Erste

Na hostování do konce sezóny přichází Martin Čakajík

Na hostování do konce sezóny přichází Martin Čakajík
8.12.2004 | Michal Berg

Z n o j m o - Znojemská obrana se dočkala dalšího posílení. Nejméně do konce sezóny v ní bude nastupovat slovenský obránce Martin Čakajík. Za týden pětadvacetiletý hokejista přichází na hostování z HC Oceláři Třinec, kam přišel před letošní sezónou z Liberce. Čakajík bude čtvrtým cizincem v kádru Orlů, ale Peter Pucher a Marek Uram již nejsou díky množství odehraných sezón v české extralize považováni za cizince.

Třinec o Čakajíka v minulé sezóně po jeho dobrém vystoupení v play-off před dvěma lety velmi stál, obránce se stal předmětem manažerských bojů na trase Liberec - Třinec, nakonec ale minulou sezónu dohrál v Liberci a do Slezska se stěhoval až v létě. V Třinci sice začal v první obraně, ale postupně se v trápícím týmu přesunul dokonce až na post levého křídla. Manažer Husička byl vedením postaven před úkol ulevit rozpočtu od dvou platů a po Pavlovi Janků, který odešel do Jihlavy, se musel rozloučit i Čakajík.

"Na Martinově přestupu jsme pracovali delší dobu. V Třinci nedostával dostatek prostoru, museli jsme to nějakým způsobem řešit," vysvětlil hráčův manažer Robert Spálenka pro iDNES.cz důvod změny Čakajíkova působiště.

Rodák z Povážské Bystrice prožil dětství v malém městečku Němčová nedaleko Trenčína. Nemohl snad proto s hokejem začít nikde jinde než v týmu Dukly, jejímiž řadami prošli např. současný asistent národního týmu, mistr světa a olympijský vítěz Vladimír Růžička, kapitán mistrů světa z r. 1985 Igor Liba a další.

Na rozdíl od mnoha jiných vrcholových sportovců se zájem Martina Čakajíka nijak zvlášť neselektoval ve prospěch hry bruslí a puku. K hokeji se dostal až ve třetí třídě, tedy ve věku, kdy mají hráči již nabruslenu hezkou řádku kilometrů. „Na zimák mě přivedl vlastně náš soused, jenž sám trénoval. Zeptal se táty, ten zase mě, a tak jsem se objevil na stadionu,“ řekl ke svým prvním hokejovým krůčkům. V té době se ale také věnoval fotbalu. „Ve fotbale jsem hrával útok, navíc jsem nemusel trénovat, chodil jsem pouze na zápasy. Na zimáku mě trenéři šoupli rovnou do obrany a nikdy se mě vlastně nezeptali, co chci hrát. Přitom jsem strašně chtěl být útočníkem a střílet branky. Určitě bych hrál lépe vepředu než v obraně,“ vrací se dnes již s úsměvem do svých dětských let.

Hokejová Dukla byla přeci jen slavnějším a tradičním klubem než tomu bylo v případě fotbalového klubu. Navíc se ve městě hrála nejvyšší soutěž a Trenčín na přelomu osmdesátých a devadesátých let patřil ke špičce československého hokeje. O konečné volbě prvního sportu tak bylo rozhodnuto. Od třinácti let se Čakajík, který má ještě další tři sourozence, plně věnoval již jen hokeji. Čakajík měl talent, a proto se brzy objevil v jednom týmu s Hossou, Gáboríkem či Radivojevičem. S nimi dokázal vystoupat až na vrchol slovenské juniorské extraligy a ve dvaceti letech se tak poprvé dočkal reprezentační pozvánky na MS. V kanadském Winnipegu se mladým Slovákům dařilo a silný ročník se prosadil i na mezinárodní úrovni, když vystoupal na třetí příčku. O životním osudu tak bylo víceméně rozhodnuto, z Čakajíka se stal profesionál.

„Od mala se mi dařilo, a tak jsem se moc nezajímal tím, co jiného než sport bych měl dělat. Bavím se hokejem, je to můj koníček, díky němuž jsem placen. Pokud vás sport živí, je to nejlepší, co může člověka potkat. Jsem velmi rád, že se mi podařilo u hokeje vydržet,“ řekl. V dresu Trenčína si během dalších tří let dokráčel pro druhé a třetí místo. V tabulce produktivity si připsal celkem 63 kanadských bodů, což je na obránce velmi slušná porce. Díky svým útočným schopnostem se hráč, připomínající vizáží ruského obránce Kasparaitise, dostal do hledáčku řady manažerů.

„Chtěl jsem vyzkoušet něco jiného a česká extraliga je kvalitní soutěž, v níž hrají i přes řadu odchodů do zámoří či Ruska dobří hráči. Zázemí je na vysoké úrovni, a tak jsem se rozhodl odejít právě sem. Liberec se pak při jednáních choval velmi vstřícně, z jeho zájmu jsem cítil, že bych mohl dostat velkou příležitost na ledě,“ řekl ke svému rozhodnutí, které ho přivedlo pod Ještěd. V předloňské nováčkovské sezóně se bodové konto Martina Čakajíka rozrostlo o dalších třináct bodů, závěr ročníku pak strávil na hostování v Třinci. S Oceláři se dostal nakonec až do semifinále, kde jejich pouť skončila na Pardubicích. Čtyřiadvacetiletý obránce dal o sobě řádně vědět, ve dvanácti utkáních si připsal šest bodů a byl jedním z nejlépe hodnocených hráčů Slezanů v účasti na ledě při obdržený brankách. „Perníkáři“ jim přitom během dvou utkání nadělili sedmnáct branek!

I v dalším roce se kolem něj motala řada zájemců, Liberec se však dostal do potíží a tak si nemohl dovolit svého klíčového beka pustit. Stalo se tak až v létě, kdy odešel do Třince.

Kromě svého hokejového umění se Martin Čakajík proslavil také jako oběť zkratu hokejového rebela Radka Dudy, který jej byl navštívit v liberecké šatně.

Profil Martina Čakajíka

Narozen: 12.12.1979
Výška: 180 cm
Váha: 96 kg
Hokejka: vlevo

Statistiky

1995-96  Dukla Trenčín (jun.)        49 11 20  31  +45  116
1996-97  Dukla Trenčín (jun.)        52  4  9  13  +25   30
1997-98  Dukla Trenčín (jun.)        52  3 19  22   -2  122
1998-99  Dukla Trenčín (jun.)        37 14 16  30  +31  153
         Dukla Trenčín (SVK)         14  0  0   0   +5    2
         Dukla Senica (SVK - 1.liga)  2  0  2   2    0    2
1999     Slovensko "20" - MSJ         6  0  3   3    -   18
1999-00  Dukla Trenčín (SVK)         50  7 13  20  +22   34
2000-01  Dukla Trenčín (SVK)         56  8 18  26  +14   48
2001-02  Dukla Trenčín (SVK)         54  5 12  17   -3   52
2002-03  HC Bílí Tygři Liberec (E)   44  3 10  13  -10   79
         HC Oceláři Třinec (E)        8  0  2   2   +1    8
         HC Oceláři Třinec (E,p-o)   12  1  5   6   +1    8
2003-04  HC Bílí Tygři Liberec       52  5 11  16   -8   58
2004-05  HC Oceláři Třince           25  0  2   2   -6   12
 
Co jsme psali před lety
Facebook