Erste

Pardavý: Teď se láme chleba, teď se dělá play-off

Pardavý: Teď se láme chleba, teď se dělá play-off
13.1.2004 | HoR, GaZ

Z n o j m o - Nejvyšší hokejová soutěž vstupuje do poslední čtvrtiny. Každý z týmů má před sebou třináct zápasů, ve kterých svedou boje o to, kdo se dostane do výsostných vod vyřazovacích bojů a kdo naopak na sebe navlékne záchranný kruh baráže. Orli, i přestože od začátku sezóny okupovali místa v horních patrech tabulky, se těsně před vánoční přestávkou ocitli v nebezpečné blízkosti dolní hranice play-off. To, že nezapomněli hrát dobrý hokej, dokázali v posledních zápasech třetí čtvrtiny extraligy. Se zlepšeným výkonem týmu se zviditelňoval čím dál víc i Ján Pardavý, který přináší své postřehy na důležité okamžiky nejen hry samotného znojemského týmu, ale i dění okolo celého českého hokeje.

Dobrý start po Vánocích

Určitě bylo velmi důležité, že jsme zápasy po vánočních svátcích velmi dobře zvládli. Už ve Zlíně jsme hráli velmi dobrý hokej a určitě jsme tam měli vyhrát. Díky bohu za následujících pět zápasů, které jsme udělali. Teď se láme chleba, teď se dělá play-off a těmi pěti vyhranými zápasy jsme udělali rázný krok do play-off.

Z klidných vod dolů a zase nahoru

Když jsme se ocitli na hraně play-off, tak si myslím, že to na mužstvo zapůsobilo, že jsme se dostali tak dolů, protože jsme doposud hráli v klidných vodách a potom ty výkony byly v některých zápasech takové, že jsme nehráli dobře. A to, že už jsme se opravdu dostali na tu hranu, pomohlo k tomu, že začali všichni hrát pořádně a určitě to bylo na výkonech vidět. S Třincem i na Spartě hrál celý tým tak, jak bychom měli hrát teď už pořád.

Nepovedené zápasy s Budějovicemi a Vítkovicemi

Každý tým má období větší nebo menší krize a zrovna ty dva zápasy s Budějovicemi a Vítkovicemi jsme nehráli dobře. Bylo to dáno tím, že zápas předtím jsme hráli v Pardubicích, ale i přes prohru 2:6 hra vypadala dobře a v podstatě jsme v posledních deseti minutách dostali tři laciné góly. Když jsme jeli do Budějovic, tak jsme si asi mysleli, že se Budějovice porazí samy. A hned následující zápas jsme dostali zase zbytečné laciné góly a to už se pak těžko otáčí a Vítkovice nám to nedovolily. Přesto jsem přesvědčený, že jsme v obou zápasech bojovali, ale pokud je mančaft v krizi, je hrozně těžké něco vymyslet, prosadit se. Diváci jsou potom nespokojeni a pískají na nás a to hráčům taky nepřidá.

Tým se stále tvoří

Mužstvo se od začátku sezóny krystalizuje, kupa věcí se již v průběhu sezóny změnila a vyvíjí se i herní projev mužstva. A směrem k play-off to vypadá jako pozitivní impuls a pokud vydržíme hrát stejně i poslední čtvrtinu a budeme stále bojovat okolo čtvrtého místa, měli bychom do play-off vstoupit klidně a také dostat relativně příjemného soupeře. Myslím si, že to spěje k dobrému.

Posun Pardavého do první pětky

Marek s Petrem jsou jednoznačně nejlepší hráči v týmu, myslím si, že patří i mezi nejlepší hráče extraligy. Jsem přesvědčen, že u nich v pětce každý hráč svůj výkon okamžitě zvedá. I já jsem si byl jistý, že to tak bude. Chtělo to jen trochu času. Už v zápase v Pardubicích jsme měli mnoho pěkných kombinací a bylo jen otázkou času, jak se dohodneme na práci vzadu. Řekli jsme si, že poslední útočník při napadání musí bránit a to nám funguje. I v zápasech, kdy složení našeho útoku lidi kolem hokeje kritizovali za to, že jsme nebodovali nebo nestříleli góly, jsme ve skutečnosti měli hodně šancí, ale nepadlo nám to tam. Pak nás hodnotili, že to mezi náma nemůže fungovat. Jsem přesvědčen, že naše hra byla dobrá, přestože jsme nedávali góly.

