David Moravec: Hokej a já si budeme vždy nablízku

Rozhovory
NE 18. 8. 2013
<em>Znojmo</em> - Rok 2001. Hannover. Finále hokejového mistrovství světa mezi Českem a Finskem. Čas 70:38. David Moravec dostává přihrávku od svého parťáka z útoku Pavla Patery a bekhendem zasouvá kotouč za záda padajícího gólmana. Zlatá radost! Potřetí v řadě… Jeden z nejslavnějších okamžiků české hokejové historie, pod nímž je velkým písmem podepsán právě Moravec. Podobné chvíle už se od něj nedočkáme. Před pár měsíci pověsil brusle na hřebík a nyní působí na manažerské pozici u ženské reprezentace, která se v minulých dnech představila ve Znojmě.
Vstupenky na MS IIHF 2024 v Česku

Ukončil jste aktivní kariéru, co vás vedlo k tomuto rozhodnutí?
Už toho na mě bylo hodně. Začal jsem se věnovat i jiným věcem, a nešlo to časově ustát. Navíc jsem chtěl být více s rodinou, s dětmi. Synovi je osm let, hraje hokej. Dcera zase závodně tančí, jezdí různě po republice.

Poslední dva roky jste hrál v Karviné, kde jste se angažoval také ve vedení klubu...
Ano, a právě to bylo velmi časově náročné. Nešlo to skloubit. Hrát aktivně hokej už nebudu vůbec, ale zase musím říct, že mi teď volali, abych nastoupil za veterány. Pojedeme někam do Německa. Takže už budu jen veteránovat.

Jak se přihodilo, že jste začal pracovat u ženské reprezentace?
Ta situace se vlastně vyvrbila tak nějak sama. Uvolnila se pozice u ženské reprezentace, na kterou jsem byl nominován já. Bavili jsme se o tom, že bych kromě manažerské činnosti měl týmu pomoci i svými zkušenostmi. Mám za úkol chodit na led, radit, snažit se nějakým způsobem pomoci holkám. Je to vlastně taková zdvojená funkce.

Dá se tedy říct, že působíte v mužstvu také jako trenér?
To rozhodně ne. Nechci, aby to vyznělo tak, že jsem trenér. Tým má svého hlavního trenéra. Já mám za úkol spíše poradit, přijít za každou hráčkou individuálně, říct jí, co příště udělat jinak, lépe. Nebo si beru celé pětky a snažíme se vypilovat nějaké dovednosti, standardní situace.

» David Moravec
Útočník, jenž oblékal dres Vítkovic, Třince, ruské Jaroslavle či švédského Malmö. Získal zlatou medaili na OH v Naganu 1998, dvakrát se stal hokejovým mistrem světa. V červnu 2013 ukončil aktivní kariéru. Působí ve vedení karvinského klubu, zároveň také jako manažer české ženské reprezentace. Můžeme jej vídat rovněž jako komentátora hokejových přenosů na ČT.

Během zápasů tady ve Znojmě jste byl na střídačce stále v permanenci, nabízí se klasická otázka – nemáte nutkání naskočit na led a svému týmu pomoci?
Právě že vůbec ne. Myslel jsem si, že se to u mě projeví, ale zatím vůbec. Nemám to nutkání. Jak už jsem říkal, rád si zahraji za veteránskou reprezentaci. Pojedu kamkoliv, pokud to nebude přes půlku světa. Hokej mám pořád rád, ale už se posouvám trochu na jinou kolej, chci své zkušenosti předat mladým.

Můžete srovnat mužský a ženský hokej?
Mužský hokej je samozřejmě rychlejší, tvrdší…což vychází z fyzických dispozic mužů. Ale kdybych to měl srovnat, tak bych ženský hokej přiřadil někam k mladšímu dorostu. Navíc holky jsou na tom trochu jinak po stránce psychické. Chlapi si všechno řeknou od plic a jdou od toho, děvčata jsou v tomto více vztahovačná, vše rozebírají. Na tom se snažíme taky trochu zapracovat. Přeci jen je to mužský sport, takže je potřeba k tomu taky tak přistupovat. Ovšem ne každá to dovede.

Jste úspěšný hokejista, navíc atraktivní muž, není to třeba i tak, že je do vás půlka týmu zamilována?
Ne, to si nemyslím. Přeci jen už mám pár křížků za sebou a tady jsou vesměs mladé holky. Jsme profesionálové, takže nepřipadá v úvahu, že...prostě vůbec... (smích) Ale samozřejmě byste se museli zeptat holek, jestli... Já se jim snažím maximálně vyhovět po sportovní, ale i manažerské stránce. Snažím se jim nabídnout vše, co jim na očích vidím. Ale za to chci stoprocentní přístup na ledě i na tréninku.

Přesuňme se do Znojma...hraje se zde mezinárodní liga, jak vy se díváte na vznik těchto soutěží?
Podle mě je to budoucnost hokeje. Postupně se budou ligy dál a dál propojovat. Je to zajímavé pro diváka, nový náboj pro hokej, navíc je to výhodné i po stránce reklamní, mediální. Propojí se rakouský, český, teď i třeba italský trh. Sponzoři a partneři na dresech takto vyjedou za hranice a mohou tam mít svoje aktivity.

U Orlů nyní trénuje Jiří Režnar, který je stejně jako vy z Opavy. Znáte se?
Známe se, známe se docela dobře. My jsme spolu dokonce ještě hráli. Ale já jsem byl v té době ještě mladý bažant a on mi dával kartáč.

Jaké jsou vaše nejbližší plány do budoucna?
Začínám pracovat na své hokejové akademii, kde bych chtěl postupně dávat základy hokeje mládeži, předávat jim své dovednosti, zkušenosti. Ale samozřejmě i holkám bych chtěl nabídnout tyto možnosti. Akademii bychom měli spustit na podzim v Ostravě.

Neuvažoval jste přímo o trenérské kariéře?
Zatím jsem nepřemýšlel o tom, že bych vyloženě trénoval mužský tým. Teď bych se chtěl hlavně věnovat práci s mládeží, trénování individuálních dovedností. Právě proto vzniká má hokejová akademie.

NEWSLETTER