle na velmi dobré úrovni, ať už mezi mládeží, tak i s trenéry „A“ týmu. Při jakýchkoli požadavcích mi vždycky všichni vyšli vstříc. Trenér juniorů Karel Vaněk mi bez problémů a jakýchkoli příkazů půjčoval Adamce a Maršu.

Bylo to váš první rok trénování v ČR. Naši trenéři mládeže prohlašují, že český systém výchovy hokejové mládeže je na špičkové úrovni. Můžete to porovnat s vašimi zkušenostmi z Německa?
U nás je propracovanost toho systému a způsob tréninku a vůbec celá metodika fantastická. Celý svět to o nás ví. Když odchází kluci do Ameriky nebo i tady do Evropy, tak je to na nich poznat. Když si vezmete, jaký odliv hráčů je ročně od nás z takové malé zemičky, tak to někde svůj základ musí mít. Proto jsou taky v zahraničí velmi žádáni naši trenéři, hlavně k mládeži. Podle mě nemá cenu, aby hráči odcházeli do Ameriky příliš brzo, hrají tam tu poslední ligu, kde jediný, co se tam naučí, je chytat soupeře a mlátit se.

Splnili se vaše představy, s kterými jste do Znojma šel?
Víc, jak jsem očekával. Vůbec jsem nevěděl, co přebírám. Ze začátku jsem měl nedůvěru k tomu, převzít mančaft, který vůbec neznám. Neměl jsem s trénováním mládežnických kategorií v Česku žádné zkušenosti. Měli jsem cíl nesestoupit a pak se to samo nějak vyvinulo. Začali jsme se vzájemně poznávat. Za celou sezónu jsme mezi sebou neměli žádný problém. Řešili se pouze základní věci okolo chodu mužstva, ale nikdo mi nemluvil do toho, jak mám trénovat, koho mám stavět a podobně. Všichni by mohli Znojmu závidět, jak to tady funguje a jak je to tady zorganizováno.

Zůstanete dál ve Znojmě trénovat?
Rozhodne se tento týden. Sedli jsme si s vedením, vyjasnili jsem si svoje požadavky, uvidíme, jak to dopadne. V žádném případě to není otázka peněz, nebráním se tomu zůstat tady jako trenér dorostu, ale cílem každého trenéra je trénovat chlapy, pořád se zdokonalovat a jít dál.

Do barážových bojů vás angažoval Havířov. I když jste byl uváděn jako konzultant, v podstatě jste tým vedl jako hlavní trenér…
Na to abych vedl extraligový tým nemám licenci, proto to bylo takhle zastřešeno. Na střídačce může stát šest lidí a je v podstatě jedno, kdo k mančaftu mluví.

Jaká to byla pro vás zkušenost?
Zkušenost to byla k nezaplacení. To je taková fantastická věc, kterou bych přál všem trenérům, kteří se pohybují na úrovni třetích, čtvrtých lig a tuto možnost nikdy neměli. Asi by tuhletu příležitost nikdy nevzali, protože by si asi řekli, že do Havířova nepůjdu, přece si tam nepokazím jméno. To je taková hloupost, že větší není. Právě toto dokázat, přijít tam a mužstvo zvednout, jak se to, myslím, podařilo mně, je fantastická věc.

Proč jste se neudrželi? V čem to bylo?
Mančaft byl hlavně navyklý moc prohrávat. Nevýhoda byla v tom, že se nezačalo už třeba deset kol před koncem soutěže mužstvo připravovat na baráž. Po tom velkém množství proher už mančaft nebyl schopen vnímat pokyny, jak mají hrát. To byla strašná škoda. Kladno mělo kvalitní kádr a navíc ještě posílilo sedmi extraligovými hráči jak zkušenými, tak i mladými, kteří to v podstatě rozhodli. Další věc byla, že vedení Havířova ve snaze o zvrat pořád hledalo změnu buď v trenérech, kterých bylo devět nebo v hráčích, kterých se tam vystřídalo šedesát tři. Nikdo na nic neměl klid. Měl se už v lednu udělat kádr, který by věděl, že bude tu baráž hrát a mohl se naučit vyhrávat. Do baráže vstupovali jako tým zvyklý na porážky. Bylo to hrozně těžké se z toho najednou otočit. Ono se nám to částečně podařilo a odehráli jsem dobré zápasy s mnoha zvraty a byli jsme Kladnu určitě rovnocenným soupeřem.

NEWSLETTER