Nejvyšší soutěž s odstupem dvou let

Česká extraliga se hodně změnila. Je tady moc hráčů, kteří by před třemi lety na extraligu neměli. Hraje tady spousta mladých hráčů. Hodně mančaftů hraje nejen o play-off ale současně taky o to, aby se zachránily. Tím pádem je tady moc mančaftů, které hlavně brání. Možná to bylo už i před těmi dvěma lety, ale já jsem byl v týmu, který jenom vyhrával, tak jsem si to možná neuvědomoval. Tehdy mě to moc bavilo, baví mě hokej stále, ale je spousta zápasů, kdy mám pocit, že by bylo nejlepší s hokejem skončit. Jsou týmy, které opravdu jenom brání a rozhodčí jim k tomu svými výkony napomáhají, to člověka dostává k ledu, demotivuje ho. Pak ale přijde zápas, kdy se hraje dobře, a to zase náladu zlepší. Liga je stále kvalitní. Je schopna vychovat obrovské množství kvalitních hráčů, i mladých, ale bohužel mnoho mužstev staví na tom, že získá lacino hráče, který má parametry 190 centimetrů, velký, těžký a hodí se jim do jejich obranné koncepce. A těchhle hráčů je v lize daleko víc než kdysi. Což je asi na škodu hokeje.

Týmy, které zklamaly a naopak překvapily

Jednoznačně mě letos nejvíc zklamaly Budějovice. Je tam spoustu kluků, které znám a vím, že jsou velmi dobří hráči i ti, kteří odešli hned v začátku sezóny jako Turek a Hudáček. Je to pro mě opravdu největší překvapení a zklamání. Určitě je to pro každého hokejistu velké poučení, že i tak dobrý tým může padnout do tak hluboké krize, že se trápí celou sezónu a pravděpodobně bude hrát i o záchranu. V dobrém smyslu mě překvapily Vítkovice, protože hrají dobrý hokej, těžko se nám proti nim hraje, jsou velmi aktivní a je možné, že se do play-off dostanou, což bych jim přál. Mají na to hráče, zázemí, podmínky. Ale těžko se mi proti nim hraje.

Rozhodčí

Na rozhodčích mě nejvíc štve, že jsou arogantní, člověk za nimi ani nemůže jít a navíc nejsou páky na to, aby je někdo potrestal za výkony, protože jejich výkony - to je strašná bída. Hlavně jsou v rozhodování nejednotní, každý si píská v podstatě co chce. Trestají čisté zákroky tělem, které sice vypadají jako nepříjemné. Povalíte hráče na zem, vypadá to, že si ublíží, ale je to hlavně věc atakovaného hráče, že si nedává pozor. Na druhou stranu netrestají držení hokejky před bránou, krosčeky zezadu a to opravdu hře nepomáhá. Ve Finsku je to jinak. Tam je absolutně povolená hra do těla a všechny zákroky hokejkou, jako hákování, krosček, sekání okamžitě trestají a tím se podporuje plynulost hry. Je to daleko lepší i pro diváky. Je to hrozné, když tlačíme a nemůžeme se dostat k jediné dorážce před brankou, protože nám někdo drží hokejku. To se fakt nedá hrát. Rozhodčí by se měli v každém případě sjednotit, určit si priority.

Diváci (fanoušci?)

Vím, že v malých městech bývají fanoušci nejlepší. V současné době i Znojmo prochází syndromem vstupu do extraligy, jisté namlsanosti hokejem. A z těch čtyřech tisíc lidí, kteří v průměru na hokej chodí, je každý trenér a každý ví, jak se to má dělat. Myslím si, že to není dobře a měli by si lidi vzpomenout na časy, když se začala extraliga ve Znojmě hrát a i dál se hokejem bavit. A o tom to je. I když se prohraje, je to pořád sport. Nikdo z hráčů nechce prohrávat a je divné, že na nás diváci pokřikují, na ulici si to taky nikdo z nich nedovolí. Už když jsem tady hrával za Vsetín, zjistil jsem, že jsou tady fanoušci fakt dobří a i když Znojmo prohrálo, stále fandili, tleskali, ale dnes už to tak bohužel není.

A dál…

Popereme se ještě o dobré místo, abychom se udrželi okolo páté příčky, protože být na šestém až osmém místě by znamenalo narazit v play-off na těžkého soupeře. Myslím si, že na první třech místech budou Pardubice, Sparta a Slavia a ti budou určitě v play-off těžší než například Zlín. Samozřejmě Zlín bude také těžký soupeř a nemuseli bychom přes něj přejít, ale bude pro nás jednoznačně přijatelnější. Takže umístit se na čtvrtém pátém místě, by bylo pro nás nejlepší. Teď už to chce hlavně vyhrávat doma a udržet si současné postavení a pak bychom šli do play-off s ambicemi. Tím neříkám, že v play-off už jsme, ale při tomto vývoji je reálné, abychom tam skončili. Stát se ale může cokoli. Uvidíme. I kdybychom byli osmí, což se taky může stát, budeme bojovat i s Pardubicemi. Ale bude to o hodně těžší.