Doktorova injekce 2

Fanclub
ÚT 30. 10. 2001
Extraligová sezóna ukrajuje už druhou čtvrtinu z letošních svých dvaapadesáti kol. Orli po počátečních potížích vyšplhali příčkami extraligové tabulky z jejího dna podstatně výše. Zajímá vás, jak hráči snášejí fyzickou zátěž při tempu pátek-neděle-úterý? Rozčilovalo vás, když znojemští v posledních sekundách ztráceli dle vás vyhrané zápasy a ptali jste se, co za tím je? Zamysleli jste se někdy nad tím, kolik času a jak stráví hokejisté na cestách mezi stadióny? Obránce Orlů <b>Jiří Heš</b> vám ve druhém pokračování své Injekce může odpovědi na všechny tyto otázky vykreslit ze svého úhlu pohledu.
Vstupenky na MS IIHF 2024 v Česku Liga od začátku běží v rytmu zápasů pátek-neděle-úterý. Na čem a jak závisí fyzické i psychické zvládnutí takové zátěže? Co mohou takové dávky i trénovanému jedinci způsobit?

„Měli bychom umět vyrovnat se se zatížením a zvládnout jej. Letní příprava resp. celé přípravné období a také třeba i zkušenosti a možnosti každého jednotlivce jsou zde logicky k tomu, aby umožnily co nejlepší zvládnutí sezóny. V přípravě se samozřejmě vzalo a bere v úvahu tempo sezóny. To je naštěstí stejné pro všechny, takže nikdo nemá výhodu. A všichni se s tím musí vyrovnat, zvyknout si.
Je velice individuální, jak se kdo vyrovná s takovým tempem, v jakém odstartovala letošní sezóna. Co se týká únavy, tak si myslím, že na začátku sezóny není na místě řešit otázku únavy. Stejně si myslím, že hlavní podíl na „únavě“ má „psychická únava“ před „fyzickou únavou“. Abych trošku vysvětlil, jak to myslím. Možná se divíte tomu, jak je možné, že „psychická únava“ je tu tak brzy, vždyť je teprve začátek sezóny. Ale každý sportovec vám potvrdí, že v situaci, kdy jste ve formě a daří se, fyzickou únavu jako takovou příliš nevnímáte. Po vyhraném zápase se člověk cítí úplně jinak než po prohraném nebo jinak nepovedeném - kdy všechno bolí. Na tréninku pak máte pocit, že nemůžete být ani více unavení. Ale pak třeba dáte v dalším zápase góla a najednou je to pryč. Jde tedy spíše o vnímání fyzické únavy v závislosti na okolnostech.
Mně osobně třeba vyhovuje a i baví více, pokud se tzv. „více hraje než trénuje“. Tempo nám může připadat „drsné“ v situaci, kdy se mužstvu třeba nedaří tak, jak by si představovalo a kdy není v takto nabitém kalendáři čas na vyhodnocení situace, není čas něco zásadně měnit a vše se řeší za běhu. Pak nastane snadno situace, kdy vznikne tzv. sérii nepovedených zápasů. Samozřejmě, že je také možná situace zcela opačná.
Negativní dopady se pochopitelně projevují a projeví během sezóny. Únava + stres = snížení koncentrace, zranění a nemoci… Vždyť jsme jenom lidi:).“

V několika utkáních uplynulé části se Orlům několikrát „podařilo“ dostat góly v nejposlednějších okamžicích zápasů a tím ztratit cenné body.

„Je velmi těžké tyto situace z naší pozice nějak komentovat. V koncentraci se samozřejmě udržujeme po celý zápas. Nemůžeme si dát „koncentrační pauzu“. Ani nevím, jak by se to dalo udělat. Myslím, že dostat góly tak, jak se to stalo nám, je shoda okolností, ne shoda náhod. A ty okolnosti jsou v každém zápase odlišné. U nás něco na způsob - čím víc chceš, tím méně se ti to daří. Tedy že tak moc chceš a snažíš se zachovat tak, abys nedostal góla, že uděláš věc nebo se zachováš jinak než za normálních okolností. A my se potřebovali a moc chtěli chytit. Už je to za námi…“

Ze Znojma je to daleko skoro kamkoliv. Jak vypadá takové „hokejové cestování“?

„Na zápasy venku vyrážíme tak dlouho předem, abychom byli na zimáku v místě zápasu dvě hodiny před začátkem. Například do Prahy, pokud se hraje od 18:00, vyrážíme tak kolem jedné hodiny. Zpravidla příliš brzy nepřijedeme, máme zkušeného řidiče, který si přesně načasovává příjezdy:).
Hokejové věci si balí každý sám v kabině. Když si veze s sebou někdo i nějaké věci z domova, pak záleží na tom, jak to má doma zorganizované. Tedy jestli se např. kupuje svačinu, nebo mu ji někdo chystá:).
Při cestě na zápas nikde nestavíme, není třeba. Toaletu máme v autobuse. Při cestě zpět většinou nějakou občerstvovací zastávku máme. Někdy je to na čerpací stanici a někdy třeba u McDonald´s.
Z vyhraného zápasu se jede samozřejmě vesele. Vesele se debatí, sleduje video, komentuje se atd. Prostě si to užíváme.
Po prohraném zápase není atmosféra moc pohodová, ale nehádáme se. Určitou dobu se zápas probírá, ale vypjatá atmosféra, kdy může dojít k nějaké ostřejší výměně názoru, nepanuje. Po čase už měníme téma a řešíme běžné věci. Jak říkal jeden můj trenér: „Radost i smutek trvají do půlnoci…“
Co děláme cestou? Jak kdo. Máme v autobuse video, tak si pouštíme filmy, někde se hrajou karty nebo jiné hry, někdo si čte, kecáme, telefonujeme, SMSkujeme:). Prostě normálně cestujeme.
Veselý zážitek z natáčení? Třeba cestou do Litvínova se nám jednou, vloni nebo předloni, trochu porouchal autobus, a tak jsme museli jet jen na 4. rychlostní stupeň. Dovedete si představit, jak probíhal třeba průjezd městem nebo např. kruhový objezd:).“

NEWSLETTER