Kustod: Ten, který přichází první a odchází poslední
Hokej nikdy nehrál, odmala ho ale sledoval a Orlům fandil. Že by mohl někdy stát na hráčské lavici jako kustod, ho ale dříve nenapadlo. Povědomí o tom, co všechno tato práce obnáší, získal až v play-off proti Záhřebu. „Vypomáhal jsem tehdy Oldřichu Helebrantovi, který se od další sezóny stal mým kolegou,“ vzpomíná Altenburger na své začátky.
Ty byly poměrně hektické, protože kromě nové práce nadále tvořil grafiku Orlů a navštěvoval masérský kurz, aby si doplnil potřebné znalosti. „Někdo by si mohl mylně myslet, že mou jedinou prací je otevírat dvířka během zápasu, skutečnost je ale podstatně rozmanitější. Společně s Honzou se staráme o broušení bruslí, tejpování, baňkování, masírování, praní prádla i komunikaci s kolegy na venkovních stadionech,“ vysvětluje.
Sympatický vousáč maturoval z německého jazyka a když na novou pozici nastupoval, anglicky neuměl. „Jazyk jsem neovládal já ani Olda. Domlouvali jsme se rukama, nohama. Když bylo nejhůř, splácal jsem nějakou německou větu. Věděl jsem, že to takhle nepůjde dlouho. Asi posledním impulzem, který mě k učení angličtiny přiměl, byl starší rolbař v Lublani, který na mě plynule spustil cizí řečí. Já mu ale nerozuměl, a tak jsem si hned po tomto incidentu koupil učebnici a začal se studiem. Nejvíc mi ale pomohli zahraniční hráči, kteří mě vedli ke komunikaci a snažili se mi vysvětlit, kde dělám chyby.“
„Hráči zlomí za sezónu průměrně čtrnáct až dvacet hokejek, v závislosti na pozici, na které hrají. Nejvíce jich mají na svědomí centři a Luciani.“
Kustodi tráví s týmem celou sezónu včetně přípravy. „Jde o práci, která se nedělá pro peníze, ale z lásky k hokeji,“ říká Altenburger, který spolu s juniorským mistrem republiky a bývalým hráčem Orlů Janem Trojanem zajišťuje dobré zázemí hokejistů.
“Na stadion musíme přijít vždy alespoň o hodinu dříve něž ostatní, abychom stihli vše nachystat. Hokejisté musí mít při příchodu na stadion připravenou kabinu, výstroj a nabroušené brusle. Většina je chce brousit den před zápasem. Není to ale pravidlem. Aby nedocházelo ke zmatkům, píšou hráči své požadavky na tabuli, která visí u vchodu do kabin,“ upřesňuje.
Každý den, kromě odpočinkového pondělí, přichází hokejisté v devět hodin. Jakmile dorazí, odloží si své mobilní telefony do skříňky, která se znovu odemyká až po konci tréninku nebo zápasu. Po úvodních přípravách zamíří Orli na led, kde je čeká hodinový trénink. Mezitím kustodi uklízí a při domácích duelech navíc připravují kabinu hostů a zázemí pro rozhodčí. Když se hráči vrátí z ledu, musí kustodi vyprat jejich oblečení a opět splnit všechna jejich přání. Stejný scénář probíhá i v zápasové večery. „Domů chodíme teprve, až je vše hotovo. Nejprve musíme uklidit sprchy i šatny a naplnit devět až dvanáct praček. Tyto povinnosti máme i po venkovních zápasech, a tak musíme často bojovat se spánkovým deficitem. K té práci to ale patří,“ zlehčuje Altenburger.
Venkovní zápasy s sebou přinášejí i další povinnosti. Kustodi při nich musí sbalit celou kabinu. „V kufru autobusu kromě výstrojí hráčů vozíme i sušáky, náhradní dresy, štulpny, tkaničky, plexiskla a brusku. Už se nám to párkrát vyplatilo. Nezřídka si totiž některý z hráčů dres, brusle nebo část výstroje zapomene. Jednou muselo dokonce ze Znojma vyrazit speciální auto, které vezlo hokejky jednoho z Orlů.“
„Nikdo v kabině si na nic nehraje. Jsou tu i hráči, o kterých ani nevíme. Ještě jsem nezažil nikoho, s kým by se nedalo vyjít. Naopak, bylo tu hodně kluků, kteří mě příjemně překvapili. Třeba od hráčů, kteří toho měli hodně za sebou, jsem čekal hodně požadavků. Oni ale byli úplně v pohodě.“
Na zápasy se kustodi těší a dokáží si je náležitě užít, přestože se ani během nich tolik kýženého odpočinku nedočkají: „Musíme se plně soustředit na hru, abychom nezapomněli otevírat dvířka na střídačku. Pokud se hráčům během zápasu strhne na brusli hrana, musíme ji zabrousit. Někdy to počká do přestávky, jindy musíme odbíhat i během třetiny. Když některý z hráčů zlomí hokejku, musíme vědět, kterou mu máme podat. Někteří hokejisté mají hole upravované na míru, jiní ne. Kdo jaké používá, se učíme už během prvních tréninků na ledě. Rozeznáváme je hlavně podle typu omotání rukojeti.“
Přestože je Altenburgerova práce náročná, je s ní spokojený a dokonce si při ní zvládá najít čas i na svou elektrickou kytaru. Na tu začal hrát teprve před šesti lety díky rozhodnutí, které přišlo ze dne na den. „Nevím, co mě to tenkrát napadlo, asi mě oslovil nějaký koncert v televizi,“ komentuje svůj spontánní čin, který mu pomohl utužit přátelství i s Erikem Němcem, se kterým trávili společně nad kytarami čas.
Kustodi mají v kabině své místo. Není divu, úspěch celého týmu je totiž na jejich práci závislý. To si uvědomuje i kapitán Orlů Radim Matuš, který si práci Altenburgera a Trojana pochvaluje: „Kluci jsou tu pro nás pořád. Nejsou jen realizačním týmem, ale i našimi kamarády, se kterými můžeme zajít na oběd nebo si popovídat. Jsou součástí naší kabiny.“